Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  JWST objevil překvapivou dvojhvězdu
Jan Herzig Vytisknout článek

JWST objevil překvapivou dvojhvězdu

Umělecká představa dvojhvězdy WL 20S
Autor: NASA/JPL-Caltech/Harvard-Smithsonian CfA

V nedávné době se astronomové dočkali dalšího překvapení od nejlepšího kosmického teleskopu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. Ten se nedávno zaměřil na hvězdný systém s označením WL 20. Zjistil přitom, že jedna z hvězd, které k němu náleží, ta s označením WL 20S, je ve skutečnosti dvojhvězdou. Objev je o to zajímavější, že tento systém je studován již od sedmdesátých let minulého století a za tu dobu ho pozorovalo nejméně pět teleskopů, žádnému z nich se však tuto dvojhvězdu rozlišit nepodařilo.

Systém WL 20 je součástí rozsáhlého komplexu molekulárních oblaků známého pod označením Rho Ophiuchi. Na obloze bychom ho nalezli na hranicích souhvězdí Hadonoše a Štíra. Rho Ophiuchi má v průměru několik úhlových stupňů, což z něj činí vděčný cíl pro astrofotografy. Od Země ho dělí asi 400 světelných let a astronomové si doposud mysleli, že je již velmi dobře prozkoumán.

Nové pozorování uskutečnil Webbův přístroj MIRI (Mid InfraRed Instrument), který disponuje širokoúhlou kamerou a spektrografem. Jak název napovídá, pozoruje na středních infračervených vlnových délkách světla, konkrétně v rozsahu od 5 do 28 mikronů (1 mikron = tisícina milimetru = miliontina metru). Na tento objev však nebyl sám. K pozorování se připojila i observatoř ALMA. To je pro změnu celá soustava 66 radioteleskopů o průměru 7 až 12 metrů nacházející se na náhorní plošině Chajnantor v Chilské poušti Atacama, v nadmořské výšce více než pět tisíc metrů. Pozoruje v rádiové oblasti světelného spektra, konkrétně na rozsahu vlnových délek 0,3 až 9,6 mm, a může tak přinést zase úplně jiné informace než MIRI ve střední infračervené oblasti.

Výsledný snímek kombinující data z JWST a ALMA: můžeme vidět jasné výtrysky (jets) i oba disky. Autor: U.S. NSF; NSF NRAO; ALMA; NASA/JPL-Caltech; B. Saxton
Výsledný snímek kombinující data z JWST a ALMA: můžeme vidět jasné výtrysky (jets) i oba disky.
Autor: U.S. NSF; NSF NRAO; ALMA; NASA/JPL-Caltech; B. Saxton
WL 20 je skryt za oblaky plynu a prachu, které blokují cestu většiny viditelného záření z něj. Pro jeho pozorování tedy musíme nahlédnout na větší vlnové délky, jako jsou třeba právě ty infračervené a rádiové.  Informace získané oběma teleskopy ukazují, že jednotlivé složky nové dvojhvězdy jsou takřka identické. Obě hvězdy jsou obklopeny masivními prachoplynnými disky, které v průměru dosahují přibližně stovky astronomických jednotek (střední vzdálenost Země–Slunce), což také odpovídá více než trojnásobku vzdálenosti Neptunu od Slunce. Vzhledem ke stáří hvězd by v nich dokonce právě mohly vznikat planety. Disky byly objeveny soustavou ALMA. Webb však objevil další velmi zajímavou vlastnost. Obě hvězdy totiž disponují i výtrysky materiálu, které jsou navíc vůči sobě rovnoběžné. Ty se skládají z iontů, které vyzařují právě infračervené záření.

Jde o vlastnosti typické pro velmi mladé hvězdy, tzv. protohvězdy, tyto konkrétní se však již nachází někde na pomezí mezi dětstvím a dospělostí. Astronomové je tak nyní mohou pozorovat ve velmi zajímavé fázi jejich života, kdy se protohvězdy mění ve stabilní hvězdy a kdy procesy, které je formovaly, pomalu vyhasínají.

Snímky systému WL20 z několika různých dalekohledů pořízené v uplynulých dekádách. To, že jedna z hvězd je ve skutečnosti dvojhvězdou, však dokazují až současná data soustavy ALMA a přístroje MIRI. Autor: NASA
Snímky systému WL20 z několika různých dalekohledů pořízené v uplynulých dekádách. To, že jedna z hvězd je ve skutečnosti dvojhvězdou, však dokazují až současná data soustavy ALMA a přístroje MIRI.
Autor: NASA
Tento objev je krásným důkazem toho, jak důležitá je spolupráce při výzkumu vesmíru. Kdybychom totiž měli k dispozici pouze data observatoře ALMA, jevily by se nám oba disky jako jeden s mezerou uprostřed. Samotný Webb by pak zase vůbec neměl tušení o discích, které hvězdy obklopují, ty totiž emitují záření právě v rozsahu vlnových délek, který pozoruje ALMA. Na stejných vlnových délkách vyzařuje i materiál zbývající z prachoplynných mračen, které daly vzniknout oběma hvězdám. Nic takového však v těchto datech ze soustavy ALMA pozorováno nebylo, což vědce navádí k tomu, že se tyto hvězdy nacházejí již v pokročilejší fázi svého vývoje.

Síla těchto dvou teleskopů je vskutku mimořádná, shrnul Mike Ressler, spoluautor studie z laboratoře NASA JPL. „Je úžasné, že tato oblast nám toho má stále tolik co říct o životním cyklu hvězd. Těším se, co dalšího nám Webb odhalí,“ doplnil.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Více o JWST
[2] nasa.gov
[3] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Rho Ophiuchi, Prachový disk, Výtrysk (jet), Radioteleskop ALMA, Protohvězda, Dvojhvězda, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, Jwst


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »