Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Astronomické výročí: Christiaan Huygens

Astronomické výročí: Christiaan Huygens

Christiaan Huygens
Autor: Researchgate/Milan M. Cirkovic

Christiaan Huygens (14. 4. 1629 – 8. 7. 1695) byl nizozemský astronom, fyzik a matematik. Zabýval se mechanikou a hodinářstvím a je pokládán za jednoho z prvních autorů žánru sci-fi. Pozoroval vesmír pomocí dalekohledů a byl také prvním, kdo popsal pravou povahu prstenců Saturnu.

Christiaan Huygens se narodil do vzdělané a zámožné rodiny. Byl jedním z pěti dětí, které otec Constantijn Huygens vedl ke všestrannému vzdělání: tedy nejen k vědě, ale i znalosti cizích jazyků či hře na hudební nástroje. Návštěvy přijímané v domě Huygensových byly pro mladého Christiaana velmi inspirativní. Mezi hosty patřili mimo jiných například významný malíř Jan Vermeer (1632 – 1675) či filozof a fyzik René Descartes (1596 – 1650).

Christiaan Huygens Autor: Science Photo Library: Christiaan Huygens, Dutch Polymath
Christiaan Huygens
Autor: Science Photo Library: Christiaan Huygens, Dutch Polymath

V roce 1645 započal se studiem práv na univerzitě v Leidenu, k tomu přibyla také studia matematiky a geometrie. Později, již na univerzitě v městě Breda, rozšířil záběr svých studií ještě o mechaniku a astronomii. Huygens byl od dětství velmi zručný: s jedním z bratrů si sestavil soustruh, na kterém se pokoušel brousit čočky do dalekohledu.

V roce 1649 se Christiaan Huygens stal doktorem práv a jako člen diplomatické mise vykonal několik cest po Evropě. V tomto poslání však zalíbení nenašel, a tak se rozhodl – za finanční podpory svého otce – věnovat se plně vědeckému výzkumu.

Během univerzitních studií se zabýval matematikou a výsledky své práce zveřejnil v knihách Teorémy o kvadratuře hyperboly, elipsy a kruhu a těžišti jejich částí (1651), Objevy o velikosti kruhu (1654) a Přehled slavných úloh z roku (1654).

V roce 1652 zaměřil svou pozornost na optiku: zabýval se konstrukcí a vývojem mikroskopů a zároveň zdokonaloval způsob mikroskopického pozorování. Proslavil se vynálezem dvoučočkového okuláru. Dále vytvářel dalekohledy s ohniskovou vzdáleností až 75 metrů.

Huygensův návrh teleskopu bez tubusu Autor: Research Gate: The beginnings, from Lipperhey to Huygens and Cassini
Huygensův návrh teleskopu bez tubusu
Autor: Research Gate: The beginnings, from Lipperhey to Huygens and Cassini

V roce 1655 vynalezl a sestrojil kyvadlové hodiny. Podle jeho patentu byl tento typ hodin umístěn na několika radničních věžích v Nizozemí. V tomto roce také objevil Saturnův měsíc Titan.

Christiaan Hugens byl vynálezcem kyvadlových hodin Autor: Wikiwand: Hodiny
Christiaan Hugens byl vynálezcem kyvadlových hodin
Autor: Wikiwand: Hodiny

Huygens roku 1656 popsal zákon zachování momentu hybnosti shrnující fakt, že v izolované soustavě se celkový moment hybnosti v průběhu plynoucího času nemění. 

O rok později vydal knihu Přemýšlení o hře náhody, v níž na základě hry v kostky pracuje s praktickým využitím výpočtu pravděpodobnosti. 

V roce 1658 se věnoval především astronomii. Vynalezl  mikrometr a vyrobil i zařízení, kterým se snažil měřit svítivost nebeských těles. Vycházel z úvahy, že všechny hvězdy mají stejnou velikost a ve stejné vzdálenosti by byly i stejně jasné. Díky kovové destičce s dírkami různého průměru pozoroval Slunce a snažil se najít okem stejný otvor, který přibližně vykazoval svítivost Síria. Ztotožněný otvor měl velikost 1/20000 zdánlivého obsahu slunečního disku a z toho Huygens usoudil, že je Sírius od Země vzdálen 20 000 krát dále než Slunce. 

V následujícím roce se zaměřil na pozorování Saturnových prstenců a odhalil jejich pravou povahu. Zatímco Galileo Galilei předpokládal, že se jedná o tři tělesa, Huygens v práci Systema Saturnium píše: „Je obklopen tenkým rovinným prstencem, který nikde s ním nesouvisí a je nakloněn k ekliptice.“  Pozoroval také mlhovinu v souhvězdí Orion, objevil čtyři hvězdy nazývané Trapéz, které mlhovinu osvětlují. Stal se také objevitelem polárních čepiček na Marsu.

Huygens popsal svá pozorování Saturnu v knize Systema Saturnium Autor: Wikipedie: Christiaan Huygens
Huygens popsal svá pozorování Saturnu v knize Systema Saturnium
Autor: Wikipedie: Christiaan Huygens

Roku 1663 se stal členem londýnské Královské společnosti, o tři roky později stál u založení Pařížské  Královské akademie věd. Spolu s fyzikem Denisem Papinem (1647 – 1713), zabývajícím se možnostmi využití síly páry a vakua, byl pověřen králem Ludvíkem XVI. přivézt množství vody do fontán ve Versailles. Cílem projektu byla výstavba obřího vodotrysku. Projekt však mnohonásobně překročil rozpočet a tak byla jeho výsledkem pouze vodní pumpa, jíž poháněly exploze střelného prachu. 

V roce 1681  Huygens opustil Paříž a vrátil se do Holandska a roku 1688 se definitivně odstěhoval na své venkovské sídlo. Tam se začal zabývat studiem světla a v roce 1690 vydal své Pojednání o světle, ve kterém popsal vlnové vlastnosti světla, jeho lom, odraz a polarizaci. Svou představu o šíření vlnění definoval principem dnes nazývaným Huygensovým.

V roce 1698, tři roky po jeho smrti, vyšlo dílo Cosmotheros. V něm se Huygens zabýval strukturou vesmíru a možností obyvatelnosti jiných planet. Uvažoval v něm také o mimozemských civilizacích.

Kresba Saturnu z knihy Cosmotheros Autor: Todos tus libros: Cosmotheoros, de Christiann Huygens, en librería Cálamo
Kresba Saturnu z knihy Cosmotheros
Autor: Todos tus libros: Cosmotheoros, de Christiann Huygens, en librería Cálamo

Huygens zemřel v 66 letech, nikdy nebyl ženatý a pokud je známo, byl i bezdětný. Podle Christiaana Huygense byla pojmenována planetární sonda, která jako první přistála na jím objeveném měsíci Titanu. Jeho jméno nese také planetka (2801) Huygens, kráter na Marsu a hora Mount Huygens na Měsíci.

 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Wikipedia.org
[2] Techmania.cz

Převzato: Hvězdárna Teplice



O autorovi

Štítky: Trapéz, Mars, Prstence Saturnu, Měsíc Titan, Hodiny, Vermeer, Descartes, Huygens


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »