Stopy gigantických povodní na planetě Mars

Kombinace vulkanismu, tektoniky, kolapsů a propadání půdy v oblasti Tharsis vedla k několika gigantickým tokům spodní vody uvolněné z oblasti Echus Chasma, která následně zaplavila údolí Kasei Valles před zhruba 3,6 až 3,4 miliardami roků. Tyto pradávné devastující záplavy zanechaly na povrchu stopy pozorovatelné dodnes.

Část oblasti Kasei Valles byla již vyfotografována sondou Mars Express v průběhu uplynulých 14 let její činnosti na oběžné dráze kolem rudé planety, avšak tento nový snímek pořízený 25. května 2016 zachytil právě část ústí, kde se voda vlévala do níže položené rovinaté oblasti. Kráter o průměru 25 kilometrů pojmenovaný Worcester Crater vlevo od středu snímku nahoře byl schopen odolat erozivnímu působení při těchto obrovských povodních.

Zatímco velké množství vyvrženého materiálu v okolí kráteru – původně vyhozeného z vnitřních oblastí kráteru během impaktu – bylo erodováno ze strany tekoucí vody, část materiálu vyvrženého po proudu široké řeky toto působení přečkala. V průběhu času to vedlo k celkovému vzezření ostrova do proudnicového tvaru, k jeho stupňovité topografii po proudu řeky snad naznačující proměny výšky hladiny nebo jednotlivé opakující se povodně.

V kontrastu s tím vyvržený materiál pokrývající okolí sousedícího menšího kráteru zůstal netknutý. To naznačuje, že k vytvoření kráteru v důsledku impaktu došlo až po devastujících povodních. Kromě toho vzhled rozmístění vyvrženého materiálu vypovídá o povaze podpovrchových vrstev: v tomto případě potvrzuje, že naplaveninová oblast obsahuje obrovské množství vody či vodního ledu. Vlastně tento systém připomíná jakési „stříkance“: drobný materiál vyvržený z kráteru byl bohatý na vodu, což mu umožnilo téci mnohem snadněji. Jak se proud zpomaloval, drobný materiál se hromadil a usazoval na periferii náspu.

Další obrázek ukazuje perspektivní pohled na detailní záběr útvaru tvořeného vyvrženým materiálem v okolí kráteru vpravo dole; pohled směřuje na erodovaný kráter Worcester v pozadí. Velký kráter v nejsevernější části (vpravo nahoře, viz hlavní obrázek v úvodu článku) nevypadá poškozený tak mnoho jako kráter Worcester v jeho blízkosti. Je to proto, že se nachází na náhorní plošině minimálně o jeden kilometr vyšší, než planiny dole.

Nicméně je zde malá prohlubeň uprostřed kráteru, která obvykle znamená křehkou vrstvu – jako je například led – která byla zasypána v okamžiku impaktu. Blízký průzkum rovněž odhalil nepatrné náznaky vyvrženého materiálu, včetně části, kde je vidět materiál vyvržený z nitra kráteru na povrchu níže položené planiny.

Vyvržený materiál ukazuje zajímavý rýhovaný vzor. Pokud se týká dalších kráterů na tomto snímku, je jich zde zřejmý nedostatek. To naznačuje na odlišnosti v charakteru samotných impaktů, snad také na množství dodané energie v průběhu dopadu meteoritu, na způsobu, kterým byl materiál vyvržený z kráteru nebo na složení horniny náhorní plošiny. Malé dendritické kanály můžeme stejně tak spatřit v okolí náhorní plošiny, které možná naznačují na proměnlivý rozsah povodní v průběhu četných epizod záplav.

Na rovinaté pláni bylo rovněž nalezeno množství malých kráterů. Zdá se, že jejich světlé „ohony“ směřují opačně – proti směru proudu vody přicházející z oblasti Kasei Valles. Tyto krátery byly vytvořeny při impaktech, které zde zaujaly místo až po katastrofických povodních; jejich krátké ohony byly vytvořeny působením větrů vanoucích směrem na západ daným údolím. Jejich vyvýšené valy nutí vítr vystoupat nad kráter, takže prach přímo za kráterem zůstává nedotčený v porovnání vzhledem k okolním nechráněným planinám. Tato scenérie tudíž zachovává záznam geologických aktivit zahrnujících historii rudé planety v časovém období několika miliard roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí