Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  První detailní pohled na rozsáhlé oblasti vzniku hvězd v naší Galaxii

První detailní pohled na rozsáhlé oblasti vzniku hvězd v naší Galaxii

Rozsáhlý region formování mladých hvězd při pozorování radioteleskopem
Autor: Charles Kerton/Iowa State University

Astronomové z USA a Jižní Koreje uskutečnili první pozorování s vysokým rozlišením pomocí radioteleskopu TRAO, kterým studovali molekulární oblaka uvnitř impozantní oblasti zrodu nových hvězd ve vnějších oblastech Mléčné dráhy. „Region se nachází za blízkým oblakem prachu a plynu,“ říká Charles Kerton, profesor fyziky a astronomie na Iowa State University a člen výzkumného týmu. „Tento oblak zastiňuje světlo vzdálenějšího regionu, a tak ke studiu oblasti s tvorbou hvězd jsme museli použít infračervené nebo rádiové záření.“

Tato oblast naší Galaxie je označovaná jako CTB 102, od Země ji dělí vzdálenost zhruba 14 000 světelných roků. Je klasifikována jako HII region, což znamená, že obsahuje oblaka ionizovaných atomů vodíku. A protože je tento region velmi vzdálen od Země a mezi oblakem a Zemí leží prach a plyn, je obtížné oblast studovat. „A tak byla tato oblast doposud velmi málo zmapována,“ doplňuje Charles Kerton.

Astronomové popsali svůj první náčrt nové mapy tohoto regionu s vysokým rozlišením v článku nedávno přijatém k publikování v časopise Astrophysical Journal. Hlavními autory jsou Sung-ju Kang, vědecký pracovník na Korea Astronomy and Space Science Institute a bývalý postgraduální student na Iowa State University, a také Brandon Marshall, rovněž bývalý postgraduální student na Iowa State University, který byl přijat na fakultu University of Nebraska, Kearney. Dalšími spoluautory jsou Charles Kerton, Youngsik Kim, Minho Choi a Miju Kang, všichni z Korea Astronomy a Space Science Institute. Youngsik Kim je rovněž pracovníkem Daejeon Observatory v Jižní Koreji.

Charles Kerton řekl, že se svými spolupracovníky použil radioteleskop na Taeduk Radio Astronomy Observatory (TRAO) v Jižní Koreji o průměru 13,7 m k uskutečnění pozorování oxidu uhelnatého s vysokým rozlišením v molekulárních oblacích naší Galaxie. „Taková pozorování nás informují o hmotnosti a struktuře materiálu v takovémto mezihvězdném prostředí,“ říká Charles Kerton.

Astronomové rovněž porovnali svá rádiová pozorování s existujícími daty v oboru infračerveného záření získanými pomocí Wide-Field Infrared Survey Explorer (WISE) a Two Micron All Sky Survey (2MASS). Infračervená data jim umožnila klasifikovat mladé hvězdy uvnitř regionu molekulárních oblaků.

Data získaná v rámci tří hlavních pozorování vědci publikovali ve svém článku. Zaprvé, astronomové použili rádiová data k popisu fyzikálních struktur a charakteristik nově zmapovaného regionu molekulárních oblaků – jsou docela velká, o průměru zhruba 180 světelných roků s hmotností rovnající se asi 100 000 násobků Slunce. Zadruhé, použili infračervená data k určení mladých hvězd obsažených uvnitř oblaků. A zatřetí, zkombinovali oba tyto balíky informací ke studiu efektivity vzniku hvězd v této galaktické oblasti.

Astronomové dospěli k závěru, že účinnost celého regionu CTB 102 je přibližně 5 až 10 %, podobně jako v dalších obřích molekulárních oblacích v naší Galaxii. Avšak v molekulárních oblacích objevili jeden subregion, kde účinnost vzniku hvězd dosahuje hodnot 17 až 37 %. To je mnohem více, než bychom očekávali pro oblast této velikosti. Předpokládá se, že subregion je oblastí hmotného seskupení mladých, vyvíjejících se hvězd, usazených v tomto molekulárním oblaku.

Proč se tak mnoho hvězd utváří v tomto jednom subregionu? Charles Kerton říká, že to je otázkou pro další výzkum. Možná zde existuje něco zvláštního, co se týká mezihvězdného materiálu v subregionu, který je sousední hmotnou HII oblastí.

To je náš první pohled na tuto záležitost,“ říká Charles Kerton. „Starší data byla velká jen několik obrazových bodů – několik pixelů. Nebyli jsme doposud schopni izolovat tento relativně malý region v naší Galaxii.“

Avšak nyní to astronomové zvládli – s pomocí nové radioastronomické observatoře z Jižní Koreje.

Pozorování s vysokým rozlišením publikované ve studii, jak uvádí Charles Kerton, „rovněž prokázala, že radioteleskop je ideálním nástrojem pro výzkum podobných oblastí v naší Galaxii – ale i pro mnoho dalších podobných cílů.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sciencedaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdotvorná oblast CTB 102, Vznik hvězd


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »