Úvodní strana  >  Na obloze  >  Atmosférické jevy

Atmosférické jevy

... ANEB DĚNÍ BEZPROSTŘEDNĚ NAD HLAVOU

Noční svítící oblaka. Autor: Martin Pokorný
Noční svítící oblaka.
Autor: Martin Pokorný
Fantastických úkazů na nebi se můžeme nabažit i díky zemské atmosféře. Je jich celá řada a i když ne vždy souvisí přímo s astronomií, jejich vysvětlení není vždy spjato jen s pozemským děním. Zatímco některé optické úkazy v atmosféře jsou notoricky známé a každý z nás se s nimi nejdenou setkal (duha, červánky...), jiné je třeba hledat či si na ně trpělivě vyčkávat (noční svítící oblaky, zrcadlení). V každém případě jsou optické úkazy v atmosféře bezednou studnou fotografické inspirace. Proto je nezapomeňte fotografovat.

Následující odkazy vedou na specializovanou stránku Optické úkazy v atmosféře (ukazy.astro.cz). Na ní najdete nejen vysvětlení původu nejčastějších optických jevů v zemské atmosféře, ale rovněž rozsáhlou galerii těchto jevů, do které můžete sami přispět! Snímky zaslané do galerie na externích stránkách se ovšem nepromítnou do čtenářských galerií na Astro.cz.

duha

DUHA
»
Jak vzniká duha
» Fotografie

duha

HALOVÉ JEVY
» Přehled halových jevů
» Fotografiepozorování

duha

OHYBOVÉ JEVY
»
Korónairizacegloriola
» Nové fotografie

duha

NOČNÍ SVÍTÍCÍ OBLAKY
»
Pozorování z ČR
» Fotografie

 

Galerie úkazů aneb kam své úlovky posílat?

  • Galerie na Ukazy.astro.cz - Snímky zaslané sem jsou určeny pro čtenáře a fotografy, kteří se chtějí podělit o svá nová či starší pozorování (fotografie či popis) optických jevů v atmosféře. Snímky mohou být po dohodě s autory využity k užšímu výběru pro případné výstavy mimořádných nebeských úkazů (zejména atmosférických) na akcích České astronomické společnosti, případně (opět po dohodě) pro publikaci v médiích. Snímky proto můžete nahrávat i ve vysokém rozlišení.
  • Galerie čtenářů Astro.cz - Snímky zaslané do této galerie jsou určeny všem čtenářům, kteří se chtějí ihned viditelně podělit o svůj snímek zejména elektronickou formou. Slouží k vytváření samostatných galerií k mimořádným úkazům na nebi či okamžitému upozornění na právě probíhající mimořádný jev na nebi. Snímky musíte zasílat s maximální velikostí 2000 px a 2 MB. V případě zájmu se Vám poté redakce ozve, zda byste snímek neposkytl(a) v tiskovém rozlišení pro eventuální výstavu.


O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Krepuskulární paprsky, Parhelium, Sopky a poerupční soumraky, Noční svítící oblaka, Duha, NLC, Barevný soumrak, Irizace, Halové a jim příbuzné jevy, Zrcadlení


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »