Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Dalekohled Jamese Webba poprvé potvrdil objev nové exoplanety
Jan Herzig Vytisknout článek

Dalekohled Jamese Webba poprvé potvrdil objev nové exoplanety

Umělecká představa exoplanety velikosti Země obíhající kolem červeného trpaslíka
Autor: NASA

Již před několika měsíci dalekohled Jamese Webba provedl první spektrální analýzy atmosfér exoplanet, přičemž se mu v nich podařilo nalézt vodu i oxid uhhličitý, nebo dokonce planetu přímo vyfotografoval. Ve všech případech se však jednalo o již dříve objevené světy. Nyní jsme se poprvé dočkali i potvrzení existence exoplanety nové.

Exoplaneta se nachází ve vzdálenosti 41 světelných let a získala označení LHS 475 b. Na pozemské obloze se promítá do jižního souhvězdí Oktantu, ve kterém leží i jižní nebeský pól. Jedná se o malou, kamennou planetu, jejíž průměr je prakticky identický jako ten zemský, konkrétně by měl dosahovat asi 99% jeho hodnoty. Jinak se ale od našeho domova dosti odlišuje, kolem své hvězdy obíhá v těsné blízkosti a jeden oběh jí trvá pouhé dva dny. V souvislosti s tím je i její povrchová teplota o několik stovek stupňů vyšší než na Zemi. Její mateřská hvězda ale také není žlutý trpaslík jako je tomu u nás v případě Slunce, nýbrž trpaslík červený.

Graf zobrazující závislost množství blokovaného světla na vlnové délce pozorovaného světla, porovnání získaných dat s modely atmosféry, které dominuje metan a oxid uhličitý a také modelu případu, kdy exoplaneta atmosféru nemá Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Graf zobrazující závislost množství blokovaného světla na vlnové délce pozorovaného světla, porovnání získaných dat s modely atmosféry, které dominuje metan a oxid uhličitý a také modelu případu, kdy exoplaneta atmosféru nemá
Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Tyto hvězdy jsou výrazně méně hmotné a také chladnější, než je naše mateřská hvězda. Teplota je tedy mnohem nižší, než kdyby obíhala v takové vzdálenosti od žlutého trpaslíka, i tak je ale výrazně vyšší než na Zemi. Není tak vůbec jisté, zda-li by tento svět mohla obklopovat nějaká atmosféra a pokud ano, byl by tento svět podobný spíše Venuši než našemu domovu.  Potvrzení či vyvrácení existence atmosféry se stane cílem příštích pozorování. I přesto si na grafu výše můžeme prohlédnout srovnání získaných dat s modely případů, kdy by planeta měla atmosféru složenou z metanu, oxidu uhličitého nebo právě atmosféru neměla.

Hvězda, kolem které tato exoplaneta obíhá, byla již dříve pozorovaná teleskopem TESS, který získal data navádějící vědce na existenci planety v tomto systému. Dalekohled TESS (Transiting Exoplanet Satellite Survey, Družice pro výzkum tranzitujících exoplanet) je v provozu již od roku 2018 a jak jeho název napovídá, jeho hlavním cílem je pozorování ohromného množství hvězd a hledání exoplanet kolem nich obíhajícíh tzv. zákrytovou, tranzitní, metodou, kterou si popíšeme níže. Když se na tuto hvězdu pak zaměřil přístroj NIRSpec Webbova dalekohledu, byly tyto předpoklady potvrzeny.

Graf zobrazující závislost světla přicházejícího od hvězdy LHS 475b na čase, jasně můžeme vidět propad způsobený přechodem exoplanety přes disk hvězdy, data získaná přístrojem NIRSpec Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Graf zobrazující závislost světla přicházejícího od hvězdy LHS 475b na čase, jasně můžeme vidět propad způsobený přechodem exoplanety přes disk hvězdy, data získaná přístrojem NIRSpec
Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Pozorování proběhlo i v případě JWST výše zmíněnou, klasickou, tranzitní, metodou. Při ní dalekohled měří množství záření procházejícího od dané hvězdy, které se ve chvíli, kdy se před ní při svém oběhu dostane planeta, sníží. Výsledek tohoto pozorování můžeme dobře vidět na dalším grafu, který zobrazuje intenzitu světla přicházejícího od hvězdy LHS 475 v průběhu času. Je na něm jasně vidět jeden pokles, způsobený právě přechodem exoplanety LHS 475b, která část světla zablokovala. V tomto případě světla přicházelo jen o desetinu procenta méně, což je však dalekohled pohodlně schopný zachytit.

Webbovi stačily pouhé dva přechody planety přes disk své hvězdy na potvrzení její existence. V průběhu letošního léta jsou pak naplánována další pozorování tohoto nového světa. Jeden z vedoucích studie, Jacob Lustig-Yaeger, dodal, že toto pozorování také názorně dokázalo preciznost přístrojů dalekohledu Jamese Webba. V souvislosti s tím také zmínil, že tato studie otevřela nové možnosti výzkumu planet obíhajících kolem červených trpaslíků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Tranzit exoplanety, Exoplaneta, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, Jwst


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »