Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Elenin prach byl a v prach se obrátil

Elenin prach byl a v prach se obrátil

Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho.
Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho.
Kometa C/2010 X1 (Elenin) - jedna z nejvíce medializovaných komet tohoto roku - se rozpadla při průchodu kolem Slunce a na několik týdnů nebyla pozorovatelná. Až v říjnu se teoreticky měla objevit na obloze severní polokoule. Astronomové napjatě očekávali, co z komety zbude. V posledních říjnových nocích se konečně dočkali potvrzení, na dráze komety se několik týdnů pohybuje už jen nezřetelný oblak prachu.

Kometa Elenin byla trpasličí kometou, velikost jejího jádra se pohybovala řádově ve stovkách metrů. Možnost rozpadu komety a pozorování oblaku prachu byla zmíněna již v předchozím článku. Přestože jsme přišli o možnost pozorovat tuctovou kometu na hraně viditelnosti pouhým okem, získali jsme naopak šanci možná nejlépe v historii zmapovat rozpad komety a zachytit její pozůstatek tak dlouho po rozpadu!

Člověk, který porazil techniku

Dobře si zapamatujte jméno: Juan Jose Gonzáles. Byl to totiž první člověk, který spatřil pozůstatek komety Elenin a porazil tak armádu dalekohledů s CCD kamerami svým zrakem. Již ráno 9. října ohlásil pozitivní pozorování protaženého prachového oblaku o souhrnné jasnosti 10.7 mag a velikosti 6 úhlových minut svým 20-cm SCT. Aby kometu spatřil, vydal se neohroženě do Cantabrijských hor, 1720 m.n.m. vysoko. Jeho pozorování potvrdil pouze Mieczyslaw Leszek Paradowski stejný den z Polska, který nahlásil pozorování nezřetelného oblaku s jasností kolem 12.0 mag bez zřetelného středu.

Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce. Autor: J. Drummond
Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce.
Autor: J. Drummond
Vzhledem k tomu, že pokusy kometu vyfotit dalekohledy s CCD kamerami byly tou dobou neúspěšné, stal se Gonzáles terčem značné kritiky. Jeho pozorování označil za neplatné i slavný pozorovatel a objevitel komety století C/1995 O1 (Hale-Bopp) - Alan Hale. Stejně tak John Bortle, dlouholetý pozorovatel a významná osoba ve výzkumu komet, prohlásil tato pozorování za chybná.

Chybná se nakonec ukázala být strategie obsluhy dalekohledů s CCD kamerami. Tým ve složení Ernesto Guido, Giovanni Sostero a Nick Howes jako první zkusil k focení komety nepoužívat velký dalekohled, ale naopak, malý s velkým zorným polem: 10-cm, f/5 APO refraktor. A byli překvapeni úspěchem! Na snímku byl zachycen protáhlý oblak se stejnou orientací protažení hlášenou J. S. Gonzálesem. O jejich úspěšném zachycení vč. animace pohybu oblaku se dočtete na jejich blogu.

S fotografiemi prachového oblaku se roztrhl pytel

Úspěch trojice astronomů byl během několika hodin potvrzen od řady dalších fotografů. Očividně jsme se stali svědky historické události, zachycení zbytku komety téměř 2 měsíce po jejím rozpadu s možností dalšího sledování. Je pravděpodobné, že získáme dost dat o povaze prachu a rychlosti jeho rozptýlení. Následné "zvážení" pozůstatků komety a sumy vyprodukovaných plynů umožní určit hmotnost a složení kometárního jádra.

Animace: Snímek pozůstatku komety pořízený jejím objevitelem Leonidem Eleninem
(velmi nevýrazný mlhavý pruh v levé dolní polovině pod středem obrázku)

Známky pokračující aktivity

Jakkoli se to zdá podivné, objevil japonský astrofotograf Hiro Cun známky pokračující kometární aktivity v pozůstatku komety. Na snímku z 27. října 2011 se mu povedlo provést odlišení komety v zeleném kanálu viditelného spektra. To je spektrum, na kterém lze očekávat světlo emisí ionizovaného plynu, nikoliv prachu. Snímek tedy možná dokládá sporadickou kometární aktivitu v oblaku po zaniklé kometě.

Vysvětlení by mohlo existovat takovéto: kometa přiletěla ke Slunci jako několika set metrový slepenec malých balvanů (velikých řádově desítky metrů) a její aktivitu zajišťovalo "lepidlo" ze zmrzlé vody a plynů. Jak se toto lepidlo rychle vyčerpávalo, začalo docházet k rozlepení celého jádra. Několik dní poté, po překotném odpařování z maximální plochy, došlo k vyčerpání lepidla, tehdy jsme mohli poprvé pozorovat silné slábnutí komety. Balvany se pomalu od té doby rozlétly v oblaku prachu a vytvořily jakýsi pás. Zatímco z jemného prachu se těkavé plyny a voda odpařily velice rychle, menší balvany mohou stále produkovat emise plynů. Jejich velikost se může pohybovat kolem 20 - 50 metrů, podobné velikosti měly úlomky zaniklé komety C/1999 S4 (LINEAR) na snímcích z HST (Hubble space Telescope) a VLT (Very Large Telescope). Při porovnání snímků z obou dalekohledů bylo zjištěno, že úlomky pokračovaly i v případě této komety v nepravidelné aktivitě.

V případě komety Elenin by tyto úlomky měly hypotetickou jasnost me 27. až 29. magnitudou, tedy opět pouze v dosahu velkých profesionálních dalekohledů. Na nepozorovatelnosti komety se tím bohužel nic nemění, pokdud ovšem nemáte na zahradě Hubbleův dalekohled. Pro fyziku komet je to však významný objev.

Převzato: www.kommet.cz

Související:
[1] Kometa Elenin v náruči pekla (Jakub Černý)
[2] Kometa Elenin konec světa nepřinese (Jakub Černý)
[3] Nešikovná Hyakutake a zaběhnutá Hale-Bopp (Jakub Černý)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »