Exoplaneta TRAPPIST-1c vypadá jinak, než jsme si mysleli
Umělecká představa exoplanety TRAPPIST-1c Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Dalekohled Jamese Webba, konkrétně jeho přístroj MIRI (Mid-InfraRed Instrument), který se zaměřuje na středně dlouhé infračervené záření, pozoroval hvězdu TRAPPIST 1. Kolem ní obíhá rovnou sedm exoplanet, což z něj činí druhý největší jiný planetární systém co se počtu planet týče. Pozorování proběhlo v době, kdy spolu s hvězdou z pohledu od Země bylo možné vidět i jednu z jejích oběžnic, exoplanetu TRAPPIST-1c. Přesněji řečeno v tu chvíli osvětlenou stranu exoplanety. Když naopak vidět opět nebyla, od hvězdy přicházelo světla méně. Odborně můžeme tuto situaci nazvat jako sekundární zákryt. Během něj se dalekohledu podařilo získat důležitá data o teplotě exoplanety a její atmosféře.
Známější metodou je primární zákryt, kdy se naopak měří pokles intenzity světla přicházejícího od hvězdy způsobený přechodem planety před diskem hvězdy. V případě sekundárního zákrytu u exoplanety se naopak intenzita záření zvýší, jelikož k nám přichází světlo hvězdy a zároveň světlo hvězdy odražené od exoplanety. Když poté exoplanetu nevidíme, intenzita světla je nižší. Názorně to zobrazuje obrázek a graf napravo.
Graf a názorná ilustrace zachycující sekundární zákryt exoplanety TRAPPIST-1c Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)Z dat získaných přístrojem MIRI vyplývá, že teplota na osvětlené straně exoplanety dosahuje jen 107 °C, což z ní činí ten nejchladnější svět ze všech kamenných exoplanet zkoumaných touto metodou. Dříve astronomové očekávali, že je tato exoplaneta podobná Venuši, jelikož je podobně velká a od mateřské hvězdy k ní přichází podobné množství záření jako k Venuši od Slunce. Toto nové pozorování však dokazuje, že TRAPPIST-1c buď vůbec neoplývá atmosférou, nebo ji má opravdu velmi slabou. To je samozřejmě v přímém rozporu s Venuší. Můžeme to vidět na grafu v obrázku nalevo. Ten zachycuje závislost množství světla vydávaného exoplanetou na vlnové délce. Modře je zvýrazněna křivka odpovídající slabé atmosféře z oxidu uhličitého bez mraků, zeleně případ bez atmosféry a žlutě hustá atmosféra obdobná té na Venuši – s převládajícím zastoupením oxidu uhličitého s výskytem mraků z kyseliny sírové. Vidíme, že naměřená data nejlépe korespondují se situací se slabou nebo žádnou atmosférou.
Porovnání naměřených dat pro TRAPPIST-1c s různými typy atmosfér Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)TRAPPIST-1c je druhou nejbližší exoplanetou obíhající kolem hvězdy TRAPPIST-1. Ta je červeným trpaslíkem spektrální třídy M. Mladé hvězdy tohoto typu jsou charakteristické vydáváním velkého množství energetického rentgenového a ultrafialového záření, které je schopné doslova odfouknout atmosféry mladých planet. Zajímavé je, že tyto hvězdy jsou ve vesmíru asi desetkrát častější než hvězdy podobné Slunci a je u nich dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu planet. Není však jisté, zda si mohou uchovat své atmosféry a tím vytvořit podmínky vhodné pro život. TRAPPIST-1c atmosféru postrádá a život na ní tak existovat nemůže. Tajemství toho, zda se u červených trpaslíků mohou vyskytovat obyvatelné planety, tu tak zůstává s námi i nadále. Jen s tím rozdílem, že již jistě víme, že tomu tak není v případě TRAPPIST-1c.
Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4