Související stránky k článku Rok 2019 nabídne pozoruhodné i vzácné nebeské úkazy
NLC 2012.Autor: Martin HybnerLetošní sezóna nočních svítících oblak začala skutečně velkolepě. Pozorována byla NLC viditelná po celé obloze, což je na české poměry vskutku neobvyklé. Sezóna 2012 ovšem pokračuje a vy můžete své snímky elektricky modravých či stříbřitých oblak i nadále zasílat do této galerie. Pozorujte vždy večer mezi desátou a půlnocí, či ráno mezi druhou a čtvrtou hodinou. Autorům již došlých snímků děkujeme a těšíme se na další úlovky!
Aktualizováno: 17. srpna 2012, 22:44 SELČ.
Kosmická sonda NASA s názvem Juno (start 5. 8. 2011) zachytila tento pohled na jižní polokouli Jupitera během 39. blízkého průletu kolem planety 12. ledna 2022. Pokud si zvětšíme pravou část tohoto snímku (viz obrázek níže), odhalíme na stejné fotografii ještě dva další světy: Jupiterův úchvatný měsíc Io (vlevo), známý svou hrou barev danou sopečnou činností, a měsíc Europa (vpravo), který prozkoumají budoucí mise, protože je na něm pod ledovou krustou podpovrchový oceán.
ProsvitAutor: Jan Kondziolka, Petr HorálekO tom, že vzniká Beskydská oblast tmavé oblohy, jsme již informovali. Možná si ale řeknete – vždyť to není žádná nepřístupná oblast a lidská sídla jsou nedaleko. Jak je to tedy s beskydskou tmou ve skutečnosti?
Legeia Mare - jezero kapalných uhlovodíků na měsíci TitanLidstvo již vyslalo přistávací moduly a pojízdné laboratoře na Měsíc a na planetu Mars. Nyní vědci říkají, že již je čas uskutečnit přistání na Titanu. Vzhledem k charakteru povrchu doporučují v tomto případě vyslání malé loďky. Tato na první pohled fantastická představa se už brzy může stát realitou. Alespoň si to myslí inženýři, kteří následující návrhy předložili 27. září 2012 na kongresu European Planetary Science Congress.
V průběhu posledních týdnů se na obloze dalo pozorovat několik zajímavých atmosférických úkazů - noční svítící oblaka, soumraky zabarvené při sopečné erupci Sarychev Peak. V článku Vám představíme soubor fotografií od čtenářů.
Hubbleův vesmírný teleskop HST uskutečnil svoji roční grand tour po vnějších oblastech Sluneční soustavy. To je království obřích planet – Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptunu – sahající až do vzdálenosti 30 AU, tj. 30násobku vzdálenosti Země-Slunce. Na rozdíl od kamenných terestrických planet, jako jsou například Země a Mars, které se nacházejí blízko žhavého Slunce, tyto vzdálené světy jsou většinou složeny ze studené plynné „polévky“ – z vodíku, hélia, čpavku, metanu a dalších stopových plynů zahalujících horká kompaktní jádra planet.
Představa krajiny na Titanu v podání umělceDetailní pozorování Saturnova měsíce Titanu v rozmezí 30 roků pokryla jeho celý jeden oběh (společně se Saturnem) kolem Slunce. Dr. Athena Coustenis, Paris-Meudon Observatory, Francie, analyzovala data získaná v průběhu tohoto období a zjistila, že změny ročních období ovlivňují Titan podstatně více, než se doposud předpokládalo. Athena Coustenis prezentovala tyto závěry 28. září 2012 na evropském kongresu (European Planetary Science Congress) v Madridu.
NLC z Kunětické hory u Pardubic 21. 6. 2009 ve 2:53 SELČ.Autor: Petr HorálekHlášení o pozorování NLC v noci ze 20. na 21. června díky poměrné přízni počasí přichází z velké části Evropy. Přinášíme vám slibovanou fotogalerii od vás - čtenářů. Fotogalerie se bude postupně doplňovat o došlé fotografie. Pakliže jste úkaz pozorovali a fotografovali i Vy, rozhodně neváhejte a pošlete nám své snímky na e-mail info@astro.cz. Rádi je zveřejníme.
Skupina japonských astronomů oznámila objev záblesku na povrchu Jupiteru, který zachytil jejich automatický detekční software 15. října 2021. Ten má pravděpodobně na svědomí dopad tělesa do atmosféry planety. K zachycení záblesku došlo jen měsíc po tom posledním, který detekovalo několik amatérských astronomů 13. září 2021. Pokud se objev potvrdí, půjde o jedenáctý takto zaznamenaný dopad planetky nebo komety na Jupiter od dopadu jader komety Shoemaker-Levy 9 v červenci 1994.
Řeky a jezera na TitanuHustá atmosféra Titanu bohatá na metan a dusík skrývala mnoho let před astronomy to, co leží pod ní - na povrchu měsíce. Největší měsíc Saturnu se jeví při pozorování dalekohledem jako zamlžená oranžová koule, na rozdíl od ostatních měsíců ve Sluneční soustavě, jejichž povrch je pokryt spoustou kráterů.
V roce 1994 narazila kometa Shoemaker-Levy 9 do Jupiteru, který ji krátce předtím zachytil (a jeho gravitace následně roztrhala). Událost plnila přední stránky novin, protože šlo o první přímé pozorování mimozemské srážky objektů Sluneční soustavy. Náraz byl tak silný, že zanechal skrvny, které přetrvaly několik měsíců a byly patrnější než Velká rudá skvrna na Jupiteru.
Předpokládaná vnitřní stavba měsíce TitanNic podobného nebylo doposud pozorováno mimo naši planetu: existence mohutných slapových sil byla objevena na Titanu, největším měsíci planety Saturn. Její projevy ukazují na přítomnost oceánu kapalné látky - s největší pravděpodobností vody - uzavřeného pod povrchem měsíce.
Pomocí radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, se týmu astronomů podařilo poprvé přímo změřit rychlost větru ve středních vrstvách atmosféry planety Jupiter. Na základě studia chemických pozůstatků po dopadu komety do atmosféry planety na začátku 90. let 20. století vědci zjistili, že se v této vrstvě atmosféry Jupiteru vyskytuje extrémně silné proudění, jehož rychlost v blízkosti pólů dosahuje až 1 450 km za hodinu. Ve Sluneční soustavě se tak jedná o zcela unikátní extrémní meteorologický systém.
Velmi pěknou konjunkci srpku Měsíce a planety Jupiter přinesl poslední říjnový večer roku 2019. Na části našeho území bylo jasno a proto se našli lidé, kteří tento úkaz pozorovali a zaslali nám své fotografie. Jeden z našich čtenářů svůj příspěvek pojmenoval Jupiterův Měsíc. My tuto myšlenku přebíráme a spolu s jeho snímkem uveřejňujeme i další. A příměr je to zajímavý i tím, že večer 31. 10. 2019 měl Jupiter zdánlivě jediný měsíc – Ganymed svítil nedaleko něj, zatímco Io a Europa byly na jeho povrchu a Callisto se prakticky dotýkal jeho kotoučku.
V případě, že bude ve čtvrtek 31. 10. za večerního soumraku jasno alespoň nad jihozápadním obzorem, zaměřte sem své zraky. Spatříte poměrně blízké setkání dvou nebeských těles – našeho Měsíce a planety Jupiter. S pomocí dalekohledu bude možné spatřit na jeho povrchu mimořádný úkaz, kdy dva z jeho měsíců, Io a Europa, budou přecházet přes jeho kotouč, navíc na něj budou vrhat své stíny a další měsíc Callisto se jej dotkne na severním okraji. Pouze Jupiterův největší měsíc Ganymedes bude zářit opodál.
V březnu 2017 Bruno Morgado, astronom z Brazilian National Observatory se svými spolupracovníky, využil začínající přechody planety Jupiter přes velmi hustý hvězdný region v centru naší Galaxie a zorganizoval pozorovací kampaň za účelem získání dat z předpovězených zákrytů hvězd Jupiterovým ledovým měsícem Europa. K zákrytům hvězd dochází tehdy, když je jejich světlo, které přichází k pozorovateli, blokováno tělesem v popředí – například planetou, měsícem, prstencem nebo planetkou.
Letošní letní nebe je vskutku jedinečné. Obohacují jej totiž hned tři výrazné planety (na konci léta dokonce čtyři) viditelné v jediný okamžik. Planety Jupiter, Saturn a Mars dosahují okamžiků své opozice se Sluncem za pouhých 79 dnů. Nejblíže tomuto momentu, při kterém bude planeta na opačné straně než Slunce, je Saturn... Všechny planety se krásně vyjímaly i nad klidnou hladinou Sečské přehrady za jasné slunovratové noci. Vychutnejte si tento výhled prostřednictvím obrazu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2018
obdržel snímek „Jupiter“, jehož autorem je Pavel Prokop
Na jedné astronomické pozorovací meteorářské expedici, v roce 1957, vznikla na nápěv tehdy ještě populární písničky „Cestářská“ písnička úplně nová, astronomická - Vývoj vesmíru, Země a člověka. Mimo jiné se v ní objevily i tyto dvě sloky:
"Proto Joviš v tu ránu, v telefonním seznamu, si vyhledal ten komunál, co mu vesmír plánoval. A zle se na něj rozkatil, plán jim o hlavu omlátil, a povídá, vy poplety, do zítřka chci planety."
Dnes časně ráno (29. května) se Měsíc v úplňku nad Sečskou přehradou octnul v pěkné "lajně" s jasnými planetami ranní oblohy, které dosáhnou svých opozocí se Sluncem v průběhu pouhých 79 dní. Díky tomuto vzácnému načasování bude pozemským divákům umožněno jasné planety pozorovat v této fotogenické řadě v průběhu následujících měsíců, respektive celého léta!
Jak jsme slibovali ve včerejší novince, NASA se rozhodla poskytnout snímky Velké červené skvrny široké veřejnosti a je nyní na amatérských nadšencích z celého světa, aby si se snímky pohráli. A protože data jsou k dispozici mnohem dřív, než byl původní odhad, nemá cenu otálet a vkládáme vám k nahlédnutí hned několik ukázek z dosavadních zpracování. Další budou ještě přibývat podle toho, zda budou ještě zajímavé svým zpracováním, nebo pokud by šlo o nějaké video.
Ještě jedna aktualizace 15. 7. 2017, 23:00 SELČ
