Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Dva úkazy z kraje roku 2020

Dva úkazy z kraje roku 2020

Pozorování Kvadrantid v roce 2019 na Ústupkách u Sečské přehrady
Autor: Petr Horálek

Již v první polovině ledna roku 2020 se nad naším územím odehrají dva nebeské úkazy. V noci na sobotu 4. ledna vyvrcholí každoročně aktivní meteorický roj Kvadrantidy, při jehož pozorování nebude rušit Měsíc. Ten se pak o necelý týden později, v pátek 10. ledna večer, naopak stane centrem pozornosti v době polostínového zatmění, které tentokrát bude očima pozorovatelné.

Hned o prvním lednovém víkendu roku 2020 vrcholí meteorický roj Kvadrantidy, jehož radiant (směr, odkud meteory na obloze vlivem perspektivy vylétají) leží v dnes již neexistujícím souhvězdí Zedního Kvadrantu. To bylo zrušeno v roce 1922 a nacházelo se na pomezí Pastýře a Draka, jen kousek východně od oje „Velkého vozu“.

Za rojem s největší pravděpodobností stojí fragment již přes 500 let neexistující komety, který byl v roce 2003 objeven a katalogizován pod označením C/2003 EH1. Původní těleso s označením C/1490 Y1 způsobilo na jaře roku 1490 meteorický déšť pozorovaný v čínském městě Ch'ing-Yang. Meteorický déšť byl nejspíše spojen se zánikem tohoto tělesa. Dráha tělesa C/2003 EH1 se s dráhou Země protíná v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátkou aktivitu roje (každoročně mezi 1. a 6. lednem). Samotné maximum je velmi ostré, s proměnlivou aktivitou 60 až 200 meteorů za hodinu a trvá jen několik málo hodin. Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Kvadrantidy lidé pozorovat nebudou.

Maximum Kvadrantid vychází na ráno v sobotu 4. ledna 2020 v 9:20 SEČ. To znamená, že nejvíce meteorů bude pozorovatelných před rozbřeskem. Vzhledem k tomu, že Měsíc zapadne zhruba 50 minut po půlnoci a tzv. nautický soumrak začíná až v 6:35 SEČ, tedy pouhé 3 hodiny před maximem roje, doporučujeme tak pozorovat oblohu zejména od 1 hodiny ranní až do rozbřesku. Se stoupajícím radiantem bude stoupat aktivita roje a zároveň je vyšší šance na jasné meteory. K ránu by tedy mohlo zazářit s každou hodinou až 80 meteorů.

Grafické znázornění meteorů vyletujících z bývalého souhvězdí Zedního kvadrantu Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Horálek
Grafické znázornění meteorů vyletujících z bývalého souhvězdí Zedního kvadrantu
Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Horálek

K pozorování meteorů doporučujeme najít místo daleko od měst s minimálním vlivem světelného znečištění, nejlépe na horách s odkrytým obzorem. Ke sledování jevu není třeba žádné přístrojové vybavení, neboť meteory se náhodně objevují na všech místech oblohy. Rozhodně je však nutné nepodcenit mrazivé počasí a vybavit se teplým oblečením. Nejlépe se meteory pozorují vleže, ideální je mít teplý spacák a karimatku.

Simulace vzhledu Měsíce během maximální fáze polostínového zatmění 10. ledna 2020 Autor: EAI
Simulace vzhledu Měsíce během maximální fáze polostínového zatmění 10. ledna 2020
Autor: EAI
Druhý z úkazů, na které se můžeme na počátku roku těšit, je polostínové zatmění Měsíce 10. ledna 2020. Úkaz nastává za úplňku, kdy náš kosmický soused prochází v blízkosti stínu vrženého Zemí do kosmického prostoru. Zatmění nenastává při každém úplňku, neboť dráha Měsíce je vůči rovině zemské dráhy skloněna  přibližně  o 5° a zemský stín na obloze pokrývá ve vzdálenosti Měsíce kruhovou plochu o úhlovém průměru jen 1,5°. Měsíc proto zemský stín i jeho blízké okolí častěji mine a k žádnému zatmění nedojde. Polostínové zatmění je očima patrné jen v době, kdy se Měsíc nachází opravdu blízko okraje zemského stínu. Vypadá to pak, jakoby někdo měsíční úplněk z okraje začadil černým kouřem.

Úkaz proběhne v celém průběhu nad naším obzorem mezi 18:08 a 22:12 SEČ, ovšem potemnění si všimneme pouhýma očima zhruba mezi 19:30 až 20:40. Nejvýraznější bude ve svém maximu ve 20:10 SEČ, kdy se Měsíc  přiblíží shora k plnému zemskému stínu na nejmenší vzdálenost 0,06°. Potmavnutí budeme sledovat na té části měsíčního kotouče, kde nejsou tmavá měsíční „moře“ a zatmění tak bude kontrastnější. Měsíc v té době najdeme asi 35° vysoko nad východním obzorem v souhvězdí Blíženců, nedaleko jasných hvězd Castor a Pollux.

Průběh zatmění v České republice

Východ Měsíce (Praha)

15 hod 58 min SEČ

Začátek polostínového zatmění *

18 hod 07 min 45 s SEČ

Maximální fáze zatmění

20 hod 09 min 59 s SEČ

Konec polostínového zatmění *

22 hod 12 min 19 s SEČ

* tato fáze není očima pozorovatelná

Simulace oblohy během maxima měsíčního zatmění 10. ledna 2020 poblíž jasných hvězd Castor a Pollux v Blížencích Autor: Petr Horálek/EAI
Simulace oblohy během maxima měsíčního zatmění 10. ledna 2020 poblíž jasných hvězd Castor a Pollux v Blížencích
Autor: Petr Horálek/EAI

Znovu se zatmění Měsíce nad českým územím dočkáme již letošního 5. června. Půjde ovšem o velice nevýrazné polostínové zatmění, které navíc proběhne v době východu Měsíce nad obzor. Na výraznější a dobře pozorovatelné zatmění si budeme muset počkat až do státního svátku 28. října 2023, kdy se odehraje částečné zatmění Měsíce o velikosti zákrytu téměř 13 procent. Úplné zatmění Měsíce z Česka uvidíme až 7. září 2025.

Úkazy se rozhodně vyplatí i fotografovat. Meteorický roj časosběrně s širokoúhlým objektivem, zatmění pak přes objektivy s větší ohniskovou vzdáleností. Fotografové se pak mohou o své úlovky podělit s ostatními v galerii na serveru České astronomické společnosti. O své fotografie se rovněž nezapomeňte podělit v  České astrofotografii měsíce https://www.astro.cz/fotogalerie/ceska-astrofotografie-mesice.html nebo se zapojte do fotografické soutěže „Pohlednice z mého vesmíru“, kde můžete vyhrát hodnotné ceny, uzávěrka této soutěže je 3. února 2020.

Mezi další zajímavé úkazy roku 2020 bude patřit zejména velice dobrá viditelnost planety Venuše, která se jako „večernice“ bude vyjímat na jarní obloze (největší úhlové vzdálenosti, tzv. východní elongace dosáhne 24. března), dále pak tradiční sezóna nočních svítících oblak okolo letního slunovratu, meteorický roj Perseidy 12. srpna či Geminidy 14. prosince a především pak nesmírně vzácná konjunkce Jupiteru se Saturnem 21. prosince 2020 na večerní obloze. Obě planety bude dělit pouhých 6 úhlových minut, tedy pětina průměru měsíčního úplňku!

 

Petr Horálek
Fotograf a popularizátor astronomie
horalek.peter@gmail.com
GSM: +420 732 826 853

 

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 264: DOC, PDF.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Kvadrantidy, Polostínové zatmění


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »