Související stránky k článku Rok 2019 nabídne pozoruhodné i vzácné nebeské úkazy
V úterý 16. července necelou půlhodinu před půlnocí nastane maximum částečného zatmění Měsíce, který v té době bude zhruba 2/3 svého průměru ponořen v zemském stínu. Při tak výrazném ponoření se nám naskytne působivý a barevný pohled na našeho kosmického souseda, na zatmělou část měsíčního disku se bude rozptylovat slabý červený svit pozemských červánků. Nedaleko Měsíce také najdeme planetu Saturn. Celou podívanou umocní fakt, že se odehraje na den přesně k 50. výročí startu Apolla 11.
Planety Jupiter a Venuše patří mezi nejjasnější na obloze vůbec a jejich vzájemné konjunkce jsou proto vždy sledované s obřím nadšením. Nebylo tomu jinak ani při letošní srpnové události, která byla navíc dosti unikátní - planety v době největšího nebeského přiblížení dělily pouhé 4'. K tomu ale došlo již pod obzorem. U nás jsme se extrémně nízko nad obzorem 27. srpna mohli kochat planetami 12' od sebe. Dosti tomu vadila světlá obloha soumraku, ale i tak to mnohé neodradilo. Dorazily i snímky pořízené na denním nebi. O tom, že šlo o vzácnou událost, svědčí i fakt, že ještě těsnější (tečné) setkání nastane až v roce 2065! Všem čtenářům tak děkujeme za jejich snímky!
Druhý červenec roku 2019, nějakých sto let od potvrzení Einsteinovy teorie relativity a padesát let po dobytí Měsíce nebo založení věhlasné observatoře ESO La Silla v Chile. Pro většinu obyvatel Zeměkoule poměrně běžné úterý, ovšem pro větší hrstku nadšenců i profesionálů dosti významný den. Den, kdy po téměř dvou letech čekání příroda přislíbila lidem v úzkém pásu v Pacifiku a na území Chile s Argentinou v závěsu pozoruhodné úplné zatmění Slunce.
Počátek roku 2019 odstartovaly hned dva mimořádně dobře pozorovatelné nebeské úkazy – meteorický roj Kvadrantidy a úplné zatmění Měsíce. V případě druhého úkazu počasí natolik přálo, že i přes nutné včasné vstávání a mrazivé teploty si barevný úplněk nenechaly ujít velké zástupy nadšenců. Ovšem co už se ví trošku méně, je fakt, že první kalendářní měsíc roku 2019 zaznamenal hned několik významných českých úspěchů na mezinárodní úrovni v astronomii a astrofotografii.
Každých několik let se Země po dobu tří týdnů na přelomu října a listopadu potkává s meteorickým rojem Taurid, který obsahuje přinejmenším dvě planetky o velikosti 200 – 300 metrů. Je velmi pravděpodobné, že je v něm přítomno i mnoho dosud neobjevených planetek o rozměrech desítek metrů nebo i větších. Jenom v roce 2015 zachytila a analyzovala Evropská bolidová síť, řízená z observatoře v Ondřejově, 144 bolidů náležejících k tomuto meteorickému roji.
V listopadu nastává zajímavý planetární úkaz. Saturnu „zmizí“ prstence. Tento úkaz je souhra kombinací tenkých prstenců a jejich natáčení. Stejná situace proběhla v březnu letošního roku, ale Saturn byl blízko ke Slunci a tedy nepozorovatelný. Vybízíme proto k sledování Saturnu dalekohledy (nejen) na podzim. Další obdobná příležitost totiž nastane až v říjnu roku 2038!
Fotogalerie: Noční svítící oblaka 2020
Sezóna nočních svítících oblaků v roce 2020 je v plném proudu. Jde o nejvýše se vyskytující oblaky v zemské atmosféře. Nacházejí se až v mezosféře ve výšce 80–85 kilometrů. Je možné je spatřit pouze díky ozáření slunečním svitem v době, kdy je Slunce nízko pod horizontem. Zároveň musí být spodní vrstvy atmosféry už v zemském stínu. Mrazivě krásné struktury bílých oblaků již zaznamenalo i několik fotografů, a tak přinášíme čtenářskou galerii. Těšíme se na další úlovky!
Ačkoli se dva nejjasnější objekty kromě Slunce a Měsíce potkávají alespoň jednou za dva roky, ne vždy jejich konjunkce je tak výrazná, jako jsme mohli vidět kolem maxima meteorického roje Perseid 12. 8. 2025. Někdy jsou dokonce k sobě i blíže, například v březnu 2023. Poslední setkání vyšlo sice na ranní hodiny, ale obě planety při něm byly vidět ještě za tmy, jak vychází nad obzor a zářily spolu poměrně vysoko nad východem až do převzetí vlády Slunce nad oblohou.
Již v první polovině ledna roku 2020 se nad naším územím odehrají dva nebeské úkazy. V noci na sobotu 4. ledna vyvrcholí každoročně aktivní meteorický roj Kvadrantidy, při jehož pozorování nebude rušit Měsíc. Ten se pak o necelý týden později, v pátek 10. ledna večer, naopak stane centrem pozornosti v době polostínového zatmění, které tentokrát bude očima pozorovatelné.
V pondělí 11. listopadu 2019 se odehraje nad územím České republiky vzácný přechod Merkuru před Sluncem. Uvidíme jej v první polovině svého průběhu, a to v odpoledních hodinách. Během úkazu se před Sluncem promítne jemu nejbližší planeta, která při bezpečném pozorování (s dalekohledem opatřeným filtrem, případně tzv. projekcí) bude vypadat jako malý tmavý kotouček postupně se přesouvající od levého okraje slunečního disku k jeho středu.
V Praze se již podeváté, od 5. do 8. prosince 2016, uskuteční za účasti předních světových kapacit oboru mezinárodní setkání odborníků zabývajících se rentgenovou astronomií - AXRO 2016. Diskutovat se bude o současných i plánovaných družicích Evropské kosmické agentury jako jsou ATHENA, SMILE, THESEUS, XIPE, LOFT a další. Představí se i projekty USA, Japonska a dalších zemí. Cílem setkání je mj. diskutovat nejnovější technologie pro budoucí rentgenové družice. Některé příspěvky se dotknou i aktuálního tématu detekce gravitačních vln.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2017 obdržel snímek „Od protisvitu k falešnému úsvitu“, jehož autorem je Petr Horálek.
Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování světem temných obloh je už asi téměř všeobecně známé, včetně jeho úžasných astronomických snímků a kompozic. O kvalitách tohoto fotografa svědčí ostatně i jeho nový snímek.
Konjunkce dvou planet, z nichž obě jsou dobře pozorovatelné pouhým okem, je poměrně vzácným astronomickým jevem. Konec srpna nám jednu takovou příležitost nabídne. A nebude to nabídka ledajaká. Na večerní soumrakové obloze se nejen setkají dvě nejjasnější planety – Jupiter a Venuše, ale navíc se k sobě zdánlivě přiblíží především v sobotu 27. srpna skutečně mimořádně těsně.
U příležitosti jednak úplného zatmění Slunce viditelného z Chile v roce 2019 a jednak padesátého výročí observatoře La Silla organizujeme soutěž, v níž můžete vyhrát plně zaplacený výlet na observatoře ESO v Chile. Soutěž probíhá od 15. listopadu do 9. prosince 2018. Úkolem účastníků je poslat video blahopřání pro observatoř La Silla.
Internetem nyní koluje fascinující zpráva, která navzdory své nezvyklosti je skutečně pravdivá. Během pondělního úplného zatmění Měsíce 21. ledna ráno, konkrétně v 5 hodin 41 minut a 43 sekund středoevropského času, zasáhlo kosmické těleso o velikosti několik desítek centimetrů a hmotnosti asi 10 kilogramů Měsíc. Událost jako taková není zas tak vzácná, Měsíc zasahují velké počty vesmírných projektilů denně (neboť Měsíc nemá atmosféru), nicméně v tomto případě samotný dopad zachytily desítky pozorovatelů z celého světa a byli mezi nimi i Češi.
Čeští astronomové podrobně analyzovali 144 bolidů meteorického roje Taurid zachycených v roce 2015 Evropskou bolidovou sítí řízenou z observatoře v Ondřejově. Ukázalo se, že zvýšená aktivita Taurid v roce 2015 byla způsobena meteoroidy, které dohromady tvořily dobře definovanou strukturu ve Sluneční soustavě. Porovnání drah navíc ukázalo, že tato „nová větev Taurid“ obsahuje také přinejmenším dvě planetky o velikosti 200 – 300 metrů. Je velmi pravděpodobné, že je v ní přítomno i mnoho dosud neobjevených planetek o rozměrech desítek metrů nebo i větších. Nebezpečí srážky s planetkou tudíž výrazně narůstá každých několik let, když se Země s tímto proudem meziplanetárního materiálu potkává.
Byť byla existence prstenců potvrzena u všech plynných obrů v našem planetárním systému, každý člověk si je vybaví skoro výhradně v souvislosti se Saturnem. U této planety jsou totiž zdaleka nejvýraznější, rozlišit je dokážou i ty vůbec nejmenší a nejlevnější dalekohledy. Proč tomu tak ale je, když u ostatních planet na to stačí sotva ty nejlepší dalekohledy co existují? A obepínají prstence Saturn odjakživa?
Sezóna nočních svítících oblak v roce 2019 začala velmi předčasně, za čímž podle odborníků stojí nízká sluneční aktivita a také poněkud vyšší konzistence meteorického prachu i vody vy vyšších vrstvách atmosféry. Mrazivě krásné struktury "elektricky" modrých oblak již zaznamenalo i několik českých fotografů, a tak přinášíme čtenářskou galerii. Těšíme se na další úlovky!
Vědcům se díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podařilo poprvé detailně zachytit, jak se záhadné záře na pólech obří planety mění v čase i prostoru. Zdejší polární záře jsou mnohem silnější než na Zemi. Způsobuje je nejen interakce magnetosféry Jupiteru se slunečním větrem, ale také s nabitými částicemi uvolněnými sopečnou činností z měsíce Io. Překvapivě se ukázalo, že jsou jinak jasné v infračerveném oboru, kde pozoroval JWST a v ultrafialovém, kde současně pozoroval HST.
Rok 2019 bude přát astronomickým úkazům, včetně dobrých pozorovacích podmínek pro několik meteorických rojů. První z nich, Kvadrantidy (nebo též Quadrantidy), vrcholí už v pátek 4. ledna 2019 v časných ranních hodinách za bezměsíčné noci. Na tmavé obloze daleko od měst proto uvidíme v době okolo maxima ve 3:20 SEČ počty meteorů s frekvencí až 80 za hodinu. Znovu budou mít Kvadrantidy takto příznivé podmínky až v roce 2022.
