Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Z centra Mléčné dráhy unikají oblaka vodíku

Z centra Mléčné dráhy unikají oblaka vodíku

Znázornění oblaků plynného vodíku unikajících z centra naší Galaxie
Autor: S. Brunier; Design & Illustration: P. Vosteen

Astronomové objevili, jak se zdá, velký exodus více než 100 oblaků vodíku unikajících z centra Mléčné dráhy a směřujících do mezigalaktického prostoru. Tato pozorování uskutečněná pomocí radioteleskopu Green Bank Telescope (GBT) mohou astronomům poskytnout zřetelný obraz tzv. Fermiho bublin (Fermi Bubbles), což jsou obrovské „balóny“ mimořádně horkého plynu směřujícího nad a pod rovinu disku naší Galaxie.

Závěry byly prezentovány 10. ledna 2018 na 231. konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society, AAS) ve Washingtonu.

Centrum naší Galaxie je neobyčejným místem,“ poznamenává Jay Lockman, astronom na Green Bank Observatory, West Virginia. „V jejím srdci sídlí supermasivní černá díra o hmotnosti 4 miliónů Sluncí a vyskytují se zde oblasti překotné tvorby hvězd a explodujících umírajících stálic.“ Tyto velmi energetické procesy – buď jednotlivě nebo společně – generují mohutný kosmický „vítr“, který vyfoukává dvě obrovské bubliny nad a pod rovinu disku Mléčné dráhy, které jsou naplněny plynem o teplotě několika desítek miliónů stupňů. Tento mimořádně horký a řídký plyn však září jen velmi slabě v oblasti rádiových vln, rentgenových paprsků a gama záření.

Bubliny však vypadají nápadně až při pozorováních uskutečněných kosmickou observatoří NASA s názvem Fermi Gamma-ray Space Telescope, které vděčíme, jak vysvětlují astronomové, za jejich označení Fermiho bubliny.  „Jeden problém, který brání výzkumu tohoto horkého kosmického větru je, že tento plyn má tak nízkou hustotu, že jeho vyzařování je velmi slabé a neexistuje účinný způsob, jak vystopovat jeho pohyb a určit jeho původ,“ poznamenává Jay Lockman.

Nicméně vědci se nevzdávají. Zrovna tak jako hrst prachu hozená do vzduchu může napovědět na směr větru v krajině, vodíková oblaka mohou posloužit jako testovací částice k odhalení směru horkého neviditelného větru z centra naší Galaxie.

Radioteleskop GBT s anténou o průměru 100 metrů Autor: NRAO/AUI/NSF
Radioteleskop GBT s anténou o průměru 100 metrů
Autor: NRAO/AUI/NSF
Neutrální plynný vodík, základní složka těchto oblaků, jasně září na rádiových vlnách o délce 21 cm. Tato vodíková oblaka byla poprvé detekována pomocí řady radioteleskopů v Austrálii týmem astronomů, jehož vedoucím byla Naomi McClure-Griffiths z Australian National University. Avšak tento průzkum byl omezen na oblast jen několika stupňů v okolí galaktického centra, takže byly získány pouze omezené informace o počtu a rozložení těchto oblaků. Nové výzkumy uskutečněné pomocí radioteleskopu GBT o průměru 100 metrů tyto poznatky velmi rozšířily.

Skupina astronomů, jejímiž členy byli Jay Lockman, Naomi McClure-Griffiths a Enrico DiTeodoro, který rovněž pracuje na Australian National University, zmapovala mnohem větší oblast v okolí centra naší Galaxie při hledání dalších vodíkových oblaků, která mohou být unášena silným kosmickým větrem. Objevili přitom obrovské hejno více než 100 plynných oblaků vzdalujících se vysokou rychlostí. Vlastnosti těchto útvarů umožnily vědcům dozvědět se více o podstatě vanoucího větru v této oblasti a o potřebné obrovské energii, kterou to vyžaduje.

Tato oblaka předznamenávající proudění směrem od centra Galaxie naznačují, že jejich rychlosti jsou doslova pekelné,“ říká Jay Lockman. „Pohyby plynů v Mléčné dráze jsou obvykle pravidelné a jsou ovládány spořádanou rotací Galaxie. Uvnitř Fermiho bublin vidíme oblaka uspořádaná na obloze jedno vedle druhého, která však mají rychlosti odlišující se o více než 400 km/s.“

Podle astronomů je nejpravděpodobnějším vysvětlením pro tyto velké rozdíly rychlostí skutečnost, že se pohybují uvnitř kuželu materiálu, který expanduje směrem od centra naší Galaxie, takže jedna část bubliny míří směrem k nám a druhá část hmoty se šíří naopak od nás.

Na základě modelování rozložení oblaků a jejich rychlostí astronomové zjistili, že vyplňují kužel rozpínající se nad a pod galaktický disk do vzdálenosti nejméně 5 000 světelných roků od centra Galaxie. Oblaka mají průměrnou rychlost zhruba 330 kilometrů za sekundu.

Enrico DiTeodoro k tomu poznamenává: „Co je zejména záhadou, je skutečnost, že jsme doposud neobjevili okraj proudu pozorovaných oblaků. Někde nad centrem Galaxie se vodíková oblaka rozptylují nebo se již ionizovaly. Avšak stále ještě jsme neobjevili hranici jejich výskytu, stále ještě je zde mnoho k dalšímu studiu.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] greenbankobservatory.org
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: GBT (Green Bank Telescope), Fermiho bubliny, Galaxie Mléčná dráha


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »