Po dalším úplňku, který nastal tentokrát 12. března, máme díky "couvajícímu" Měsíci opět příležitost pozorovat spíše slabší, mlhavé objekty, jakými jsou kromě galaxií, hvězdokup a mlhovin také komety. Těch bychom měli na obloze spatřit, stejně jako v předchozí lunaci, celkem šest. Dojde ale k určité obměně osazenstva.
Mezinárodní tým astronomů, jehož vedoucím byl Philippe Delorme, Grenoble Alpes University ve Francii, před nedávnem zkoumal záhadný objekt s označením CFBDSIR J214947.2-040308.9 (zkráceně CFBDSIR 2149-0403) za účelem odhalení jeho skutečné povahy. Podle předpokladů může tento objekt být buď mladým osamělým tělesem planetární hmotnosti nebo málo hmotným hnědým trpaslíkem s vysokým obsahem kovů. Výsledky nových pozorování publikované 2. 3. 2017 by mohly pomoci rozlišit mezi oběma kategoriemi.
Přehled událostí na obloze od 20. 3. do 26. 3. 2017. Měsíc je ve fázi před novem. Venuše bude v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstává planeta Mars a objevuje se jasný Merkur. Jupiter je vidět téměř celou noc, ráno je nejvýše Saturn. Večerní obloha nabízí kometu 41P ve Velkém voze. Z nabídky 100 pozorování tu máme zvířetníkové světlo. 20. března začíná astronomické jaro. 26. března se mění čas. Kosmonautika patří především startům raket. K ISS například poletí nákladní loď Cygnus nazvaná John Glenn.
Každý den se díky internetu setkáváme s děním v kosmonautice a máme tak ISS na dosah. Jsme zahrnováni úžasnými snímky z Mezinárodní vesmírné stanice a kdykoli si můžeme pustit přímý přenos s její paluby. Žijeme prostě v úžasné době. Tentokrát si ale nebudeme ukazovat další snímky z kosmu, ale podíváme se na ISS na vlastní oči. Tedy pokud budeme chtít. Bude to prostě takové oddychové okénko do praktické kosmonautiky od milovníka okukování oblohy. Nicméně věříme, že se nyní necháte unést do tajuplného světa pozorování stanice v prchavých okamžicích, kdy neutíká ze zorného pole dalekohledu naháněného za ní. A za odměnu si prozradíme i to, jak ji pohodlně pozorovat dalekohledem nepohyblivým a ještě u toho pořídit dechberoucí snímek. Chybět nebudou i tipy, jak na to i bez nákladného vybavení.
Seriál Historické komety pokračuje pojednáním o kometě C/1911 O1 (Brooks), která se v roce 1911 stala pouhým okem viditelným objektem, a to i s dlouhým ohonem. Pojďme si události týkající se této komety přiblížit.
Úvod roku 2017 se co do objevených a znovuobjevených komet, na rozdíl od závěru roku 2016, vyvedl. V prvním letošním měsíci teleskopy zachytily 4 nové komety, další tři pak byly znovuobjeveny.
Podstata tmavej hmoty, ktorá podľa súčasných poznatkov tvorí až 80% vesmíru, zostáva stále zahalená v tajomstvách. Nedostatok experimentálnych dôkazov, ktoré by boli nám umožnili stotožniť ju nejakou elementárnou časticou predpovedanou teoretikmi, podobne ako tomu bolo v nedávnom objave gravitačných vĺn, na základe zlučovania dvoch čiernych dier (s hmotsnoťou 30-krát väčšou ako je hmotnosť Slnka). Tento objav znovu podnietil záujem o možnosť, že tmavá hmota by mohla mať formu prvotných čiernych dier s hmotnosťou medzi 10 až 1000-násobkom hmotnosti Slnka.
Nová pozorování naznačují, že v nejvýznamnějším období vzniku galaxií – před deseti miliardami let – byly hmotné galaxie s aktivními procesy formování hvězd dominantně tvořeny běžnou (baryonovou) hmotou. To je však v příkrém kontrastu se současnými galaxiemi, u kterých pozorujeme mnohem významnější vliv záhadné temné hmoty. K tomuto překvapivému výsledku astronomové dospěli na základě pozorování provedených pomocí dalekohledu ESO/VLT. Z výsledků vyplývá, že temná hmota hrála v raném vesmíru méně zásadní úlohu, než dnes. Výzkum byl prezentován ve čtveřici samostatných článků, jeden z nich byl publikován tento týden v prestižním vědeckém časopise Nature.
Najnovší odhad množstva galaxií v našom vesmíre ponúkol tím odborníkov na čele s astrofyzikom Christopherom Conselicom z Nottinghamskej univerzity. Dospeli k názoru, že náš vesmír obsahuje najmenej 2 bilióny galaxií, čo je 10-krát viac, než koľko teoreticky môžeme pozorovať so súčasnými prístrojmi.
Kosmická sonda Evropské kosmické agentury ESA s názvem Mars Express pořídila fotografie devastujících následků vytvořených po jedné z největších povodní na planetě Mars. Údolí nazvané Kasei Valles se rozprostírá v délce zhruba 3 000 kilometrů od zdrojové oblasti Echus Chasma – která leží východně od vyvýšené vulkanické oblasti Tharsis a severně od soustavy kaňonů Valles Marineris – až k rozlití vody na rozsáhlé planině Chryse Planitia. Měřítko vpravo dole představuje vzdálenost 20 kilometrů.
V pondělí 27. února 2017 velmi časně ráno krátce po půl čtvrté středoevropského času ozářil především jihozápad Čech velmi jasný meteor - bolid. I když nad velkou většinou naší republiky byla jasná obloha (s výjimkou severozápadních a části severních a středních Čech), tak z důvodů především velmi časného rána jsme obdrželi jen 3 vizuální pozorování. Z hlediska popsání a objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo ovšem důležité, že byl zaznamenán prakticky všemi našimi přístroji, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na stanicích především české části Evropské bolidové sítě. Po následných výpočtech se ukázalo, že úkaz mohly následovat i pády malých meteoritů, které by se mohly najít poblíž českých Osečan a Kňovic.
Astronómovia objavili hviezdu, ktorá obehne čiernu dieru dvakrát za hodinu. To je najtesnejší orbitálny tanec medzi čiernou dierou a hviezdou, aký sme kedy v našej Galaxii videli. Za týmto objavom stojí Chandra X-ray Observatory, NuSTAR a Australia Telescope Compact Array.
Superbolidy, tedy extrémně jasné meteory, způsobené vstupem asi metrových těles do atmosféry, jsou velmi vzácnými událostmi. Přesto přinášejí důležité informace o vlastnostech meziplanetárních těles. Praktické dopady jsou zřejmé: jednak jsou fyzikální vlastnosti asteroidů důležité pro posouzení rizik při dopadech velkých těles na Zemi, a také pro plánování budoucích kosmických misí k blízkým planetkám. Jiří Borovička a Pavel Spurný z ASU analyzovali dostupný pozorovací materiál z průletu superbolidu, k němuž došlo v lednu 2015 nad rumunským územím.
V roku 1859 publikoval Charles Darwin svoju evolučnú teóriu, podľa ktorej majú všetky formy života spoločného predka. Táto teória položila základy evolučnej biológii. Astronómovia však začali uvažovať, ako by bolo možné aplikovať túto teóriu na hviezdy v Mliečnej dráhe.
Česká kosmická kancelář přináší další přehled zajímavých příležitostí pro studenty, učitele i další zájemce z široké veřejnosti. Jedním z nich je například studentský projekt Nebem svět nekončí. Cílem celoevropské soutěže je inspirovat mladé lidi k zapojení do výzkumu vesmíru. Do soutěže, jejíž další ročník byl vyhlášen 1. září 2016, se mohou zapojit všichni žáci a studenti ve věku 7 až 22 let a jejich učitelé, kteří se zajímají o astronomii a kosmonautiku. Uzávěrky podávání přihlášek jsou v jednotlivých kategoriích 31. března 2017. Více podrobností a další projekty najdete v článku.
Australan Terry Lovejoy, známý amatérský lovec komet, našel již svou šestou kometu v životě. Stalo se tak symbolicky bez šesti dnů přesně 10 let poté, co nalezl kometu C/2007 E2, svou premiérovou vlasatici. Poté přišly další objevy – C/2007 K5, C/2011 W3, C/2013 R1 a C/2014 Q2. Co tyto komety kromě jména objevitele spojuje? Zejména to, že všechny z nich, kromě C/2007 K5 (Lovejoy), která v maximu jasnosti dosáhla 12 mag, zjasnily minimálně na 8 mag a staly se tak jasnými objekty alespoň pro triedry. A když zajdeme ještě trochu dál a odmyslíme si i Terryho první objev, zjistíme, že tři z pěti komet, které Lovejoy nalezl do letošního března, byly viditelné dokonce pouhým okem, navíc C/2011 W3 je známá jako Velká vánoční kometa z roku 2011, jež se na jižní polokouli představila jasností až -4 mag a ohonem o délce několika desítek stupňů! Terry Lovejoy tedy působí tak trochu jako magnet na jasné komety. Zatím se zdá, že svou tradici dodrží i u nově objevené C/2017 E4 (Lovejoy).
Příběh mimořádně úspěšné mise evropské sondy Rosetta, která se vydala na dlouhou cestu vesmírem ke kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko. Co všechno přineslo první historické přistání na kometě? Přednáší Miloš Tichý, astronom a vedoucí Observatoře Kleť, objevitel komety 196P/Tichý. V úterý 14. března 2017 v sále Hvězdárny a planetária České Budějovice. Přednáška začíná v 19:00 hodin.
So súčasnými technológiami vesmírnych motorov by najrýchlejším sondám trvalo doletieť k Alfa Centauri rádovo 30 000 rokov. Dvojica vedcov René Heller a Michael Hippke však vypracovala nový návrh miniatúrnych lodí, ktoré budú schopné doletieť k hviezde Alfa Centauri A vzdialenej 4,37 svetelných rokov za menej ako 100 rokov, pričom pri nej dokážu spomaliť a zostať v hviezdnej sústave Alfa Centauri.
V předminulém týdnu, na počátku března, se na večerní obloze odehrálo opravdu pěkné divadlo. Mladý Měsíc procházel v blízkosti hned tří planet Sluneční soustavy, z nichž dvě byly bez obtíží vidět okem, jednu však už bylo třeba dohledat malým dalekohledem. Do redakce dorazilo mnoho zdařilých snímků, tak se na ně můžete nyní podívat. Jejich autorům moc děkujeme!
Přehled událostí na obloze od 13. 3. do 19. 3. 2017. Měsíc je po úplňku. Venuše ve fázi srpku se pomalu úhlově blíží ke Slunci. Večer pokračuje také viditelnost planety Mars. Jupiter začíná být vidět celou noc, ale vrcholí až po půlnoci, ráno je nejvýše Saturn. Večerní obloha opět nabídne slabší komety. Na Floridě probíhá příprava tří raket ke startu. První na řadě by měl být Falcon 9 s družicí Echostar 23, následovat má Delta IV a Atlas V.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 5. do 1. 6. 2025. Měsíc bude v novu a bude jej možné vidět během dvou dnů ráno a večer. Planety se přiblížily úhlově Slunci, ráno trochu vykukuje Saturn a Venuše, večer mizí Jupiter a zůstává Mars. Aktivita Slunce je nyní opět nízká, přesto doslova odnikud nastala silná erupce. Česká vláda schválila realizaci letu Aleše Svobody do kosmu. Očekáváme start čínské mise Tianwen-2 k planetce a snad i test Super Heavy Starship. Před 85 lety se narodil fyzik Kip Thorne, nositel Nobelovy ceny za detekci gravitačních vln, který vystoupí 28. 5. v Praze s přednáškou v Karolinu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
