Podivný pohyb plynu v centru naší Galaxie může být „kouřovým signálem“, který konečně dovede astronomy k téměř nezachytitelnému typu černých děr – ke kategorii střední velikosti (IMBH – intermediate-mass black hole). Černé díry je docela obtížné objevit, pokud se aktivně nekrmí nebo nesrážejí s jinou hmotou, protože neemitují žádné elektromagnetické záření (s výjimkou snad Hawkingova záření, které – pokud existuje – neumíme detekovat). Je to proto, že elektromagnetické záření nemůže dosáhnout únikové rychlosti z prostoru horizontu událostí. Tudíž černé díry jsou neviditelné pro naše detekční metody, jestliže nedělají něco velmi nápadného.
V pondělí ráno 21. ledna 2019 bylo z našeho území pozorovatelné úplné zatmění Měsíce. Byla to poslední příležitost až do 7. září roku 2025. Zde uvádíme fotografie těch, kterým přálo počasí a nebeský úkaz zdokumentovali.
Známá hvězda ρ Cas prodělala v nedávné minulosti několik výrazných výronů hmoty, z nichž přinejmenší tři byly zaznamenána v éře moderní astronomie. Poslední nastal v roce 2013 a byl odhalen jen díky systematickému pozorování Perkovým dalekohledem v Ondřejově. Zkracující se intervaly mezi výrony naznačují, že hvězda se připravuje na výron ještě mohutnější a snad již brzy zcela změní své vývojové stádium.
Přehled událostí na obloze od 21. 1. do 27. 1. 2019. Měsíc bude v úplňku a 21. 1. ráno proběhne úplné zatmění Měsíce. Večer je vidět Mars a Uran, ráno nastává konjunkce Venuše a Jupiteru. Stále ještě můžeme doporučit i kometu 46P/Wirtanen. Dočkali jsme se startu Delta IV Heavy s něčím, co zřejmě připomíná HST, jen bude koukat na Zemi. Před 25 lety odstartovala mise Clementine, tehdy po dlouhé době další průzkumník Měsíce.
Skupina japonských vědců identifikovala obří protáhlou strukturu uprostřed oblaků pokrývajících planetu Venuši, a to na základě pozorování uskutečněných sondou Akatsuki. Astronomové rovněž odhalili původ takovýchto struktur na základě velkoškálových počítačových simulací klimatu Venuše. Vedoucím skupiny byl profesor Hiroki Kashimura (Kobe University, Graduate School of Science); článek o objevu byl publikován 9. 1. 2019 v Nature Communications.
Planetárium a návštěvnické centrum ESO Supernova od svého otevření v dubnu 2018 přiblížilo krásy vesmíru více jak 55 tisícům návštěvníků a upoutalo pozornost publika z celého světa. Nyní ESO Supernova zdarma zpřístupňuje rozsáhlý on-line archiv snímků s vysokým rozlišením, videí, vzdělávacích materiálů, podkladů pro projekce v planetáriích, ale také digitální verzi své unikátní astronomické výstavy.
AsÚ AV ČR přijme v rámci projektu EXPRO 19-26232X „Mapování zdrojů meteoroidů z hlediska jejich složení a výskytu ve sluneční soustavě“ přiděleného Grantovou agenturou České republiky na léta 2019-2023 technika pro práci s bolidovými kamerami. Více podrobností v článku.
V raných fázích byl vesmír chemicky velmi chudý a první hvězdy, které vznikaly, byly složeny téměř výhradně z vodíku a helia. Struktura a vnější vzhled těchto hvězd je předmětem výzkumů, protože právě tyto hvězdy zřejmě hrály klíčovou roli v reionizaci vesmíru nějakých 400 milionů let po Velkém třesku. Jak vypadala spektra těchto hvězd a jak je hledat v současném vesmíru – o tom podává zprávu článek týmu astrofyziků s výraznou českou účastí.
Astronomové využívající astrometrickou družici s názvem Gaia, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA, objevili první přímé důkazy, že hvězdy typu bílého trpaslíka vytvářejí krystalické jádro z kovového kyslíku a uhlíku. Tento proces krystalizace byl předpovězen již před více než 50 lety, avšak až do uskutečněných pozorování pomocí observatoře Gaia vědci nebyli schopni provést dostatečná pozorování bílých trpaslíků s takovou přesností, aby objevili charakteristiky odhalující tento proces.
Tradiční mezioborový seminář "Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí", pořádaný Hvězdárnou v Úpici a dalšími subjekty se bude konat 21.-23. května 2019 v hotelu Rozkoš v České Skalici nedaleko Náchoda. Jedná se o jubilejní 40. ročník tohoto semináře, který přináší prostor pro diskuze a konzultace mezi odborníky z různých oborů.
V pondělí 21. ledna 2019 se v časných ranních hodinách Měsíc nad Českou republikou ponoří na 1 hodinu a 2 minuty celým svým diskem do zemského stínu. Nastane tak úplné zatmění Měsíce, které bude navíc na dlouhá léta poslední svého druhu – další z našeho území spatříme až v září roku 2025. Měsíc během zatmění z oblohy nezmizí, neboť se na jeho povrch budou promítat odstíny pozemských červánek. Chytne tedy velmi neobvyklý naoranžovělý, cihlově červený či až hnědý odstín, který by mohl být zejména na začátku a před koncem úkazu doplněn i slabým tyrkysovým nádechem na okraji našeho souputníka. Na nebi bychom tak mohli pozorovat vskutku pestrobarevný úplněk.
Napadlo by vás, že lze postavit balon, který obletí celou planetu? Jistě, už se to podařilo několika dobrodruhům… Jenže ono není potřeba ani moc peněz nebo složité logistiky, jen musíte mít fištróna… Třeba ho máte i vy! Zkuste se zamyslet a takovou sondu sami zkonstruovat. Česko-slovenskou soutěž organizuje SOSA – Slovak Organisation for Space Activities a Hvězdárna a planetárium Brno ve spolupráci s S.A.B Aerospace a Czechinvest.
Zatmění 21. ledna 2019 je na dlouhou dobu posledním úplným zatměním viditelným z České Republiky. Na další podobné si budeme muset počkat mnoho dalších let. Laikovi vysvětlíme, proč zatmění vypadá, jak vypadá a proč je tak vzácné. Pro zkušenější astronomy jsme pak v druhé části videa připravili pár zajímavostí a špeků, které se k zatmění měsíce váží.
Přehled událostí na obloze od 14. 1. do 20. 1. 2019. Měsíc bude dorůstat k úplňku. Blíží se úplné zatmění v noci na pondělí 21. ledna. Večer je vidět Mars, ráno se k sobě blíží Venuše a Jupiter. Chang’e 4 a Yutu 2 fungují a zažijí první měsíční noc. Seismometr SEIS sondy InSight se připravuje na měření. Sonda New Horizons opět posílá data. Síť Iridium-NEXT je hotova. Před 50 lety byl objeven první optický protějšek pulsaru, a to ve známé Krabí mlhovině.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2018
obdržel snímek „Venuše“, jehož autorem je Jan Klečka
Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovických vrchů na Moravě, oplývající ženskými přednostmi. Ostatně, nejstarší keramická soška na světě. Tedy zatím známá.
S ambiciózním cílem dopravit na odvrácenou stranu Měsíce pojízdnou laboratoř odstartovala 8. 12. 2018 čínská kosmická sonda Chang´e-4. Po navedení na oběžnou dráhu kolem zemského souputníka zažehla sonda ve stanovený okamžik brzdící raketový motor a 3. ledna 2019 přistála v kráteru Von Kármán o průměru 180 km, v oblasti pánve South Pole-Aitken Basin o průměru 2 500 km a hloubce 13 km. Jedná se o jednu z největších impaktních struktur ve Sluneční soustavě. Její vznik se datuje do doby před 3,9 miliardami roků.
Nové výzkumy uskutečněné pod vedením astrofyziků z Durham University ve Velké Británii vedou k závěru, že Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud – LMC) se může srazit s naší Galaxií zhruba za 2 miliardy roků. Kolize s Velkým Magellanovým oblakem nastane mnohem dříve, než se předpokládá srážka mezi Mléčnou dráhou a nejbližší velkou galaxií M31 v souhvězdí Andromedy, ke které dojde podle předpovědi astronomů zhruba za 5 miliard roků.
Přehled událostí na obloze od 7. 1. do 13. 1. 2019. Měsíc po novu bude na večerní obloze dorůstat do první čtvrti. Večer je vidět Mars, ráno se k sobě blíží Venuše a Jupiter. Kometa Wirtanen slábne, ale stále je snadno vidět triedrem. Na odvrácené straně Měsíce bylo rušno, když čínská sonda Chang’e 4 přistála a vysadila vozítko Yutu 2. Sonda New Horizons se na pár dní povinně odmlčela. NASA má dočasně sotpku kvůli rozpočtu v USA, ale díky SpaceX se nikdy nenudíme. Před 85 lety se narodil náš významný popularizátor astronomie Ing. Pavel Příhoda.
Podle Swinburne University of Technology – vedoucí výzkumné studie – nově objevený reliktní oblak plynu dosud nebyl „znečištěn“ vzniklými hvězdami dokonce ani 1,5 miliardy roků po Velkém třesku. „Všude, kam se podíváme, je ve viditelném vesmíru plyn znečištěn množstvím těžkých prvků vzniklých po explozích hvězd,“ říká hlavní autor studie P. Frederic Robert, Ph.D., Swinburne University of Technology. „Avšak tento mimořádný oblak se zdá být původní, bez přítomných hvězd či jejich pozůstatků, a to dokonce ještě i v době 1,5 miliardy roků po Velkém třesku.“
V pořadu Hlubinami vesmíru pokračujeme v setkání s doc. Michalem Švandou z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, slunečního oddělení.
Nejprve se budeme zabývat erupcemi na slunci, ale i u jiných hvězd.
Hlavním tématem budou však především nejbližší hvězdy našemu slunci.
