Na stránce Pluto.jhuapl.edu naleznete vždy poslední a zatím nezpracované snímky Pluta a jeho měsíce Charona, které sonda New Horizons nyní pořizuje každý den. Ze snímků je patrné, jak se kotoučky obou těles zvětšují a podrobností přibývá. Další informace a odkazy k blížící se historické události najdete rovněž na naší speciální stránce.
Dnes, 14. července 2025, vzpomínáme na blízký průlet kolem Pluta, který proběhl přesně před deseti lety. K tomu, abychom měli detailní snímky jeho povrchu spolu s jeho měsícem Charonem, bylo potřeba vypustit kosmickou sondu a nechat ji stejných deset roků putovat kosmickým prostorem. Deset let je v kosmonautice, jak vidíme, docela krátký čas, ale v životě nás lidí se toho hodně změnilo. A naše poznání bývalé planety Pluto před deseti lety skokově vzrostlo díky unikátnímu průletu New Horizons. A tím to neskončilo. Sonda ještě dokázala prozkoumat další malé těleso Kuiperova pásu. A kdoví, třeba ještě dostane jednu šanci.
Duben je tradičně vnímán jako měsíc kosmonautiky a proto bude věnován také půlkulatému výročí letu Jurije Alexejeviče Gagarina. Jako úvodní téma si připomeneme sté výročí narození Virgila Grissoma, spolu s ním se vypravíme na dvě kosmické mise po kterých následovala tragická nehoda na lodi Apollo 1. Je velmi pravděpodobné, že nebýt této tragédie, byl by prvním člověkem na Měsíci právě on. Spolu se sovětskými sondami Luna 10 a Vega 1 navštívíme Měsíc a kometu, také zmíníme další milník cesty sondy New Horizons. Na závěr se podíváme k Venuši spolu se sondou Venus Express a navštívíme kosmickou stanic Mir, kterou rozšíří blok Priroda.
Zbývá už jen pár dní do historického milníku, kdy si pery skoro zlatými (či digitálními) napíšeme do sešitů i knih nové významné datum ve výzkumu Sluneční soustavy. V českém čase v noci ze 14. na 15. července 2015 získáme – bude-li technika sondy New Horizons spolupracovat – nejdetailnější snímky „nejkontroverznějšího“ tělesa Sluneční soustavy, Pluta. Planeta – neplaneta, Pluto je bezpochyby nesmírně zajímavým tělesem a samotná historie jeho objevu patří mezi klenoty dějepisných kronik. Právě tento úchvatný příběh s ohledem do dávné minulosti, abychom si více vychutnali onu slavně se „blýskající“ budoucnost, přinášíme v následujícím povídání.
Obrázky zachytené sondou New Horizons (NASA) poskytli vedcom neočakávaný nástroj na meranie jasu všetkých galaxií vo vesmíre. Uviedol to Rochester Institute of Technology researcher v článku Measurement of the Cosmic Optical Background using the Long Range Reconnaissance Imager on New Horizons publikovanom v časopise Nature Communications.
Už za několik dní se (snad) dočkáme vyvrcholení jedné z nejočekávanějších planetárních misí za posledních několik desítek let. Ano, řeč je o sondě New Horizons, která má za cíl navštívit tajemnou trpasličí planetu Pluto i s početnou rodinou satelitů. Můžeme s lehkostí i vzrušením sledovat, jak se Pluto i Charon den ode dne zvětšují na snímcích kamery na palubě stroje. Ale právě ta počtná rodina satelitů je jedním z nejzajímavějších témat (nejen) současnosti. Co tedy kolem Pluta obíhá?
Ve čtvrtek minulého týdne, 14. července, to byl přesně jeden rok od chvíle, kdy americká sonda New Horizons prolétla kolem trpasličí planety Pluto. Průlet trval jen pár hodin, ale sonda během tohoto krátkého úseku nasbírala tolik fotek a vědeckých měření, že je na zemi posílá ještě dnes. V datech, která mohou vědci analyzovat se podařilo objevit mnoho zajímavých informací. Jedna jediná sonda dokázala překopat spoustu dřívějších teorií o tomto světě, který jsme nikdy nepozorovali přímo. Ukázalo se, že Pluto v žádném případě není nudná ledová koule, jak někteří možná čekali.
Sondě New Horizons zbývá na cestě k systému Pluta a jeho měsíců necelých 9 dnů cesty a nadšencům do kosmonautiky jistě neušla nečekaná událost, která byla zaznamenána v noci na neděli.
Někteří čtenáři možná nerozumí názvu článku, proto rád přidám vysvětlení. Skvělý český popularizátor kosmonautiky a nekonečná studnice znalostí na toto téma, Mgr. Antonín Vítek, CSc. totiž v červenci 2011 při rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil: „Potřeboval bych se dožít 15. července 2015, kdy sonda New Horizons One proletí ve vzdálenosti 15 tisíc kilometrů od Pluta a pořídí jeho snímky i snímky čtyř jeho měsíců. A taky bych se chtěl dožít pilotovaného letu na některý z asteroidů. Avšak můj největší sen je naprosto nerealizovatelný: Prožít celé to půlstoletí kosmonautiky ještě jednou, ale mít k tomu internet.“
V úterý 14. července ve 13:49:57 středoevropského letního času proletí sonda New Horizons nejblíže k trpasličí planetě Pluto, a to ve vzdálenosti 12 500 km od jejího povrchu. Po více jak devítileté cestě se tak sondě americké NASA podaří další historický milník ve výzkumu Sluneční soustavy. Sonda bude při svém těsném průletu fotografovat povrch trpasličí planety v takových detailech, že pokud by ve stejné vzdálenosti a se stejnou aparaturou fotografovala naší Zemi, byly by na snímcích patrné i jednotlivé budovy. Na snímky z nejbližšího průletu se můžeme těšit patrně již v noci ze 14. na 15. července, kdy data zaslaná sondou dorazí k Zemi a budou zpracována.
Pozemní středisko ztratilo 4. července v 17:54 UT signál ze sondy New Horizons. Příjem signálu byl obnoven v 19:15 UT. Ať už byl důvod výpadku jakýkoliv, sonda přepnula na záložní počítač, přešla do nouzového režimu a začala znovu vysílat k Zemi. Řídící tým situaci vyhodnocuje. Signál putuje skoro 4,5 hodiny, potvrzení tedy trvá skoro 9 hodin, takže uvedení sondy zpět do vědeckého režimu může nějakou dobu potrvat. Viz zprávu.
Před téměř deseti roky, 19. ledna 2006, se na svou dlouhou cestu celou Sluneční soustavou vydala planetární sonda NASA New Horizons. Jejím hlavním cílem bylo prozkoumat ze své průletové dráhy planetu Pluto. Tento objekt mezitím jen o několik měsíců později, v srpnu 2006, na pražském zasedání IAU, přestal být devátou plnohodnotnou oběžnicí Slunce a stal se administrativním rozhodnutím stvrzeným hlasováním, jakýmsi prototypem zcela nové kategorie těles. Nyní, v závěru června 2015, se tedy sonda New Horizons sice blíží stále k témuž hlavnímu cíli své mise, tím je ale už oficiálně trpasličí planeta Pluto, kterou obíhá pět dnes známých přirozených satelitů. Co tedy můžeme v nejbližších dnech očekávat?
Sonda New Horizons se nezadržitelně blíží ke svému hlavnímu cíli – trpasličí planetě Pluto, kolem které proletí už za měsíc! Celý svět je už vzrušený všemi zprávami s novými fotkami. Přecijen jiný svět poprvé tak zblízka se ukazuje jen jedinkrát a byla by velká škoda opomenout všechny fotky, jejichž kvalita se postupně zlepšuje. Dnes jsme pro Vás připravili sérii posledních snímků a do češtiny jsme přeložili také popisky, aby si informace mohli vychutnat i ti, kteří se v angličtině necítí pevní v kramflecích.
V roce 2006 vypustila NASA kosmickou sondu s názvem New Horizons k (trpasličí) planetě Pluto. Po průletu kolem cílového tělesa a jeho soustavy měsíců bude sonda směřovat do oblasti Kuiperova pásu s cílem zkoumat alespoň jeden objekt v tomto prostoru. Protože velké pozemní dalekohledy neobjevily v roce 2011 žádné těleso v předpokládaném směru letu sondy, byl na pomoc přizván Hubblův kosmický teleskop HST.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
