Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Astronomické výročí: Robert Hutchings Goddard

Astronomické výročí: Robert Hutchings Goddard

Robert Goddard

Robert Hutchings Goddard (5. 10. 1882 – 10. 8. 1945), od jehož úmrtí právě uplynulo 80 let, byl americký astronom, fyzik, profesor, inženýr a vynálezce. Vynalezl a osobně zkonstruoval první raketu na kapalné palivo na světě.

Robert Goddard se narodil v roce 1882 do rodiny obchodníků s noži. Již v dětství byl nadšeným kutilem a zvídavým badatelem. Kromě experimentů s elektřinou a domácími chemickými prostředky se v dospívání začal zabývat pyrotechnikou – jeho experimenty překvapivě dobře fungovaly.

Portrét Roberta Goddarda na americké poštovní známce Autor: Wikipedia (EN): Robert H. Goddard
Portrét Roberta Goddarda na americké poštovní známce
Autor: Wikipedia (EN): Robert H. Goddard

Hlavním impulsem k celoživotní fascinaci raketami byla Válka světů, kultovní kniha H. G. Wellse. Mladý Goddard začal snít o cestách do vesmíru, k jiným planetám.

Po absolvování South High School v rodném městě se zapsal na místní Worcester Polytechnic Institute. Poté, co ho ukončil, získal po tříletém studiu Clark University doktorát z fyziky. Na této univerzitě zůstal pracovat, a to nejprve jako asistent, od roku 1919 pak jako profesor. Výuce na Clark University zůstal s přestávkami věrný až do konce svého života.

V roce 1912, nezávisle na ruském vědci Konstantinu Ciolkovském (1857 – 1935), vypracoval teorii raketových motorů na tuhá paliva. Těm se i v následujících letech věnoval, přestože již v té době započal s prací na revolučním díle – motorech na paliva kapalná. Tyto motory jsou však technologicky podstatně náročnější, takže Goddard byl postaven před vynalézání řady doplňujících technologií. V té době také pracoval na matematických výpočtech týkajících se rychlosti tělesa potřebné k opuštění zemské přitažlivosti.

V letech 1915 – 1923 pracoval pro americkou armádu. Výsledkem jeho činnosti byl protitankový raketomet, bazuka, využitý vojensky až ve 2. světové válce.

V roce 1924 se Robert Goddard oženil s Esther Christine Kiskovou (1901 – 1982), která mu byla při jeho výzkumech výraznou podporou. Manželství zůstalo bezdětné.

Zkouška Goddardovy bazuky pro americkou armádu Autor: New England Historical Society: Robert Goddard, Rocket Scientist, Annoys the Neighbors, Celebrates a
Zkouška Goddardovy bazuky pro americkou armádu
Autor: New England Historical Society: Robert Goddard, Rocket Scientist, Annoys the Neighbors, Celebrates a

V roce 1925 publikoval práci Metoda dosahování extrémních výšek, v níž uvažoval o použití vícestupňových raket a o nutnosti pohonu tvořeného kyslíkem a vodíkem. Laboratorní testy prokázaly, že tento pohon je možný.
Jeho raketová kariéra odstartovala, navzdory výsměchu v dobovém tisku, díky podpoře Smithsonova institutu, a to v roce 1917. Získal pětiletý grant, který mu pomohl pokrýt náklady jeho stále dražších experimentů s raketami. Institut mu přispíval 1000 $ ročně, což je, převedeno na dnešní poměry, přes půl milionu korun.
První start rakety na kapalné palivo uskutečnil Goddard 16. 3. 1926, a ačkoliv se jednalo pouze o demonstrační let, byl korunován úspěchem. V roce 1928 vypustil silnější raketu nové konstrukce. Jeho práci však zpomalovala skutečnost, že si vše konstruoval a vyráběl v podstatě sám – pouze se skupinou několika asistentů. Čtvrtý start vylepšill tím, že umístil do rakety měřicí přístroje, které přistály po skončení letu samostatně na padáku. To vzbudilo zájem médií a díky jejich pozornosti získal Goddard solidní grant.

Zkouška rakety Nell na kapalné pohonné látky Autor: National Museum of USAF: Dr. Robert H. Goddard
Zkouška rakety Nell na kapalné pohonné látky
Autor: National Museum of USAF: Dr. Robert H. Goddard

V roce 1929 si ke statickým zážehům motorů, nikoliv ke startům, pronajal území Camp Devens. V témže roce jej navštívil slavný letec Charles Lindbergh. Ten se zabýval budoucností letectví a byl Goddardovým výzkumem fascinován. V tehdejší nelehké době, po krachu newyorské burzy, pomohl Lindbergh Goddardovi sehnat sponzorství od Harryho Guggenheima. Díky těmto prostředkům pořídil mimo jiné soukromý pozemek poblíže Roswellu v Novém Mexiku, kam následně přesídlil s celou svou rodinou. Zde pak prováděl testy rozličných typů raket, ovšem s výjimkou krátkého období velké ekonomické krize. Během třicátých let se mu podařilo díky gyroskopům stabilizovat let rakety, osadit ji přístrojovým vybavením a zdařil se i návrat celé rakety pomocí padákových systémů. Testoval rovněž různé kapalinové směsi určené k pohybu raket. Mezi kolegy byl známý jako tajnůstkář, ne každému dovolil nahlédnout do svých projektů. Výsledky své činnosti shrnul v roce 1936 v knize Vývoj kapalinové rakety.

Robert Goddard u své třímetrové rakety na kapalná paliva Autor: Astro.cz: Robert Goddard a rakety
Robert Goddard u své třímetrové rakety na kapalná paliva
Autor: Astro.cz: Robert Goddard a rakety

Po začátku 2. světové války poskytl svá data armádě, neboť tušil, že další vývoj raketového inženýrství bude potřebovat velké investice, které si může dovolit pouze stát.  Od roku 1941 pracoval pro americké námořnictvo. Tou dobou se ale jeho zdraví začalo zhoršovat. Robert Godardd zemřel v Baltimoru na konci 2. světové války. Jeho vliv na kosmonautiku byl zásadní. Například Wernher von Braun (1912 – 1977) podle jeho vize rakety na kapalné palivo konstruoval nejprve vojenské balistické střely V2, posléze také raketu Saturn V, která dopravila astronauty na Měsíc.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Wikipedia (EN): Robert H. Goddard
[2] New England Historical Society: Robert Goddard, Rocket Scientist, Annoys the Neighbors, Celebrates an Anniversary
[3] National Museum of USAF: Dr. Robert H. Goddard
[4] Astro.cz: Robert Goddard a rakety
[5] Wikipedie: Robert Goddard
[6] Wikipedie: Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
[7] Wikipedia (EN): Charles Lindbergh
[8] Wikipedie: Wernher von Braun



Štítky: Lindbergh, Wernher von braun, Ciolkovskij, Raketa, Robert Goddard


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »