Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  JWST objevil překvapivou dvojhvězdu
Jan Herzig Vytisknout článek

JWST objevil překvapivou dvojhvězdu

Umělecká představa dvojhvězdy WL 20S
Autor: NASA/JPL-Caltech/Harvard-Smithsonian CfA

V nedávné době se astronomové dočkali dalšího překvapení od nejlepšího kosmického teleskopu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. Ten se nedávno zaměřil na hvězdný systém s označením WL 20. Zjistil přitom, že jedna z hvězd, které k němu náleží, ta s označením WL 20S, je ve skutečnosti dvojhvězdou. Objev je o to zajímavější, že tento systém je studován již od sedmdesátých let minulého století a za tu dobu ho pozorovalo nejméně pět teleskopů, žádnému z nich se však tuto dvojhvězdu rozlišit nepodařilo.

Systém WL 20 je součástí rozsáhlého komplexu molekulárních oblaků známého pod označením Rho Ophiuchi. Na obloze bychom ho nalezli na hranicích souhvězdí Hadonoše a Štíra. Rho Ophiuchi má v průměru několik úhlových stupňů, což z něj činí vděčný cíl pro astrofotografy. Od Země ho dělí asi 400 světelných let a astronomové si doposud mysleli, že je již velmi dobře prozkoumán.

Nové pozorování uskutečnil Webbův přístroj MIRI (Mid InfraRed Instrument), který disponuje širokoúhlou kamerou a spektrografem. Jak název napovídá, pozoruje na středních infračervených vlnových délkách světla, konkrétně v rozsahu od 5 do 28 mikronů (1 mikron = tisícina milimetru = miliontina metru). Na tento objev však nebyl sám. K pozorování se připojila i observatoř ALMA. To je pro změnu celá soustava 66 radioteleskopů o průměru 7 až 12 metrů nacházející se na náhorní plošině Chajnantor v Chilské poušti Atacama, v nadmořské výšce více než pět tisíc metrů. Pozoruje v rádiové oblasti světelného spektra, konkrétně na rozsahu vlnových délek 0,3 až 9,6 mm, a může tak přinést zase úplně jiné informace než MIRI ve střední infračervené oblasti.

Výsledný snímek kombinující data z JWST a ALMA: můžeme vidět jasné výtrysky (jets) i oba disky. Autor: U.S. NSF; NSF NRAO; ALMA; NASA/JPL-Caltech; B. Saxton
Výsledný snímek kombinující data z JWST a ALMA: můžeme vidět jasné výtrysky (jets) i oba disky.
Autor: U.S. NSF; NSF NRAO; ALMA; NASA/JPL-Caltech; B. Saxton
WL 20 je skryt za oblaky plynu a prachu, které blokují cestu většiny viditelného záření z něj. Pro jeho pozorování tedy musíme nahlédnout na větší vlnové délky, jako jsou třeba právě ty infračervené a rádiové.  Informace získané oběma teleskopy ukazují, že jednotlivé složky nové dvojhvězdy jsou takřka identické. Obě hvězdy jsou obklopeny masivními prachoplynnými disky, které v průměru dosahují přibližně stovky astronomických jednotek (střední vzdálenost Země–Slunce), což také odpovídá více než trojnásobku vzdálenosti Neptunu od Slunce. Vzhledem ke stáří hvězd by v nich dokonce právě mohly vznikat planety. Disky byly objeveny soustavou ALMA. Webb však objevil další velmi zajímavou vlastnost. Obě hvězdy totiž disponují i výtrysky materiálu, které jsou navíc vůči sobě rovnoběžné. Ty se skládají z iontů, které vyzařují právě infračervené záření.

Jde o vlastnosti typické pro velmi mladé hvězdy, tzv. protohvězdy, tyto konkrétní se však již nachází někde na pomezí mezi dětstvím a dospělostí. Astronomové je tak nyní mohou pozorovat ve velmi zajímavé fázi jejich života, kdy se protohvězdy mění ve stabilní hvězdy a kdy procesy, které je formovaly, pomalu vyhasínají.

Snímky systému WL20 z několika různých dalekohledů pořízené v uplynulých dekádách. To, že jedna z hvězd je ve skutečnosti dvojhvězdou, však dokazují až současná data soustavy ALMA a přístroje MIRI. Autor: NASA
Snímky systému WL20 z několika různých dalekohledů pořízené v uplynulých dekádách. To, že jedna z hvězd je ve skutečnosti dvojhvězdou, však dokazují až současná data soustavy ALMA a přístroje MIRI.
Autor: NASA
Tento objev je krásným důkazem toho, jak důležitá je spolupráce při výzkumu vesmíru. Kdybychom totiž měli k dispozici pouze data observatoře ALMA, jevily by se nám oba disky jako jeden s mezerou uprostřed. Samotný Webb by pak zase vůbec neměl tušení o discích, které hvězdy obklopují, ty totiž emitují záření právě v rozsahu vlnových délek, který pozoruje ALMA. Na stejných vlnových délkách vyzařuje i materiál zbývající z prachoplynných mračen, které daly vzniknout oběma hvězdám. Nic takového však v těchto datech ze soustavy ALMA pozorováno nebylo, což vědce navádí k tomu, že se tyto hvězdy nacházejí již v pokročilejší fázi svého vývoje.

Síla těchto dvou teleskopů je vskutku mimořádná, shrnul Mike Ressler, spoluautor studie z laboratoře NASA JPL. „Je úžasné, že tato oblast nám toho má stále tolik co říct o životním cyklu hvězd. Těším se, co dalšího nám Webb odhalí,“ doplnil.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Více o JWST
[2] nasa.gov
[3] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Rho Ophiuchi, Prachový disk, Výtrysk (jet), Radioteleskop ALMA, Protohvězda, Dvojhvězda, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, Jwst


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »