Skoro jeden a půl roku, od konce léta 2021, sbíral nejdokonalejší planetární rover všech dob vědecky zvláště zajímavé vzorky marťanské půdy. Každý z nich byl přitom odebrán v páru, jeden pro uložení na povrch a jeden pro uložení uvnitř roveru a budoucí předání speciálnímu landeru. Od konce loňského roku probíhal proces odhazování vzorků na určené místo na povrchu planety. Uplynulou neděli došlo k vyložení posledního, desátého vzorku.
Rostoucí seznam prvenství pro vozítko Perseverance, nejnovější šestikolový robot NASA pracující na povrchu Marsu, zahrnuje rovněž konverzi oxidu uhličitého bohatě přítomného v řídké atmosféře rudé planety, a to na kyslík. Experimentální přístroj velikosti opékače topinek na palubě vědecké laboratoře Perseverance s názvem Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment (MOXIE) splnil úkol. Byl vyzkoušen 20. dubna 2021, šedesát marťanských dnů (tzv. solů) po přistání na povrchu Marsu, k němuž došlo 18. února 2021.
Rover NASA s předběžným označením Mars 2020 bude pátrat po zajímavých horninách, které by mohly obsahovat důkazy o dávné přítomnosti mikrobiálního života. Jako místo přistání roveru byl vybrán kráter s názvem Jezero, v němž se kdysi nacházela delta velké řeky. Hlavním úkolem zde bude pátrání po stopách minulého života na Marsu. Robot v hodnotě 2,9 miliardy dolarů, který je zdokonalenou variantou laboratoře Curiosity, odstartoval 30. července 2020. Ještě před startem dostal robot jméno Perseverance.
Americké vozítko Perseverance úspěšně odebralo první dva vzorky marsovských hornin a vědci již začínají získávat cenný pohled na celou oblast. Poté, co se 6. září podařilo odebrat první vzorek pojmenovaný Montdenier, se 8. září podařil druhý odběr ze stejného kamene – tento vzorek dostal označení Montagnac. U obou vzorků proběhla analýza a společně se znalostmi získanými u prvního neúspěšného odběru může vědecký tým začít skládat časovou osu historie této oblasti, která byla ovlivněna vulkanickou činností, ale také v ní najdeme období trvalé přítomnosti vody.
Vozítko NASA Perseverance nalezlo hydratovaný síran hořečnatý a dehydratovaný síran vápenatý, které vznikly prouděním vody puklinami ve vulkanických horninách na dně kráteru Jezero starého 3,8 miliardy let. Tyto hydratované minerály v sobě zachycují vodu a zaznamenávají historii toho, jak a kdy vznikly. V minulosti tedy na Marsu mohly existovat hydrotermální systémy se svými projevy, jako jsou termální prameny a při vyšších teplotách i gejzíry.
Nově publikovaný výzkum kvantifikoval přítomnost organického uhlíku v horninách Marsu. Vůbec poprvé vědci využili data z roveru Curiosity, aby v marťanských horninách změřili celkové množství organického uhlíku – klíčové složky v organických molekulách.
V kalifornské Monrovii probíhá třídenní kongres vědců, jenž má za úkol zpřesnit, které cíle na povrchu Marsu se dostanou do nejužšího výběru pro místo přistání chystaného amerického roveru plánovaného zatím na rok 2020. Mezi nejžhavějšími kandidáty nyní zůstávají Mawrth Vallis, kde by měla být v minulosti hydrotermální aktivita (horké podzemní prameny), dále známý kráter Eberswalde s říční deltou. Ještě výše v seznamu se nyní zdá být severovýchodní část Syrtis, nejznámějšího tmavého albedového útvaru, kde měla v minulosti též probíhat hydrotermální aktivita. No, a nejnadějnějším kandidátem se momentálně jeví kráter s pěkným, slovansky znějícím názvem Jezero. Ne náhodou, neboť v minulosti sem ústily vodní kanály a je zde patrná výrazná delta. Kráter Jezero leží poblíž Syrtis a splňuje téměř dokonale všechny podmínky, které mise Mars Rover 2020 potřebuje. Geologicky je navíc velmi pestrý.
Po desetiletí pozorují vědci tmavé sesuvy půdy na planetě Mars označované jako tmavé pruhy na svahu. Poprvé je zaregistrovaly sondy Viking v 70. letech minulého století. Od té doby je pozorovala každá sonda, avšak mechanismus stojící za vznikem těchto útvarů byl dlouho předmětem sporů. Může je způsobovat vodní aktivita nebo jsou důsledkem určitých „suchých“ mechanismů?
Vědci studovali, jak vzniká diskrétní polární záře na planetě Mars. V nové studii fyzikové informovali, že vlastnosti slunečního větru interagujícího s magnetickými poli v kůře planety (krustální neboli korové magnetické pole), objevenými na jižní polokouli Marsu, silně ovlivňují tvorbu a vlastnosti těchto polárních září, vyskytujících se jen na vybraných místech rudé planety. Na rozhraní uzavřených a otevřených magnetických siločar krustálního pole se objevuje diskrétní polární záře – zhruba ve výškách 140 km. Vedoucím výzkumu byl Zachary Girazian, přidružený vědecký pracovník z Oddělení pro fyziku a astronomii University of Iowa.
Vědecký tým složený z výzkumníků několika institucí z Francie, USA a Švédska uskutečnil modelování pravděpodobných podmínek na Marsu a dospěl k závěru, že rudá planeta mohla před třemi miliardami roků hostit severní oceán a že klima bylo pravděpodobně vlhké a studené. Ve svém článku publikovaném v Proceedings of the National Academy of Sciences nastínila skupina vědců teoretický popis podmínek panujících na povrchu současného Marsu a dále model, který popisuje mokrou a studenou planetu v minulosti.
Podobně jako posypaná moučkovým cukrem na výrazně červeném koláči vypadá scéna na fotografii evropsko-ruské sondy ExoMars Trace Gas Orbiter zachycující kontrastní barvy jasně bílého vodního ledu a rezavě červené marťanské horniny. Tento nádherný snímek byl pořízen 5. července 2021. Zachycuje kráter o průměru 4 kilometrů v oblasti pojmenované Vastitas Borealis v severním polárním regionu Marsu. Střed kráteru má souřadnice 70,6°N/230,3°E.
Mezinárodní tým kosmických výzkumníků spolupracujících s Goddard Space Flight Center, NASA, objevil na Marsu doposud neznámé organické molekuly, a to pomocí nového experimentu na palubě roveru Curiosity. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Nature Astronomy.
Jasně bílá oblast na připojeném úvodním obrázku představuje ledovou polární čepičku pokrývající oblast v okolí jižního pólu Marsu. Je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého. Evropská sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast 17. prosince 2012 v infračerveném, zeleném a modrém světle pomocí kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Nová publikace popisuje radarové záznamy, z kterých vyplývá přítomnost podpovrchových „jezer“, avšak mnoho z nich je v oblastech příliš studených, než aby zde mohla voda zůstávat v kapalném stavu.
Možná až 99 % vody je na Marsu stále ještě uvězněno v kůře rudé planety – neunikla do kosmického prostoru, jak se dlouho spekulovalo. Nová data změnila dlouho převládající teorii, že téměř veškerá voda unikla z planety Mars do kosmického prostoru. Před miliardami roků byl Mars skoro modrou planetou; v souladu s důkazy stále ještě nalézanými na povrchu, hojné množství vody teklo napříč planetou a vytvářelo četné rezervoáry – jezera, moře i hluboký oceán. Otázkou je, kam se veškerá voda poděla?
Mezinárodní tým vědců studujících seismická data shromážděná sondou NASA s názvem InSight využil pořízená data k výpočtu velikosti jádra planety Mars. Skupina plánovala projednat své zjištění na letošní konferenci Lunar and Planetary Science Conference, která se konala virtuálně v důsledku probíhající pandemie. Jako předehru k této konferenci člen výzkumného týmu Simon Stähler vytvořil dostupnou předběžnou prezentaci pro ty, kdo by měli o data zájem. Astronomové zamýšlejí publikovat své závěry v blízké budoucnosti ve vědeckém časopisu.
Evropská sonda Mars Express objevila několik jezer kapalné vody ukrytých pod vrstvou ledu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety. Pomocí radaru s názvem MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) se podařilo odhalit jedno podpovrchové jezero o průměru 20 km již dříve – v roce 2018. Je ukryté pod zhruba 1,5 km tlustou vrstvou ledu. Nyní vzhledem k většímu množství údajů a k jejich detailní analýze odlišným způsobem, byla objevena tři nová jezera. Největší z podpovrchových jezer měří zhruba 20 × 30 km a je obklopeno několika menšími jezírky o průměru několika kilometrů. Voda v nich je pravděpodobně velmi slaná, protože setrvává v kapalném stavu i za nízkých teplot.
Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe. Nejvíce zmiňovanými jsou: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul. Avšak nedávný objev snad biogenního fosfinu v oblacích Venuše nám připomíná, že přinejmenším některé z těchto ingrediencí existují rovněž jinde ve Sluneční soustavě. Takže kde jsou jiné nejslibnější lokality pro existenci mimozemského života?
V roce 1966 dva vědci z Caltech (California Institute of Technology) přemítali nad významem řídké atmosféry Marsu tvořené oxidem uhličitým (CO2), poprvé odhalené průletovou sondou NASA s názvem Mariner 4, kterou postavila a provozovala Laboratoř tryskových pohonů JPL. Domnívali se, že Mars s takovou atmosférou může vlastnit dlouhodobě stabilní polární depozity oxidu uhličitého (suchého ledu), které by střídavě ovládaly celoplanetární atmosférický tlak.
Vůbec poprvé v historii kosmického výzkumu vědci měřili sezónní změny obsahu plynů, které se nacházejí v ovzduší Marsu, přímo nad povrchem kráteru Gale, kde přistála pojízdná vědecká laboratoř Curiosity. Výsledkem toho je záznam něčeho poněkud nepochopitelného: kyslík sloužící na Zemi k dýchání se zde chová takovým způsobem, že to doposud vědci nemohou vysvětlit pomocí známých chemických procesů.
Pokud bychom se vrátili zpět v čase do doby před 3,5 miliardami roků, jak by asi mohla vypadat planeta Mars? Astronomové NASA využívající data z roveru Curiosity publikovali na základě jeho pozorování vizualizovanou představu, jak to asi kdysi dávno vypadalo na Marsu v oblasti přistání tohoto dlouhodobě fungujícího robota. Dno kráteru Gale připomínalo solná jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 1. do 26. 1. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je Venuše poblíž Saturnu, vysoko nad jihovýchodem je Jupiter a nad východem Mars. Titan opět vrhne stín na Saturn. Aktivita Slunce je nízká. Kometa C/2023 G3 (ATLAS) byla fotografovatelná i ve dne a nyní bude ozdobou oblohy na jižní polokouli. Konečně se povedly testovací lety dvou obřích raket. New Glenn úspěšně dosáhl oběžné dráhy, ale první stupeň pokus o přistání neprovedl. Naopak první stupeň Super Heavy naopak úspěšně přistál na startovní věž, zatímco Starship byla zničena poté, co měla problémy těsně před dosažením plánované dráhy. 95 let se dožívá Buzz Aldrin, který stanul jako druhý na povrchu Měsíce v rámci Apolla 11 a 85 let by se dožil náš přední popularizátor kosmonautiky Antonín Vítek.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2024 obdržel snímek „Hlava čarodejnice NGC 1909“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Ján Gajdoš. Během Filipojakubské či též Valpuržiny noci z 30. dubna na 1. května se od nepaměti na vyvýšených místech zapalují velké ohně jako
Velká mlhovina v Orionu. Součást nejrozsáhlejšího známého prachoplynného útvaru - komplexu v Orionu, který se rozprostírá přes více než polovinu souhvězdí Orion a má rozměry mnoha set světelných let.
