Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  V naší Galaxii je 100 miliard obyvatelných planet!

V naší Galaxii je 100 miliard obyvatelných planet!

V Mléčné dráze může existovat až 100 miliard obyvatelných planet
Autor: NASA/JPL-Caltech/S. Stolovy (Spitzer Science Center/Caltech)

Astronomové z University of Auckland prohlásili, že v naší Galaxii ve skutečnosti může existovat kolem 100 miliard obyvatelných planet podobných Zemi. Podstatně více, než předpokládaly dřívější odhady, kdy vědci očekávali asi 17 miliard obyvatelných planet. Protože ve vesmíru existuje přibližně 500 miliard galaxií, znamená to, že v celém pozorovatelném vesmíru může existovat odhadem 50 000 000 000 000 000 000 000 (tj. 5×1022) obyvatelných planet.

K dřívějšímu odhadu 17 miliard obyvatelných planet v Mléčné dráze dospěli v lednu letošního roku pracovníci Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, kteří analyzovali data z observatoře Kepler. Tato observatoř v podstatě provádí měření poklesu jasnosti hvězd v okamžiku, kdy před nimi prochází planeta (tzv. tranzity) – ve většině případů se jedná o velké planety. Na základě opakujících se měření můžeme určit oběžnou periodu planety, z které je možné obvykle odvodit její vzdálenost od mateřské hvězdy, a odhadnout povrchovou teplotu.

Podle Phila Yocka z University of Auckland pozorovací technika využívaná družicí Kepler je schopná především objevit „planety velikosti Země, které obíhají příliš blízko mateřské hvězdy“, a které jsou proto „obecně teplejší než Země“ (a z tohoto důvodu neobyvatelné).

Technika využívaná na University of Auckland, tzv. gravitační mikročočka, naopak vede k objevu dost velkého počtu Zemi podobných planet, které obíhají v dvojnásobné vzdálenosti Země od Slunce. Výsledkem je soupis planet, které jsou obvykle chladnější než Země. Na základě interpolace mezi oběma soubory astronomové doufají, že mohou mnohem přesněji odhadnout počet obyvatelných planet podobné velikosti jako Země. „Předpokládáme, že počet takovýchto planet je řádově 100 miliard,“ říká Phil Yock.

Jak funguje gravitační čočka Autor: wikipedia
Jak funguje gravitační čočka
Autor: wikipedia
Gravitační mikročočka je efekt předpověděný Albertem Einsteinem v roce 1936. V zásadě se jedná o to, že světlo vyzařované hvězdou je zakřiveno a zesíleno gravitací hmotného tělesa, což nakonec umožňuje astronomům zjistit, o jak velká tělesa se jedná. Gravitační mikročočky byly použity v nedávné době k detekci planet o velikosti Neptunu či Jupitera a nyní Phil Yock se svými spolupracovníky z University of Auckland hodlají použít tuto metodu k objevování planet velikosti Země. Astronomové předpokládají použití této techniky gravitačních mikročoček při pozorování pomocí několika velkých dalekohledů, které se nacházejí v Chile, jižní Africe, Austrálii, na Novém Zélandu, Havaji a v Texasu – a to k potvrzení jejich odhadu 100 miliard obyvatelných planet velikosti Země v Mléčné dráze.

Jestli Mléčná dráha obsahuje 100 miliard obyvatelných planet velikosti Země a pokud existuje v celém vesmíru přibližně 500 miliard galaxií, potom je mimořádně velká šance, že kromě Země existují i další planety obdařené životem. Jestli se nám podaří objevit tyto planety, případně jestli pro nás budou vhodné k osídlení, to zůstává velkou neznámou. Nejbližší pravděpodobně obyvatelnou planetou je Tau Ceti e, která je od nás vzdálena 11,9 světelného roku a nachází se v souhvězdí Velryby. Přesto je pro nás zatím velmi daleko. Doposud nejrychleji se pohybovala kosmická sonda Helios určená k výzkumu Slunce, a to rychlostí 70 km/s (tj. 0,000234 rychlosti světla). Ke hvězdě Tau Ceti by sonda Helios letěla 51 000 roků.

Kosmická sonda Helios se pohybovala tak rychle proto, že se přiblížila do blízkosti Slunce. Jednou z kosmických sond, které opustily Sluneční soustavu, byl Voyager 2. Tato sonda by k planetě Tau Ceti e putovala celých 200 000 roků. I k dosažení blízkých hvězd v rozumném čase 50 až 100 let budeme potřebovat pohonné systémy schopné dosáhnout alespoň 10 % rychlosti světla (které se šíří rychlostí 299 792, 458 km/s). O takových pohonech se již delší dobu uvažuje, avšak ještě dlouho nebudou dostupné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] physics-astronomy.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Obyvatelné exoplanety, Gravitační čočka, Naše Galaxie


20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »