Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Astronomové mají jasno v tom, jak efektní bude zánik Slunce

Astronomové mají jasno v tom, jak efektní bude zánik Slunce

Umělecké ztvárnění podoby planetární mlhoviny
Autor: Sci-News.com

Planetární mlhoviny – impozantní zářící prstence mezihvězdného plynu a prachu – vyznačují konec aktivního života 90 % všech hvězd. Dlouhá léta si však astronomové nebyli zcela jisti, jestli bude i Slunce čekat stejný osud. Nyní profesor Albert Zijlstra z University of Manchester se svými spolupracovníky tvrdí, že Slunce v závěru svého života vytvoří jen slabou planetární mlhovinu. Článek byl publikován 7. května 2018 v časopise Nature Astronomy.

Albert Zijlstra vytvořil se svými spolupracovníky nový model, který předvídá životní cyklus hvězd. Model byl použit k předpovědi jasnosti (svítivosti) vyvržené hvězdné obálky pro hvězdy různých hmotností a stáří. „Když hvězda umírá, vyvrhuje hmotu v podobě plynu a prachu – označovanou jako hvězdná obálka – do okolního prostoru,“ vysvětluje profesor Zijlstra. „Obálka může představovat až polovinu hmotnosti hvězdy. To znamená, že hvězdné jádro, v němž bylo v tomto okamžiku již spotřebováno veškeré palivo pro jaderné reakce, je nakonec odhaleno a postupně chladne.“

Když hvězda odvrhne svoji obálku, vzniklá mlhovina září jasně po dobu zhruba 10 000 roků – což je z hlediska astronomie velmi krátké období. Některé mlhoviny jsou tak jasné, že mohou být pozorovány z mimořádně velkých vzdáleností desítek miliónů světelných roků, odkud by samotné hvězdy byly příliš slabé na to, abychom je mohli spatřit.“

Nový model rovněž řeší další problém, který byl pro astronomy nepochopitelný více než čtvrt století. Přibližně před 25 lety astronomové zjistili, že pokud pozorujeme planetární mlhoviny v sousedních galaxiích, ty nejjasnější mají vždycky stejnou jasnost.

Abell 39 je příkladem planetární mlhoviny Autor: NRAO/AUI/NSF a NOAO/AURA/NSF
Abell 39 je příkladem planetární mlhoviny
Autor: NRAO/AUI/NSF a NOAO/AURA/NSF
Avšak zatímco pozorovatelská data naznačují, že je to tak, počítačové modely tvrdí něco jiného. „Staré, málo hmotné hvězdy by měly vytvořit mnohem slabší planetární mlhoviny než mladé, mnohem hmotnější hvězdy,“ říká Albert Zijlstra. „Z dat vyplývá, že jasné planetární mlhoviny by se mohly vytvořit z hvězd o malé hmotnosti jako Slunce. Z počítačových modelů však vyplývá, že není možné, aby jakákoliv hvězda s hmotností menší než zhruba dvojnásobek hmotnosti Slunce vytvořila planetární mlhovinu příliš slabou na to, abychom ji mohli pozorovat.“

Nový model ukazuje, že po odvržení obálky se hvězda zahřeje více než 3× rychleji, než vyplývalo z dřívějších modelů. To umožňuje málo hmotným hvězdám, jako je naše Slunce, mnohem snadnější vytvoření jasné planetární mlhoviny.

Astronomové zjistili, že podle nového modelu je Slunce téměř přesně na nejnižší hmotnosti hvězdy, která ještě vytváří viditelnou, i když slabou, planetární mlhovinu. Hvězdy dokonce jen o několik procent méně hmotné již pozorovatelnou planetární mlhovinu nevytvoří.

Zjistili jsme, že hvězdy s hmotností méně než 1,1 hmotnosti Slunce vytvářejí nejslabší planetární mlhoviny a hvězdy více než 3× hmotnější než Slunce naopak nejjasnější mlhoviny, avšak pokud jde o zbývající hvězdy, předpokládané jasnosti planetárních mlhovin jsou velmi blízké tomu, co bylo pozorováno,“ říká Albert Zijlstra.

To je příznivý závěr. Nejen že nyní máme způsob k určení přítomnosti hvězd ve věku několika miliard roků ve vzdálených galaxiích, což je oblast, která je mimořádně obtížná pro výzkum a dokonce jsme tak zjistili, jak bude vypadat zánik Slunce zhruba za 10 miliard roků.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planetární mlhovina, Slunce


50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

kometa Wirtanen nad Zubštejnem

Mezi mraky se kometa objevila na 5 a 1/2 minuty, pořízeno 16 použitelných snímků, nakonec vybráno 8 snímků kde bylo nejméně mraků. Snímky registrovány na hvězdy a na krajinu. Na zvýraznění komety použity snímky Petra Horálka.

Další informace »