Ani říjen nebyl z hlediska nově objevených komet příliš povedeným měsícem. Nalezeny byly celkem 4 komety, byť jedna z nich poměrně zajímavá. Co se znovuobjevených komet týče, tam se říjnu vůbec nepoštěstilo - žádné takové komety zaznamenány nebyly.
Tým vědeckých pracovníků z Purdue University nalezl při kosmickém mapování lunárního povrchu důkazy, že se na Měsíci mohou nacházet docela velké lávové tunely. Ty by v budoucnu mohly být využity pro stavbu obydlí pro kosmonauty a skladování zásob. Ve své studii publikované v časopisu Icarus, kde astronomové popisují studium dat pořízených dvojicí kosmických sond NASA s názvem GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), nastínili důkazy pro existenci velkých lávových tunelů.
Po úplňku ze 14. prosince už Měsíc došel k fázi blížící se novu. To znamená zlepšení pozorovacích podmínek pro difúzní objekty, jakými jsou třeba i komety. A právě u nich se začíná blýskat na lepší časy. Nejen, že bychom v aktuální lunaci měli spatřit vizuálně až 7 komet namísto pěti v době zhruba před měsícem, ale především se konečně jedná už i o objekty s určitým potenciálem do budoucna.
Rok 2017 bude přát astronomickým úkazům, včetně dobrých pozorovacích podmínek pro několik meteorických rojů. Hned první nich, Kvadrantidy (nebo též Quadrantidy), vrcholí už v úterý 3. ledna 2017 za minimálního rušivého vlivu měsíčního svitu, který zapadne ještě před půlnocí. Na tmavé obloze daleko od měst proto uvidíme v době okolo maxima, v noci z 3. na 4. ledna 2017, až 60 meteorů za hodinu. Znovu budou mít Kvadrantidy příznivé podmínky až v roce 2019.
Sekce proměnných hvězd a exoplanet (SPHE), kromě běžné činnosti, do níž spadá například sledování zajímavých zákrytových dvojhvězd a přechodů exoplanet přes hvězdné disky, vyhlašuje i pozorovací kampaně. Jedním z nových programů je pozorování eruptivních hvězd. Tyto objekty, které se také mohou vyskytovat ve dvojhvězdných systémech, vykazují poměrně velkou erupční aktivitu. Mimo jiné zajímavosti patří i zjištěná skutečnost, že uvolněná energie erupcí je o dva až tři řády větší, než jaké pozorujeme u největších erupcí na Sluncie. Délka hvězdných erupcí je poměrně krátká, většina erupcí odezní do 15 minut. Pokud chceme získat například vícebarevnou fotometrii těchto erupcí, ideální situací je pozorování z více stanovišť.
V posledních dvou letech se těmto hvězdám věnuji na hvězdárně ve Valašském Meziříčí, ale do programu se už zapojilo více pozorovatelů ze Sekce.
Mezinárodní služba rotace Země (IERS) ve svém Bulletinu C zveřejnila ustanovení přestupné sekundy na rok 2016 a 2017. Po sedmadvacáté od jejího zavedení v roce 1972 se tak v jeden okamžik najednou posune na celém světě čas o jednu sekundu. V Česku tak bude v noci ze 31. prosince 2016 na 1. ledna 2017 po 0:59:59 SEČ vložena jedna sekunda navíc. Na místech nultého poledníku – tedy v greenwichském čase – bude sekunda vložena právě před začátkem nového roku 2017 a lidé budou muset do odpočtu k ohňostroji jednu sekundu přidat. Sekunda se zavádí zejména kvůli postupnému zpomalování zemské rotace. Výzvou pro fajnšmekry bude na automaticky seřizovaných přístrojích, ukazujících světový čas, si přestupnou sekundu vyfotografovat spolu se silvestrovským datem.
Přehled událostí na obloze od 26. 12. do 1. 1. 2017. Měsíc bude kolem novu. Večer je vidět jasná Venuše na jihozápadě, Mars je nedaleko směrem k jihu. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Aktivita Slunce je extrémně nízká. Pozorovat můžeme několik komet, neopomeňte především večerní 45P. V článku najdete také odkaz na pěkný snímek měsíčku Pandora nacházejícího se u Saturnu. Ohlížíme se i za starty raket z minulého týdne. Do konce roku už možná proběhne pouze jeden čínský start.
Ani jsme se nenadáli a rok 2016 je prakticky za námi. Nabídl několik, opravdu pěkných pohledů do nočního nebe, ale například na pozoruhodné úkazy spojené zejména s malými tělesy Sluneční soustavy byl poměrně chudý. Většina nejpěknějších meteorických rojů, vyjma srpnových Perseid, byla rušena Měsícem, na obloze nezazářila žádná výraznější kometa (kromě C/2013 US10 Catalina na počátku roku), ovšem alespoň nezklamali stálí planetkoví poutníci. A co dál? Pojďme se v krátkosti podívat na to, co nám připraví především meziplanetární hmota za nebeské podívané v nadcházejících dvanácti měsících, tedy v roce 2017. Bude oproti letošku nesporně bohatší. Vychutnáme si za dobrých podmínek aktivní meteorické roje, uvidíme (možná i očima) výraznější komety zvučných jmen, najdeme si jasné planetky a také se nám nabídnou dvě, možná meziplanetárním prachem ovlivněná, zatmění Měsíce! Takže pokud už teď máte po ruce kalendář na rok 2017, pojďte si s námi zakroužkovat ta nejzajímavější data.
Vylepšená japonská raketa Epsilon odstartovala v úterý 20. prosince v poledne našeho času k nočnímu nebi z rampy kosmodromu Kagošima na ostrově Kjúšú. Šlo o premiérový let této vylepšené varianty a nákladem na této misi byl výzkumný satelit označovaný zkratkou ERG (Exploration of Energization and Radiation in Geospace). Tato družice se vydala na silně protáhlou oběžnou dráhu, která protíná van Allenovy pásy kolem Země. Právě na jejich výzkum se nová sonda zaměří. Japonci si od ní slibují lepší pochopení částicově-vlnové interakce v tomto silném magnetickém poli.
NASA v rámci prestižního Astronomického snímku dne (APOD – Astronomy Picture Of the Day), který každý den ukazuje nejzajímavější astronomickou fotografii světa, publikovala v pátek 23. prosince 2016 snímek Petra Horálka „Kdysi dávno za zimního slunovratu“. Za celou dvacetiletou historii APODu je to jen popáté, kdy snímek dne NASA ukazuje nějaký vzácný pohled nad Českem, a zároveň již potřetí jde o snímek stejného autora, Petra Horálka.
Na první letmý pohled trpasličí planeta Ceres, největší těleso v hlavním pásu planetek, nevypadá jako ledové těleso. Fotografie pořízené kosmickou sondou NASA s názvem Dawn odhalily tmavý, velmi kráterovaný svět, jehož nejjasnější oblasti jsou tvořeny solemi s vysokou odrazivostí – nikoliv vodním ledem. Avšak v nově publikované studii vědci zveřejnili důkazy pro přítomnost ledu na povrchu nebo blízko pod povrchem trpasličí planety Ceres. Objev astronomové publikovali na setkání Americké geofyzikální společnosti v San Franciscu v roce 2016.
Radioteleskop ALMA pro milimetrovou a submilimetrovou oblast elektromagnetického záření pracující na planině Chajnantor v Chile začal pozorovat v novém rozsahu vlnových délek. Umožňují to přijímače instalované do jednotlivých antén systému, které jsou schopné zachytit rádiové záření na vlnových délkách 1,4 až 1,8 milimetru. Tato oblast dosud při pozorování pomocí ALMA využívána nebyla. Vylepšení astronomům umožní detekovat slabé signály vody přicházející z blízkého vesmíru.
Tři neděle již uplynuly od chvíle, kdy do divočiny jižního Ruska dopadly trosky nákladní kosmické lodi Progress MS-04, zničené během startu na oběžnou dráhu. Co se přesně cestou do kosmu na palubě odehrálo zůstává zatím stále záhadou, jednotlivé střípky neblahé mozaiky však ruští vyšetřovatelé již pomalu skládají dohromady. ISS zatím navštívila japonská zásobovací loď.
Fotografie nočného žiarenia atmosféry, známe aj pod anglickým názvom airglow, sa rozšírili ako huby po daždi, najmä po roku 2005, keď sa stali cenovo dostupné kvalitné digitálne zrkadlovky. Tento jav po prvý raz opísal Anders Ångström (1868) a na internete možno vyhľadať veľké množstvo článkov od vedcov špecializujúcich sa na výskum tohto javu. Môj príspevok voľne nadväzuje na články Petra Horáleka a Martina Setváka.
Hvězdy, zejména ty horké, bývají obklopeny rozpínajícími se obálkami, které označujeme souhrnným termínem hvězdný vítr. Příčiny hvězdného větru mohou být různé. V případě horkých hvězd je to nejčastěji tlak záření. Pro horké hvězdy na hlavní posloupnosti je teorie hvězdných větrů rozvinuta slibně, avšak netypickými horkými hvězdami, např. hvězdami s menší svítivostí, než je obvyklá, se odborníci prozatím příliš nezabývali. Mezeru vyplňuje studie vypracovaná v úzké spolupráci s Masarykovou universitou v Brně, v níž hrál důležitou roli Jiří Kubát z ASU.
Astronomický talent z Hané oslnil indický Bhubaneswar!
Na 10. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice získali naši mladí astronomové zlatou a bronzovou medaili. Mimořádným úspěchem je zlato, které vybojoval teprve šestnáctiletý student druhého ročníku gymnázia.
Prosincové ohlédnutí za optickými jevy v atmosféře hraničí až s úlekem nad množstvím fotografií zaslaných čtenáři. Vybrat jen několik zástupců bylo tentokrát obtížnější než jindy. Ze skvostů vyberme například neuvěřitelně sytou korónu nad Belanskými Tatrami či zřídka zaznamenávané tvary halových jevů v měsíčním i slunečním světle. Prosinec a další zimní měsíce pak mohou nabídnout za inverzí jevy spojené s lomem světla či vzácné atmosférické zrcadlení. Nechte se také překvapit halovými jevy na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, zejména pokud zamíříte na hory pod palbu sněžných děl.
Mapa Marsu na obrázku v úvodu článku byla zhotovena ve falešných barvách. Byla vytvořena na základě dat z laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter) na sondě Mars Global Surveyor a znázorňuje topografii povrchu Marsu. Hellas Basin, velká tmavě modrá oblast pod středem obrázku, má průměr 2 300 kilometrů a je jedním z největších identifikovaných impaktních kráterů na Marsu, i v celé Sluneční soustavě. Podle astronomů je jeho stáří přibližně 4 miliardy roků.
Před necelým měsícem měli pozorovatelé ve střední Evropě mimořádnou šanci zúčastnit se „honu“ na stín planetky Kalliope, respektive jejího měsíčku Linus. Ten totiž na obloze zakryl poměrně jasnou hvězdu. Jistě si ještě dobře pamatujete na mapku, která ukazovala, jak stín planetky bude v šíři mnoha desítek kilometrů (176 km) procházet od jihu k severu západem naší republiky a současně východní částí Německa. Velice příjemné bylo, že se nad pozorovateli zákrytů slitovalo překvapivě i počasí. Výsledkem bylo hned několik pozitivních měření z oblasti Plzeňska, Karlovarska a Teplicka. Získaná pozorování se stále ještě zpracovávají. Ale na obzoru je již další zajímavá možnost sledování zákrytu spojeného s planetkou Kalliope, která se shodou okolností odehraje právě na Štědrý večer.
Přehled událostí na obloze od 19. 12. do 25. 12. 2016. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je vidět jasná Venuše na jihozápadě, Mars je nedaleko směrem k jihu. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Aktivita Slunce je extrémně nízká. Pozorovat můžeme několik komet. Dočkáme se zákrytu hvězdy měsíčkem Linus od planetky Kalliope? Oblohu proťal už druhý bolid v krátké době, který zanechal meteority. Rozloučili jsme se s Johnem Glennem. Na geostacionární dráhu míří vysokokapacitní přenososvá družice USA a čekají nás i další tři starty. Po delší době jsme sledovali let rakety Pegasus z podvěsu letounu. Nádherné obrázky Pluta a Charona odkazujeme v sekci Kosmonautika. Juno vykonala třetí oblet Jupiteru.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
