Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Stopy gigantických povodní na planetě Mars

Stopy gigantických povodní na planetě Mars

Oblast devastujících povodní valících se z Kasei Valles do Chryse Planitia
Autor: ESA/DLR/FU Berlin

Kosmická sonda Evropské kosmické agentury ESA s názvem Mars Express pořídila fotografie devastujících následků vytvořených po jedné z největších povodní na planetě Mars. Údolí nazvané Kasei Valles se rozprostírá v délce zhruba 3 000 kilometrů od zdrojové oblasti Echus Chasma – která leží východně od vyvýšené vulkanické oblasti Tharsis a severně od soustavy kaňonů Valles Marineris – až k rozlití vody na rozsáhlé planině Chryse Planitia. Měřítko vpravo dole představuje vzdálenost 20 kilometrů.

Kombinace vulkanismu, tektoniky, kolapsů a propadání půdy v oblasti Tharsis vedla k několika gigantickým tokům spodní vody uvolněné z oblasti Echus Chasma, která následně zaplavila údolí Kasei Valles před zhruba 3,6 až 3,4 miliardami roků. Tyto pradávné devastující záplavy zanechaly na povrchu stopy pozorovatelné dodnes.

Část oblasti Kasei Valles byla již vyfotografována sondou Mars Express v průběhu uplynulých 14 let její činnosti na oběžné dráze kolem rudé planety, avšak tento nový snímek pořízený 25. května 2016 zachytil právě část ústí, kde se voda vlévala do níže položené rovinaté oblasti. Kráter o průměru 25 kilometrů pojmenovaný Worcester Crater vlevo od středu snímku nahoře byl schopen odolat erozivnímu působení při těchto obrovských povodních.

Zatímco velké množství vyvrženého materiálu v okolí kráteru – původně vyhozeného z vnitřních oblastí kráteru během impaktu – bylo erodováno ze strany tekoucí vody, část materiálu vyvrženého po proudu široké řeky toto působení přečkala. V průběhu času to vedlo k celkovému vzezření ostrova do proudnicového tvaru, k jeho stupňovité topografii po proudu řeky snad naznačující proměny výšky hladiny nebo jednotlivé opakující se povodně.

V kontrastu s tím vyvržený materiál pokrývající okolí sousedícího menšího kráteru zůstal netknutý. To naznačuje, že k vytvoření kráteru v důsledku impaktu došlo až po devastujících povodních. Kromě toho vzhled rozmístění vyvrženého materiálu vypovídá o povaze podpovrchových vrstev: v tomto případě potvrzuje, že naplaveninová oblast obsahuje obrovské množství vody či vodního ledu. Vlastně tento systém připomíná jakési „stříkance“: drobný materiál vyvržený z kráteru byl bohatý na vodu, což mu umožnilo téci mnohem snadněji. Jak se proud zpomaloval, drobný materiál se hromadil a usazoval na periferii náspu.

Perspektivní pohled na kráter Worcester Autor: ESA/DLR/FU Berlin
Perspektivní pohled na kráter Worcester
Autor: ESA/DLR/FU Berlin
Další obrázek ukazuje perspektivní pohled na detailní záběr útvaru tvořeného vyvrženým materiálem v okolí kráteru vpravo dole; pohled směřuje na erodovaný kráter Worcester v pozadí. Velký kráter v nejsevernější části (vpravo nahoře, viz hlavní obrázek v úvodu článku) nevypadá poškozený tak mnoho jako kráter Worcester v jeho blízkosti. Je to proto, že se nachází na náhorní plošině minimálně o jeden kilometr vyšší, než planiny dole.

Nicméně je zde malá prohlubeň uprostřed kráteru, která obvykle znamená křehkou vrstvu – jako je například led – která byla zasypána v okamžiku impaktu. Blízký průzkum rovněž odhalil nepatrné náznaky vyvrženého materiálu, včetně části, kde je vidět materiál vyvržený z nitra kráteru na povrchu níže položené planiny.

Vyvržený materiál ukazuje zajímavý rýhovaný vzor. Pokud se týká dalších kráterů na tomto snímku, je jich zde zřejmý nedostatek. To naznačuje na odlišnosti v charakteru samotných impaktů, snad také na množství dodané energie v průběhu dopadu meteoritu, na způsobu, kterým byl materiál vyvržený z kráteru nebo na složení horniny náhorní plošiny. Malé dendritické kanály můžeme stejně tak spatřit v okolí náhorní plošiny, které možná naznačují na proměnlivý rozsah povodní v průběhu četných epizod záplav.

Na rovinaté pláni bylo rovněž nalezeno množství malých kráterů. Zdá se, že jejich světlé „ohony“ směřují opačně – proti směru proudu vody přicházející z oblasti Kasei Valles. Tyto krátery byly vytvořeny při impaktech, které zde zaujaly místo až po katastrofických povodních; jejich krátké ohony byly vytvořeny působením větrů vanoucích směrem na západ daným údolím. Jejich vyvýšené valy nutí vítr vystoupat nad kráter, takže prach přímo za kráterem zůstává nedotčený v porovnání vzhledem k okolním nechráněným planinám. Tato scenérie tudíž zachovává záznam geologických aktivit zahrnujících historii rudé planety v časovém období několika miliard roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Záplavy, Mars express


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »