Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Astronomové zkoumají záhadný osamělý objekt

Astronomové zkoumají záhadný osamělý objekt

Umělecká představa bludné planety
Autor: ESO/L. Calçada/P. Delorme/R. Saito/VVV Consortium

Mezinárodní tým astronomů, jehož vedoucím byl Philippe Delorme, Grenoble Alpes University ve Francii, před nedávnem zkoumal záhadný objekt s označením CFBDSIR J214947.2-040308.9 (zkráceně CFBDSIR 2149-0403) za účelem odhalení jeho skutečné povahy. Podle předpokladů může tento objekt být buď mladým osamělým tělesem planetární hmotnosti nebo málo hmotným hnědým trpaslíkem s vysokým obsahem kovů. Výsledky nových pozorování publikované 2. 3. 2017 by mohly pomoci rozlišit mezi oběma kategoriemi.

Objekt CFBDSIR 2149-0403 objevil v roce 2012 Philippe Delorme se svými spolupracovníky jako možného člena pohybové skupiny AB Doradus. Po objevu byl objekt klasifikován astronomy jako kandidát na osamělé těleso planetární hmotnosti unikátního typu T. Avšak v důsledku nedostatku přesvědčivých důkazů podporujících hypotézu, že objekt CFBDSIR 2149-0403 vznikl jako planeta a následně byl vyvržen z planetární soustavy, vědecká komunita nevylučuje ani možnost, že se může jednat o málo hmotného hnědého trpaslíka.

Aby astronomové detailně charakterizovali objekt CFBDSIR 2149-0403 a určili jeho podstatu, prováděli při následném výzkumu pozorování více přístroji a na více vlnových délkách. Seznam přístrojů, které použil Philippe Delorme se svými spolupracovníky, zahrnuje X-Shooter spectrograph a kameru HAWK-I near-infrared imager na Very Large Telescope (VLT), kameru WIRCam imager na Canada–France–Hawaii Telescope a kosmickou observatoř Spitzer Space Telescope.

Data ze spektrografu X-Shooter umožnila detailní výzkum fyzikálních vlastností tohoto objektu. Veškeré údaje obsažené v publikaci jsou nezbytné pro výzkum, především pro následné určení paralaxy objektu, jakož i provedení fotometrie prostřednictvím astronomické observatoře Spitzer Space Telescope. Společně dávají možnost určit bolometrický tok záření objektu, a tudíž vymezují nezávislé předpoklady modelu atmosféry,“ říká Philippe Delorme.

Kromě toho paralaxa objektu navázaná na pozorování rovněž umožnila astronomům odvodit šest prostorových souřadnic a rychlost. Z těchto závěrů vyplývá, že objekt CFBDSIR 2149-0403 s největší pravděpodobností nepatří mezi členy pohybové skupiny AB Doradus, jak bylo předpokládáno v dřívějších studiích.

Nejdůležitějším závěrem nové studie je skutečnost, že objekt CFBDSIR 2149-0403 je s největší pravděpodobností buď mladé (méně než 500 miliónů roků) osamělé těleso planetární hmotnosti (2 až 13 hmotností planety Jupiter) pozdní spektrální třídy T nebo poměrně starý (2 až 3 miliardy roků) na kovy bohatý hnědý trpaslík, jehož hmotnost se odhaduje na 2 až 40 hmotností Jupiteru. Avšak astronomové informují, že naše teoretické znalosti o studených, málo hmotných tělesech a/nebo na těžké prvky bohatých atmosférách nejsou zatím dostatečně rozsáhlé, abychom vyvodili definitivní závěry, který z předpokladů je správný. Je to proto, že tyto fyzikální parametry mají velmi podobný dopad na získaná spektra takových atmosfér.

Objekt CFBDSIR 2149-0403 je atypickým substelárním objektem, který může být buď osamělou volně plující planetou nebo na těžké prvky bohatým hnědým trpaslíkem. A nebo kombinací obojího,“ uzavírá Philippe Delorme.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: CFBDSIR 2149-0403, Hnědý trpaslík, Bludná planeta


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »