
Ve středu 18. listopadu 2026 v 11:16:07 SEČ překoná Voyager 1 hranici, kterou světlo urazí za jeden den. Žádný lidský výtvor se zatím nedostal tak daleko od domova. Taková kulatá vzdálenost je skvělou záminkou, abychom se k misi věčných poutníků Voyager vrátili. Připomeneme, co obě sondy před desítkami let objevily u velkých planet, a podíváme se i na to, jaký přínos a odkaz má dnes jejich cesta ke hvězdám. Nezapomeneme na jejich předchůdce Pioneery ani na New Horizons, které také míří mimo naši Sluneční soustavu. NASA vyzývala lidi, ať Voyager symbolicky pozdraví světelnými záblesky, které k němu dorazí za onen světelný den. Klidně to můžeme zkusit i dnes večer, ať už se zrovna nad západním obzorem po setmění rozzáří hvězdy, nebo ne.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 11. do 22. 11. 2026. Měsíc bude v úterý v první čtvrti a v pátek večer bude nedaleko Saturnu. Ráno pokračuje parádní představení, kde blízkou konjunkci Marsu s Jupiterem doplňuje velmi jasná Venuše a také slabší Merkur. V noci na středu 18. listopadu nastává maximum meteorického roje Leonid, Měsíc ráno nebude rušit. Aktivita Slunce je mírně zvýšená. Unikátní zážitek přinesla Starship, která dokázala přistát z oběžné dráhy na startovní věži základny Starbase. Raketa Vulcan opět selhala. Před 60 lety nastal výrazný meteorický déšť Leonid.

V druhej polovici novembra bude na nočnej oblohe vrcholiť aktivita Leoníd, jedného z najznámejších meteorických rojov. Maximum pravidelnej aktivity sa v roku 2026 očakáva v noci zo 17. na 18. novembra. Hoci predpovede nenaznačujú meteorickú búrku, ktorými sa Leonidy preslávili, po západe Mesiaca ponúknu vhodné podmienky na sledovanie veľmi rýchlych meteorov.

Dnes považujeme za samozřejmé, že se všechno netočí kolem Země. Přijde nám to tak logické, že se můžeme až pousmát při představě, že kdysi byl všeobecně uznávaný model Sluneční soustavy, v němž Země zaujímala střed. Tento geocentrický model přitom převládal po staletí – mnohem déle, než zatím známe ten současný, heliocentrický. Zkusme se proto v tomto díle Astronomie v obrazech na chvíli přenést do minulosti a být ke starověkým učencům o něco chápavější.

Dne 5. listopadu 2026 uplynulo 120 let od narození významného amerického astronoma Freda Whipplea.
Fred Lawrence Whipple (5. listopadu 1906 – 30. srpna 2004) se do historie zapsal formulací hypotézy „špinavé sněhové koule“ a návrhem tzv. Whippleova štítu na ochranu kosmických sond. Mimo to objevil řadu komet a jeden asteroid.
Fred Whipple se narodil 5. listopadu 1906 do farmářské rodiny. V roce 1920 se spolu s rodiči přestěhoval z venkova do kalifornského Long Beach, kde si jeho otec otevřel obchod s potravinami. Ačkoliv Whippleovi rodiče byli hluboce věřící, sám se stal postupem času ateistou.
Po krátkém studiu na Occidental College přestoupil na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, kde jej studium matematiky přivedlo k astronomii. Tu definoval jako místo, kde se setkávají čas, prostor, fyzika a matematika.

Černá díra v galaxii M87 se stala celebritou v roce 2019, kdy astronomové zveřejnili první snímek jejího bezprostředního okolí. Nyní ji další tým zvážil jiným způsobem: sledoval, jak se v její blízkosti pohybují hvězdy. Výsledek činí přibližně 5,38 miliardy hmotností Slunce.

Kometa C/2026 A1 (MAPS) se vydala ke Slunci tak blízko, že svou cestu nepřežila. Astronomové ji však stihli sledovat v posledních dnech před zánikem. V unikajícím plynu objevili kyanovodík a zaznamenali dvě prudká vzplanutí její aktivity.

V polovici novembra bude na nočnej oblohe vrcholiť aktivita meteorického roja severných Tauríd. Maximum pripadá na noc z 11. na 12. novembra 2026, pričom dobré podmienky na pozorovanie sa očakávajú aj počas nasledujúcej noci z 12. na 13. novembra. Hoci Tauridy nepatria medzi najpočetnejšie meteorické roje, sú známe výskytom mimoriadne jasných meteorov, z ktorých niektoré môžu dosiahnuť jasnosť bolidov.

Magnetické pole a proudění plazmatu jsou v kosmickém prostoru neoddělitelně propojené. Přesto není samozřejmé, že jejich geometrie musí být stejná – a dokonce ani to, že místo, kde se magnetické pole vynuluje, musí odpovídat místu, kde se zastavuje proudění. Dvě nové teoretické studie odborníků z ASU zjišťují, za jakých podmínek takové body splývají a jaké podoby může mít jejich okolí. Aplikace své teoretické studie nacházejí v podobě struktur, kdy se v kosmu potkávají dvě prostředí: hvězdný vítr a mezihvězdné prostředí. Tzv. astrosféry jsou totiž tématem aktivního výzkumu.

Opět Vás zveme na výpravu napříč časem i nekonečnými vesmírnými dálkami. Vzhledem k ohromné rozlehlosti vesmíru se při každém pohledu vzhůru k obloze díváme zároveň do minulosti, což dává nový rozměr našemu vyprávění o mýtických antických hrdinech. Jeden z objektů nacházejících se v souhvězdí Persea je totiž od Země vzdálen zhruba 2 500 světelných let, dnes si tedy prohlížíme právě jeho podobu v době vrcholu starořecké civilizace…

Dnešní pozvánku k pozorování můžeme začít samými pozitivy – jasná hvězda, velká planetka se známými parametry, pás stínu široký tak, že vás víceméně nemůže minout, a to vše vysoko nad obzorem, jen ten čas je lehce nepříjemný. Odvrácenou stranou jsou tentokrát jen osoba objevitele, osud místa objevu a také postavy, po které je planetka pojmenována.

Česká výprava zaznamenala mimořádný úspěch na 5. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory (IOAA-jr). Z Thajska přiváží jednu zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili a jedno čestné uznání. Absolutní vítězkou soutěže se stala Viktorie Snášelová, která získala také ocenění za nejlepší výsledek v teoretickém kole a cenu pro nejlepší dívku soutěže.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 347 z 8. listopadu 2026

Hvězda může zemřít, ale její planetární soustava nemusí zaniknout společně s ní. Zbytky pevných těles mohou ještě dlouho poté dopadat na žhavé hvězdné jádro – bílého trpaslíka. Američtí astronomové nyní objevili náznaky, že na jednom takovém hvězdném pozůstatku vytváří zachycený materiál oblasti s vyšší koncentrací kovů.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 11. do 15. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí 9. listopadu v novu, takže noci budou tmavé a vhodné pro pozorování slabých objektů. Večer je vidět Saturn a také slabý Uran a Neptun. Ráno je vidět jasná Venuše a také dvojice jasného Jupiteru a slabšího naoranžovělého Marsu u hvězdy Regulus. Koncem týdne by se měl přidat extrémně nízko nad jihovýchodem také Merkur. Na Slunci je aktivita mírně zvýšená. Evropská sonda Hera už detailně snímá dvojplanetku Didymos – Dimorphos. Astronauti na ISS instalovali poslední solární panel iROSA. Před 60 lety začala poslední mise programu Gemini.

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2026 obdržel snímek
Zdeňka Bardona „Airglow duny“
Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce nás přenáší na jižní polokouli, do míst, kde i Mléčná dráha vrhá stín.

Ne každý vědecký objev je spojen s následným oceněním. Občas se stane, že práce je vydána, nikým nepovšimnuta leží mezi ostatními, a o několik desetiletí později dostane veškerou pozornost. Tato práce byla publikována v roce 1964 a až do začátku dalšího tisíciletí si jí skoro nikdo nevšiml. Dnes už má přes 3 tisíce citací a tvoří základ astronomie gravitačních vln.

„Je to Napoleon zločinu, Watsone. Je organizátorem dobré poloviny zla a skoro všeho, co v tomto velkoměstě nebylo vypátráno. Je to génius, filosof, člověk abstraktního myšlení. Má prvotřídní mozek. Sedí nehybně jako pavouk uprostřed sítě, ale ta síť má tisíc paprsků a on bezpečně reaguje na sebemenší záchvěv každého z nich.“ Těmito slovy popisuje Sherlock Holmes v povídce Poslední případ svého věčného nepolapitelného protivníka. A právě ten je hlavním aktérem zákrytu hvězdy planetkou v neděli ráno 8. listopadu, k jehož pozorování jste tímto zváni.

Temnou hmotu nevidíme, přesto o její přítomnosti ve vesmíru víme díky gravitaci. Pomáhá držet pohromadě galaxie i jejich kupy a její působení odhaluje také světlo vzdálených objektů. Z čeho se však skládá, zůstává záhadou. Novou stopu nyní nabízí studie šesti vědců vedených Danielem Gilmanem: podle ní by se částice temné hmoty za určitých okolností mohly navzájem ovlivňovat.

RNDr. Jiří Horák, Ph.D. z pražské pobočky Astronomického ústavu AV ČR je specializován na velmi hmotné objekty.
V našem pořadu se budeme zabývat převážně časoprostorem, protože jej hmotné objekty více ovlivňují. Co je časoprostor? Dá se na to srozumitelně a jednoduše odpovědět?

Čínští astronomové zachytili velmi přesvědčivého kandidáta výronu koronální hmoty z červeného trpaslíka po mimořádně silné erupci. Takové výrony mohou bombardovat atmosféry exoplanet a zpochybňovat jejich obyvatelnost.