Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Život i na planetách s excentrickou dráhou?

Život i na planetách s excentrickou dráhou?

Exoplaneta na eliptické oběžné dráze
Exoplaneta na eliptické oběžné dráze
Zatímco lovci exoplanet pokračují v pátrání po dosud nespatřené "modré planetě" - po tělese, které má přibližně stejné charakteristiky jako Země - nové výzkumy odhalily, že život může být schopen přežívat alespoň na některých z mnoha existujících podivných exoplanet, kroužících kolem mateřských hvězd nejen po kruhových, ale i po značně protáhlých eliptických drahách.

"Když hovoříme o obyvatelných planetách, máme na mysli planety, na jejichž povrchu může existovat voda v kapalném stavu," říká Stephen Kane (NASA Exoplanet Science Institute, California Institute of Technology, Pasadena). "Planety se musí nacházet ve správné vzdálenosti od mateřské hvězdy - nesmí být příliš horké ani příliš studené." Tyto podmínky závisí především na velikosti a teplotě hvězdy; rozmezí vhodně klesajících teplot se vzrůstající vzdáleností pak vymezuje obyvatelnou zónu v okolí hvězdy.

Stephen Kane a jeho kolega Dawn Gelino (Exoplanet Science Institute) vytvořili seznam nazvaný "Galerie obyvatelných zón" (Habitable Zone Gallery). Vypočítali velikosti a vzdálenosti obyvatelných zón pro každou známou cizí planetární soustavu, která byla zatím objevena a ukázali, které planety obíhají uvnitř zóny života a které nikoliv. Galerii obyvatelných zón najdete na adrese www.hzgallery.org. Studie popisující tento výzkum byla publikována v časopise Astrobiology.

Avšak ne všechny exoplanety obíhají kolem mateřských hvězd po kruhových drahách jako Země, na nichž by setrvávaly v téměř konstantní vzdálenosti od svých hvězd. Jedním z neočekávaných odhalení lovců exoplanet je zjištění, že poměrně mnoho planet obíhá po velmi protáhlých eliptických drahách, čímž se velmi výrazně mění nejen jejich vzdálenost od mateřské hvězdy, ale i podmínky na jejím povrchu.

Obyvatelná zóna v okolí hvězdy 16 Cyg s vyznačenou dráhou exoplanety
Obyvatelná zóna v okolí hvězdy 16 Cyg s vyznačenou dráhou exoplanety
"Takovéto planety mohou trávit určitou část svého času (nikoliv celý oběh) uvnitř obyvatelné zóny," říká Stephen Kane. "Mohou tudíž existovat planety, které jsou zahřívány pouze na malém úseku dráhy mezi dlouhými obdobími zimy, nebo naopak mohou existovat planety, které jsou intenzivně zahřívány na větší části své oběžné dráhy."

Ačkoliv podmínky na těchto planetách budou velmi odlišné od podmínek na Zemi, nemůžeme vyloučit, že budou schopné hostit na svém povrchu nějaké živé organismy. "Vědci objevili na Zemi mikroskopické formy života, které mohou přežívat za různých extrémních podmínek," říká Stephen Kane. "Některé organismy mohou na velmi dlouhou dobu v chladném období snížit svůj metabolismus až téměř na nulu. Víme také, že jiné organismy mohou odolávat velmi vysokým teplotám. Byly dokonce studovány účinky nepříznivých podmínek na spory, bakterie a lišejníky, přičemž se ukázalo, že mohou v krutých podmínkách přežít jak na Zemi, tak i v extrémním prostředí kosmického prostoru."

Z výzkumu, který uskutečnili Stephen Kane a Dawn Gelino vyplývá, že obyvatelné zóny v okolí hvězd mohou být větší, než jsme si mysleli, a že planety, které nemohou být domovem pro vyspělý život, mohou být ideálním místem k přežití extremofilních forem života, jako jsou některé bakterie či lišejníky. "I život na Zemi, který se vyvíjel ve velmi raném období formování planety, vznikal za podmínek mnohem drsnějších, než jaké zde panují v současné době."

Stephen Kane vysvětluje, že vhodným místem pro život nemusí být nutně planety, ale například také měsíce velkých plynných planet podobných Jupiteru v naší Sluneční soustavě. "Existuje velmi mnoho obřích planet a všechny mohou mít své měsíce," říká Stephen Kane. "A měsíc planety, která krouží v obyvatelné zóně kolem mateřské hvězdy, se rovněž nachází v obyvatelné zóně."

Stephen Kane zmiňuje jako příklad Titan, největší měsíc planety Saturn, který navzdory husté atmosféře je příliš daleko od Slunce a příliš studený pro život, jak jej známe na Zemi. "Pokud bychom ale Titan přemístili blíže ke Slunci, jeho atmosféra by obsahovala značné množství vodní páry a na jeho povrchu by byly velmi příznivé podmínky pro život." A totéž můžeme říci o některých velkých měsících planety Jupiter.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »