Související stránky k článku ČAM za červenec 2017: Střecha Slovenska
Podivný pohyb plynu v centru naší Galaxie může být „kouřovým signálem“, který konečně dovede astronomy k téměř nezachytitelnému typu černých děr – ke kategorii střední velikosti (IMBH – intermediate-mass black hole). Černé díry je docela obtížné objevit, pokud se aktivně nekrmí nebo nesrážejí s jinou hmotou, protože neemitují žádné elektromagnetické záření (s výjimkou snad Hawkingova záření, které – pokud existuje – neumíme detekovat). Je to proto, že elektromagnetické záření nemůže dosáhnout únikové rychlosti z prostoru horizontu událostí. Tudíž černé díry jsou neviditelné pro naše detekční metody, jestliže nedělají něco velmi nápadného.
Po staletí astronomové hleděli za hranice Sluneční soustavy, aby se dozvěděli více o stavbě a struktuře naší Galaxie (Mléčné dráhy). Zatím je stále ještě mnoho věcí, které nedokážeme zjistit, jako je například její přesná hmotnost. Určení celkové hmotnosti je velmi důležité k pochopení vzniku našeho hvězdného ostrova, ale i vývoje celého vesmíru. Proto astronomové zkoušejí změřit skutečnou hmotnost Galaxie různými způsoby.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2025 obdržel snímek „Bolid nad školou“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Pecka
Podíváme-li se v noci na jasnou oblohu, zaujmou nás samozřejmě zejména jasné objekty, tedy například Měsíc, pokud je tedy nad obzorem, nebo jasné planety. Ovšem i hvězdy a Mléčná dráha, nebo možná právě ony, nás zaujmou. Nu a tu a tam spatříme i jasnou či méně jasnou hvězdičku putující oblohou.
Nové výzkumy uskutečněné pod vedením astrofyziků z Durham University ve Velké Británii vedou k závěru, že Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud – LMC) se může srazit s naší Galaxií zhruba za 2 miliardy roků. Kolize s Velkým Magellanovým oblakem nastane mnohem dříve, než se předpokládá srážka mezi Mléčnou dráhou a nejbližší velkou galaxií M31 v souhvězdí Andromedy, ke které dojde podle předpovědi astronomů zhruba za 5 miliard roků.
Využitím nových metod a dat z evropské astronomické družice GAIA astronomové z univerzity v Torontu odhadli, že rychlost Slunce na oběžné dráze kolem středu naší Galaxie je přibližně 240 kilometrů za sekundu. Kromě toho dospěli při výpočtech k závěru, že vzdálenost Slunce od galaktického centra je přibližně 7,9 kiloparseků (kpc) – tedy téměř 26 000 světelných roků.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové bojovali proti Avarům a možná i v době, kdy na žádost knížete Rostislava přicházejí k nám z Byzance Cyril a Metoděj, tehdy někdy vyrazilo směrem k nám z nevýrazného souhvězdí Kefea nespočitatelné množství fotonů.
Mezinárodní tým astronomů pod vedením výzkumníků z IAC (Instituto de Astrofísica de Canarias) využil data z evropské astronomické družice Gaia provozované kosmickou agenturou ESA ke změření pohybů 39 trpasličích galaxií v blízkosti naší Galaxie. Tato data poskytují informace o dynamice zkoumaných galaxií, o jejich historii a interakci s Mléčnou dráhou.
Dnes naposledy vychází ubývající Měsíc ještě před půlnocí na začátku astronomické noci. V dalších dnech se už budeme moci stále delší dobu kochat tmavou oblohou a Mléčnou dráhou klenoucí se nad našimi hlavami. Období od konce července až do září je typické tím, že po setmění můžeme pozorovat souhvězdí Labutě vysoko na obloze. Ačkoli je nám čím dál více upírán pohled na nádherný oblouk tvořený miliardami hvězd naší Galaxie, ohlédnutí za fotografiemi čtenářů ze začátku července ukazuje, že je o co stát a že taková místa v naší vlasti pořád existují.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2025 obdržel snímek „Hmlovina Rozeta“, jehož autorem je astrofotograf Tomáš Dobrovodský
Pohledy do nebe jsou téměř vždy úžasným zážitkem. Úžasným o to více, že kromě významu vědeckého nám mohou způsobit často i estetický či emocionální šok. A co teprve když zapojíme svou fantazii. To nás poté může takový snímek nebeského objektu i rozdělit na téměř nesmiřitelné skupiny. Jak jinak si například vysvětlit, že někdo vidí ve vítězné fotografii lebku, jiný pak růži s okvětními lístky, kterou pak mailem na sv. Valentýna rozesílá na všechny strany. Ovšem astronomie je věda milá, a tak pojmenování připomínající onu růži převládá.
Skupina astrofyziků pod vedením Columbia University objevila desítky hvězdných černých děr shromážděných v okolí zdroje záření Sagittarius A* (Sgr A*), což je supermasivní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy. Jedná se o první objev, který podporuje desítky let starý předpoklad, otevírající nesčetné příležitosti k lepšímu porozumění vesmíru.
Upozornění na krásy nočního nebe může v typicky vlhkém až deštivém červnovém počasí střední Evropy vyznít poněkud nepatřičně. Ano, rádi bychom si vychutnali letní Mléčnou dráhu, ale asi si budeme muset počkat až na léto. I to je možnost. Jinak na to šel Ondrej Králik, jeden z našich čtenářů, který neváhal podělit se s námi o úchvatné pohledy do exotického nebe.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“,
jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč
12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236 let poté, v dubnu roku 2025, namířil z české kotliny, z obce Hradce nedaleko Českých Budějovic, svůj dalekohled astrofotograf Zdenek Vojč na stejný objekt. Tuto fotografii, pořízenou za pomoci několika spektrálních fitrů, následně zaslal do astrofotografické soutěže ČAM (Česká astrofotografie měsíce) a v květnovém kole této soutěže získal vítěznou příčku.
Mezinárodní tým astronomů pod vedením Max Planck Institute for Astronomy (MPIA) v Heidelbergu učinil překvapující odhalení, které se týká místa zrození některých skupin hvězd nacházejících se v halo naší Galaxie. Tyto hvězdy vytvářejí rozměrné struktury kroužící kolem středu Mléčné dráhy – nad i pod rovinou plochého galaktického disku. Astronomové se domnívali, že se mohly zformovat z drobného „odpadu“, který se oddělil od malých hvězdných ostrovů, jež se v minulosti srazily s naší Galaxií.
Tento působivý nový pohled na Mléčnou dráhu byl zveřejněn u příležitosti dokončení přehlídky ATLASGAL (APEX Telescope Large Area Survey of the Galaxy). V rámci tohoto programu prováděl radioteleskop APEX z jižní polokoule první mapování rozsáhlých oblasti oblohy podél roviny Galaxie v pásmu submilimetrového elektromagnetického záření – mezi infračerveným a rádiovým zářením – a to s lepším rozlišením, než umožňují současné kosmické dalekohledy. Průkopnický radioteleskop APEX s anténou o průměru 12 m astronomům umožňuje zkoumat chladné objekty ve vesmíru: plyn a prach o teplotách pouhých desetin stupně nad absolutní nulou.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu nelichotivým, v 60. letech minulého století. Ačkoliv některé filmy z produkce nízkonákladových filmových studií dosáhly jisté obliby, obecně zůstalo hodnocení většiny z nich nevalné.
Astronomové publikovali předběžné výsledky z výzkumu temné energie (Dark Energy Survey), do kterého bylo zařazeno přibližně 400 miliónů astronomických objektů včetně vzdálených galaxií, ale i hvězd v naší Galaxii. Mezi nejdůležitější údaje prvních tří let výzkumu, které byly zveřejněny 10. ledna 2018 na konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society, AAS), která se konala ve Washingtonu, patří objev 11 nových hvězdných proudů – pozůstatků malých galaxií, které byly roztrhány a pohlceny naší Galaxií (Mléčnou dráhou).
Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST astronomové zjistili, že staré přísloví „co letí vzhůru, musí spadnout dolů“ se dokonce vztahuje i na obrovský oblak plynného vodíku ve vnější oblasti naší Galaxie – Mléčné dráhy. Neviditelný oblak letí směrem na naši Galaxii rychlostí přibližně 1 130 000 kilometrů za hodinu.
Cena Jindřicha Zemana junior a Cena Jindřicha Zemana se staly již nedílnou součástí ocenění udělovaných Českou astronomickou společností. V roce 2024 se konal již její devatenáctý ročník a přinesl i jejich nové nositele. Oba snímky představují takzvanou krajinářskou astrofotografii, využívající pozemské objekty a jevy k zarámování kompozice astronomického snímku. Kromě netradičního pohledu nám tak ukazují například, jak velké se nám na obloze ukazují, někdy dokonce přinášejí i alespoň částečnou představu o viditelnosti očima. Oba nositelé, Jakub Kuřák a Vlastimil Vojáček, převzali svá ocenění na Sjezdu České astronomické společnosti v pražském planetáriu 26. dubna 2025.
Astronomové objevili, jak se zdá, velký exodus více než 100 oblaků vodíku unikajících z centra Mléčné dráhy a směřujících do mezigalaktického prostoru. Tato pozorování uskutečněná pomocí radioteleskopu Green Bank Telescope (GBT) mohou astronomům poskytnout zřetelný obraz tzv. Fermiho bublin (Fermi Bubbles), což jsou obrovské „balóny“ mimořádně horkého plynu směřujícího nad a pod rovinu disku naší Galaxie.
Tančíte rádi s hvězdami? Asi podivá otázka, že? Nicméně je docela nasnadě, neboť přinášíme úchvatné video ze slovenských Nízkých a Vysokých Tater s názvem "Tančení s hvězdami", které vás svým podmanivým kouzlem vtáhne do světa skvostů hvězdnatého nebe nad divokými tatranskými kopci za všemožného počasí. Autorem videa je Vladimír Šifra a my mu moc děkujeme za takový počin, který mimochodem může inspirovat vás všechny - stačí vzít foťák do přírody, snímat několik hodin po dobu několika měsíců různé scenérie a s citem je pak vnést do takového brilantního videozážitku. Pomoc tak můžete například i s bojem proti světelnému znečištění, neboť všem ostatním ukážete, o co nás přemíra neúčelného pouličního osvětlování připravuje...
