Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vesmír by mohl být až o 2 miliardy let mladší

Vesmír by mohl být až o 2 miliardy let mladší

Snímek představuje ultrahluboké vesmírné pole vyfotografované pomocí HST v roce 2012
Autor: NASA, ESA, R. Ellis (Caltech), HUDF 2012 Team via AP

Nové výpočty nasvědčují tomu, že vesmír by mohl být až o 2 miliardy roků mladší, než astronomové doposud předpokládali. Tyto závěry vyplývají na základě dalších pozorování a výpočtů publikovaných v letošním roce, které zkracují jeho věk o stovky miliónů roků od dnes udávaného stáří vesmíru. A obrovské rozdíly v odhadech astronomů – tyto nové výpočty by mohly snížit věk až o několik miliard roků – odráží rozdílné přístupy k velkému problému, kterým je výpočet skutečného stáří vesmíru.

Na novém určení stáří vesmíru se podílela Inh Jee z Max Plank Institute, Německo, hlavní autorka článku publikovaného ve vědeckém časopise Science. Pokud se vesmír rozpíná rychleji, znamená to, že dosáhl současné velikosti mnohem rychleji a tudíž musí být relativně mladší. Měřítko expanze vesmíru, tzv. Hubbleova konstanta, je jedním z velmi důležitých čísel v kosmologii. Větší hodnota této konstanty znamená rychlejší rozpínání – a tím i mladší vesmír. V současné době je všeobecně přijímané stáří vesmíru 13,7 miliardy roků, přičemž hodnota Hubbleovy konstanty je zhruba 70 km/s/Mpc.

Vědecký tým kolem Inh Jee vycházel z nově určené hodnoty Hubbleovy konstanty 82,4 km/s/Mpc, podle které činí stáří vesmíru zhruba 11,4 miliardy roků.

Využili přitom podstatu tzv. gravitačního čočkování – gravitace odchýlí světelný paprsek, v důsledku čehož se zdá vzdálený objekt mnohem bližší. Opírali se o specifický typ tohoto efektu, tzv. časové čočkování, využívající změn jasnosti vzdálených objektů k získání informací pro své výpočty.

Dvě čočkující soustavy použité ve studii: B1608+656 a RXJ1131; popisky A až D označují snímky vzdáleného kvasaru, G1 a G2 na levém snímku jsou čočkující galaxie a G a S na snímku vpravo jsou čočkující a satelitní galaxie Autor: Max Planck Institute for Astrophysics
Dvě čočkující soustavy použité ve studii: B1608+656 a RXJ1131; popisky A až D označují snímky vzdáleného kvasaru, G1 a G2 na levém snímku jsou čočkující galaxie a G a S na snímku vpravo jsou čočkující a satelitní galaxie
Autor: Max Planck Institute for Astrophysics
Avšak postup, který použila Inh Jee, je pouze jednou z několika nových možností, které vedly v posledních letech k rozdílným číslům, která znovu otevírá neutuchající astronomické debaty z 90. let minulého století, které se zdály být tehdy ukončené.

V roce 2013 se tým evropských astronomů podíval na pozůstatek záření z období Velkého třesku a určil hodnotu Hubbleovy konstanty na 67 km/s/Mpc. Avšak začátkem tohoto roku držitel Nobelovy ceny astrofyzik Adam Riess z STSI (Space Telescope Science Institute) použil Hubbleův vesmírný teleskop HST (NASA) a určil hodnotu Hubbleovy konstanty na 74 km/s/Mpc. Jiný tým dospěl počátkem tohoto roku k hodnotě rychlosti rozpínání vesmíru 73,3 km/s/Mpc.

Externí experti však mají velké námitky k hodnotám zjištěným týmem kolem Inh Jee. Ta použila pouze dvě gravitační čočky (B1608+656 a RXJ1131), což bylo všechno, co bylo dostupné, a tak její měření vykazují velmi velké rozpětí chyb. Je velmi pravděpodobnější, že vesmír může být starší, než činí vypočtený věk, a ne tak dramaticky mladší.

Astronom Avi Loeb z Harvard University, který nebyl součástí výzkumného týmu, prohlásil, že se jedná o zajímavou a unikátní cestu k výpočtu rychlosti rozpínání vesmíru, avšak velké rozpětí chyb limituje její efektivitu, dokud nebude shromážděno více informací.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] mpa-garching.mpg.de

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační čočky, Hubbleova konstanta, Stáří vesmíru


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »