Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  IAU standardizovala názvy hvězd

IAU standardizovala názvy hvězd

Historická mapa Velké medvědice - Ursa Major. Hvězda na konci ocasu medvědice(Benetnaš) se nyní oficiálně jmenuje Alkaid.
Autor: IAU#1603

Mezinárodní astronomická unie (IAU) v květnu letošního roku zřídila pracovní komisi pro názvy hvězd č. 280. Tato pracovní komise vydala v červenci a v listopadu dvě zprávy, ve kterých standardizuje názvy hvězd. V tiskové zprávě č. 1603  z 24. listopadu 2016 nyní  formálně zveřejnila seznam 227 názvů hvězd, z toho 14 z nich souvisí s exoplanetami.

Mezinárodní astronomická unie standardizovala v roce 1930 názvy 88 souhvězdí. Letos udělala další krok a standardizovala názvy 227 hvězd. Patří mezi ně i jasné hvězdy, které se používají pro astronavigaci, a které zná většina aktivních pozorovatelů, tedy: Aldebaran, Altair, Antares, Arcturus, Betelgeuse, Capella, Castor, Deneb, Fomalhaut, Polaris, Pollux, Procyon, Regulus, Rigel, Sirius, Spica a Vega.  Při pozorování z jižnějších šířek se dá přidat ještě hvězda Canopus, která sehrála důležitou úlohu také při navigaci kosmických sond v počátcích planetárních letů. 
Tyto jasné hvězdy se také velice často používají při ustavování montáží počítačově řízených dalekohledů (goto), zejména proto, že jsou dobře vidět i v malém hledáčku.

Laskavý čtenář si může prohlédnout seznam hvězd, jejichž názvy jsou nyní na seznamu jmen hvězd IAU. Za pozornost stojí, že je nyní standardizován název nejbližší hvězdy Proxima Centauri. Hlavní hvězda v této soustavě, α Cen (alfa Centauri), se jmenuje Rigil Kentaurus. 

Názvy poměrně známých hvězd Algieba (gama-1 Leonis), Hamal (alfa Arietis) a Muscida (omicron Ursae Majoris) mají nyní názvy standardní a o těchto hvězdách je známo, že kolem nich obíhají exoplanety. Stejně tak se už dnes ví, že exoplanety obíhají i kolem velice jasných hvězd Pollux a Fomalhaut.  Ostatně exoplanety nejspíše mohou za to, že se ke standardizaci přikročilo, jejich názvy se zpravidla odvozují od mateřských hvězd, takže je důležité mít jejich názvy jednoznačné.

V publikacích, které vycházejí z díla Antonína Bečváře se mohou objevovat hvězdy, jejichž názvy nejsou všeobecně příjmány, viz článek Záhada Bečvářových názvů hvězd. Níže je tabulka, ze které je patrné, že IAU se shodla jedině na názvu hvězdy Sarin (delta Her). V ostatních případech standardizovala jiné názvy, nebo ke standardizaci zatím nepřikročila. Bečvářův Atlas Coeli je zmíněn jako reference v bulletinu č.2 jednak pro Sarin a ještě pro hvězdu Subra (omicron Leo).

Bečvář řeckými písmeny IAU 2016
Achird eta Cas -
Arich gama Vir Porrima
Haris gama Boo Seginus
Hassaleh iota Aur -
Hatysa iota Ori -
Heze dzeta Vir -
Kaffa delta UMa Megrez
Kraz beta Crv -
Ksora delta Cas Ruchbah
Kuma ny Dra -
Reda gama Aql Tarazed
Sarin delta Her Sarin
Segin epsilon Cas -
Tyl epsilon Dra -

První dávka standardních názvů hvězd se projeví v publikacích a v softwaru v následujících letech. Dá se očekávat, že učiní konec nejednoznačnostem a na celém světě se začnou používat pouze standardní názvy hvězd a ostatní názvy se budou zmiňovat jen v historických pasážích. Pracovní komise IAU se v budoucnu více zaměří na pojmenovávání substelárních objektů, například exoplanet.

---

Doplněná tabulka, stav k 1.1.2021 IAU jména shodná s Bečvářem jsou tučně

# Bečvář řeckými p. Vmag IAU jméno Schváleno
1 Achird η Cas 3,46 Achird 2017-09-05
2 Arich γ Vir 2,74 Porrima 2016-07-20
3 Haris γ Boo 3,04 Seginus 2016-08-21
4 Hassaleh ι Aur 2,69 Hassaleh 2017-06-30
5 Hatysa ι Ori 2,80 Hatysa 2017-09-05
6 Heze ζ Vir 3,38 Heze 2018-06-01
7 Kaffa δ UMa 3,32 Megrez 2016-06-30
8 Kraz β Crv 2,65 Kraz 2018-06-01
9 Ksora δ Cas 2,66 Ruchbah 2016-08-21
10 Kuma ν Dra 4,88 -  
11 Reda γ Aql 2,72 Tarazed 2016-08-21
12 Sarin δ Her 3,12 Sarin 2016-09-12
13 Segin ε Cas 3,35 Segin 2017-09-05
14 Tyl ε Dra 4,00 -  

K 1. únoru 2021 nejsou přiřazena IAU jména pro položky 10 (Kuma, ν Dra) a 14 (Tyl, ε Dra) a jejich jasnosti jsou převzaty z Wikipedie.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IAU: Pojmenování hvězd
[2] IAU: Pracovní skupina pro názvy hvězd č. 280
[3] IAU: Bulletin 1, červenec 2016
[4] IAU: Bulletin 2, listopad 2016
[5] S&T: IAU standardizes 212 traditional star names
[6] Záhada Bečvářových názvů hvězd
[7] IAU: Souhvězdí
[8] IAU: Tisková zpráva č. 1603
[9] Wikipedia: Atlas Coeli
[10] Pouhým okem viditelné hostitelské hvězdy exoplanet



O autorovi

Josef Chlachula

Josef Chlachula

Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.

Štítky: Hvězdy, Názvosloví


37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »