Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vesmír by mohl být až o 2 miliardy let mladší

Vesmír by mohl být až o 2 miliardy let mladší

Snímek představuje ultrahluboké vesmírné pole vyfotografované pomocí HST v roce 2012
Autor: NASA, ESA, R. Ellis (Caltech), HUDF 2012 Team via AP

Nové výpočty nasvědčují tomu, že vesmír by mohl být až o 2 miliardy roků mladší, než astronomové doposud předpokládali. Tyto závěry vyplývají na základě dalších pozorování a výpočtů publikovaných v letošním roce, které zkracují jeho věk o stovky miliónů roků od dnes udávaného stáří vesmíru. A obrovské rozdíly v odhadech astronomů – tyto nové výpočty by mohly snížit věk až o několik miliard roků – odráží rozdílné přístupy k velkému problému, kterým je výpočet skutečného stáří vesmíru.

Na novém určení stáří vesmíru se podílela Inh Jee z Max Plank Institute, Německo, hlavní autorka článku publikovaného ve vědeckém časopise Science. Pokud se vesmír rozpíná rychleji, znamená to, že dosáhl současné velikosti mnohem rychleji a tudíž musí být relativně mladší. Měřítko expanze vesmíru, tzv. Hubbleova konstanta, je jedním z velmi důležitých čísel v kosmologii. Větší hodnota této konstanty znamená rychlejší rozpínání – a tím i mladší vesmír. V současné době je všeobecně přijímané stáří vesmíru 13,7 miliardy roků, přičemž hodnota Hubbleovy konstanty je zhruba 70 km/s/Mpc.

Vědecký tým kolem Inh Jee vycházel z nově určené hodnoty Hubbleovy konstanty 82,4 km/s/Mpc, podle které činí stáří vesmíru zhruba 11,4 miliardy roků.

Využili přitom podstatu tzv. gravitačního čočkování – gravitace odchýlí světelný paprsek, v důsledku čehož se zdá vzdálený objekt mnohem bližší. Opírali se o specifický typ tohoto efektu, tzv. časové čočkování, využívající změn jasnosti vzdálených objektů k získání informací pro své výpočty.

Dvě čočkující soustavy použité ve studii: B1608+656 a RXJ1131; popisky A až D označují snímky vzdáleného kvasaru, G1 a G2 na levém snímku jsou čočkující galaxie a G a S na snímku vpravo jsou čočkující a satelitní galaxie Autor: Max Planck Institute for Astrophysics
Dvě čočkující soustavy použité ve studii: B1608+656 a RXJ1131; popisky A až D označují snímky vzdáleného kvasaru, G1 a G2 na levém snímku jsou čočkující galaxie a G a S na snímku vpravo jsou čočkující a satelitní galaxie
Autor: Max Planck Institute for Astrophysics
Avšak postup, který použila Inh Jee, je pouze jednou z několika nových možností, které vedly v posledních letech k rozdílným číslům, která znovu otevírá neutuchající astronomické debaty z 90. let minulého století, které se zdály být tehdy ukončené.

V roce 2013 se tým evropských astronomů podíval na pozůstatek záření z období Velkého třesku a určil hodnotu Hubbleovy konstanty na 67 km/s/Mpc. Avšak začátkem tohoto roku držitel Nobelovy ceny astrofyzik Adam Riess z STSI (Space Telescope Science Institute) použil Hubbleův vesmírný teleskop HST (NASA) a určil hodnotu Hubbleovy konstanty na 74 km/s/Mpc. Jiný tým dospěl počátkem tohoto roku k hodnotě rychlosti rozpínání vesmíru 73,3 km/s/Mpc.

Externí experti však mají velké námitky k hodnotám zjištěným týmem kolem Inh Jee. Ta použila pouze dvě gravitační čočky (B1608+656 a RXJ1131), což bylo všechno, co bylo dostupné, a tak její měření vykazují velmi velké rozpětí chyb. Je velmi pravděpodobnější, že vesmír může být starší, než činí vypočtený věk, a ne tak dramaticky mladší.

Astronom Avi Loeb z Harvard University, který nebyl součástí výzkumného týmu, prohlásil, že se jedná o zajímavou a unikátní cestu k výpočtu rychlosti rozpínání vesmíru, avšak velké rozpětí chyb limituje její efektivitu, dokud nebude shromážděno více informací.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] mpa-garching.mpg.de

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační čočky, Hubbleova konstanta, Stáří vesmíru


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »