Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vědci poprvé pozorovali centrum naší Galaxie díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba

Vědci poprvé pozorovali centrum naší Galaxie díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba

Infračervený snímek vnitřní oblasti našeho galaktického centra získaný v pásmech K a L zhotovený pomocí infračervené kamery (NACO detektoru) umístněné na velmi velkém dalekohledu (VLT – Very Large Telescope) v Evropské jižní observatoři, Chile. Hvězdokupa IRS13 je označena zeleně. Čtyři čtverce označují pointační oblasti pro spektroskopická pozorování vesmírným teleskopem Jamese Webba.
Autor: F. Peissker et al.

Mezinárodní tým vědců, jehož členem je také astrofyzik Michal Zajaček z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, identifikoval mladou hvězdokupu v bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry Sgr A* v centru naší Galaxie. Vědce překvapilo stáří pozorovaných objektů a poprvé publikovali spektrum centra naší galaxie pořízené vesmírným dalekohledem Jamese Webba.

Tisková zpráva Masarykovy univerzity z 11. 10. 2023

Tato hvězdokupa, známá jako IRS13, byla objevena před více než 20 lety. Teprve kombinací dat pořízených různými dalekohledy v průběhu několika desetiletí se však podařilo určit charakter jednotlivých hvězd v ní. Překvapivě se ukázalo, že stáří objektů je mladší, než se očekávalo. Ve skutečnosti by nemělo být možné, aby se v bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry nacházelo tak velké množství mladých hvězd. Nedávná detekce mladé hvězdy X3, která pravděpodobně také patří do hvězdokupy IRS13, to však již naznačila.

Zdá se, že hvězdokupa IRS13 je klíčem k odhalení původu nukleární hvězdokupy, nejhustšího seskupení hvězd v naší Galaxii. Shromáždili jsme významné důkazy o tom, že velmi mladé hvězdy v dosahu supermasivní černé díry mohly vzniknout v hvězdokupách typu IRS13. Je to také poprvé, kdy můžeme ve hvězdokupě tak blízko středu Mléčné dráhy rozlišit hvězdné populace různého stáří – horké hvězdy hlavní posloupnosti a dosud mladé formující se hvězdy,“ vysvětlil jedinečnost nového objevu Michal Zajaček, vědec z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Infračervené spektrum získané pomocí vesmírného teleskopu Jamese Webba (NIRSpec) na vlnových délách mezi 1,5 a 3,2 mikrometru. Spektrum vykazuje výrazné emisní čáry patřící ionizovanému vodíku a heliu. Absorpční pásy patřící molekule CO a vodnímu ledu odhalují chladnější materiál obklopený dominujícím ionizovaným materiálem. Autor: Astrophysical Journal (Peissker et al., 2023)
Infračervené spektrum získané pomocí vesmírného teleskopu Jamese Webba (NIRSpec) na vlnových délách mezi 1,5 a 3,2 mikrometru. Spektrum vykazuje výrazné emisní čáry patřící ionizovanému vodíku a heliu. Absorpční pásy patřící molekule CO a vodnímu ledu odhalují chladnější materiál obklopený dominujícím ionizovaným materiálem.
Autor: Astrophysical Journal (Peissker et al., 2023)
Dalším vynikajícím výsledkem týmu vědců je první publikované spektrum galaktického centra pořízené vesmírným dalekohledem Jamese Webba, v současnosti největším vesmírným dalekohledem pracujícím v infračervené oblasti a umístěným ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země.

Speciální hranol pro rozklad světla na spektrum, tzv. prizma, na palubě vesmírného dalekohledu Jamese Webba byl vyvinut na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem ve skupině profesora Andrease Eckarta, spoluautora publikace. Toto spektrum potvrzuje předpoklad, že vodní led se nachází směrem k oblasti galaktického centra.

Kromě nečekaného objevu mladých hvězd a vodního ledu pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba vědci také zjistili, že hvězdokupa IRS13 má pravděpodobně bouřlivou historii vzniku. Je pravděpodobné, že IRS13 migrovala k supermasivní černé díře prostřednictvím dynamického tření s okolním prostředím, včetně kolizí s jinými hvězdokupami. Při ponořování hvězdokupy hlouběji pak byla „zachycena“ gravitací černé díry. Během tohoto procesu se před padající hvězdokupou mohla vytvořit hustá rázová vlna, podobná té u špičky lodi ve vodě. Související zvýšení hustoty pak stimulovalo tvorbu hvězd. To je přinejmenším jedno z vysvětlení, proč se tyto mladé hvězdy nacházejí převážně před hvězdokupou.

Analýza IRS13 a interpretace hvězdokupy je prvním pokusem o vyřešení deset let staré záhady neočekávaných mladých hvězd v centru Galaxie. Kromě IRS13 totiž existuje ještě hvězdokupa S, která je rovněž složena z mladých hvězd a nachází se ještě blíže k černé díře. Již v 90. letech astronomka Andrea M. Ghez z Kalifornské univerzity, která obdržela Nobelovu cenu za rok 2020, určila, že členové S-hvězdokupy jsou výrazně mladší, než by odpovídalo etablovaným teoriím vzniku hvězd. V současné studii IRS13 se nyní nabízí jedinečná možnost určit spojení mezi bezprostředním okolím černé díry a oblastmi vzdálenými několik světelných let.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1]Tisková zpráva Masarykovy univerzity z 11. 10. 2023



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Vesmírný dalekohled Jamese Webba


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »