< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Před 42 lety se do vesmíru podívala první Američanka
Zdeněk Jánský Vytisknout článek

Před 42 lety se do vesmíru podívala první Američanka

Sally Ride komunikuje s pozemním střediskem při svém prvním letu do vesmíru.
Autor: Neznámý autor - U.S. National Archives and Records Administration

Nedávno jsme mohli oslavit další zajímavé, a hlavně důležité výročí z oblasti pilotované kosmonautiky. Dne 18. června to bylo přesně 42 let od historické mise raketoplánu Challanger, na jehož palubě vzlétla ke hvězdám Sally Ride, žena, která se stala první Američankou v kosmu. Byl to tehdy první let raketoplánu s pětičelennou posádkou. První ženou, která se dostala na oběžnou dráhu, byla 16. 6. 1963 Valentina Těreškovová na palubě Vostoku 6. Nebyla to však příliš úspěšná mise.

Sally Ride se narodila 26. května 1951 v Los Angeles v Kalifornii. Vystudovala Stanfordovu univerzitu, kde získala několik titulů nejen v oblasti fyziky, ale získala i třeba bakalářský titul z literatury. Do americké kosmické agentury NASA vstoupila v roce 1978 a byla zařazena jako specialista mise do osmé výcvikové skupiny astronautů NASA. Tato skupina vybraných astronautů byla prvním výběrem, kam byly zařazeny i ženy a příslušnice menšin, jako například židovského náboženství nebo Afroameričanka. Po dokončení svého výcviku v roce 1979 Sally pracovala v řídícím středisku ve funkci CapCom a pomáhala s vývojem robotického ramene pro americké raketoplány.

Samotná mise STS-7, při níž se Sally Ride podívala do vesmíru odstartovala 18. června 1983 ve 13:33 SELČ z floridské rampy LC-39A, která byla primární startovní rampou pro americké raketoplány. Pro tento let byl použit stroj nazvaný Challanger, jak už bylo na začátku zmíněno. Post velitele zastával Robert Crippen, pro něhož šlo o jeho druhou návštěvu vesmíru (celkem letěl čtyřikrát, přičemž jeho první mise byla zároveň prvním letem raketoplánu vůbec). Pro zbytek posádky: Frederick Hauck, John Fabian, Norman Thagard a Sally Ride to byla jejich kosmická premiéra.

Posádka raketoplánu Challenger při misi STS-7. Zleva: Sally Rideová, John Fabian, velitel Robert Crippen, Norman Thagard a pilot Frederick Hauck. Autor: Wikimedia Commons
Posádka raketoplánu Challenger při misi STS-7. Zleva: Sally Rideová, John Fabian, velitel Robert Crippen, Norman Thagard a pilot Frederick Hauck.
Autor: Wikimedia Commons

Hlavní náplní mise bylo vynesení dvou komunikačních družic. Anik C2 pocházel z Kanady a družice Palapa B1 z Indonésie. Byl také otestován první exemplář SPAS (Shuttle pallet satellite) s číslem 1. Postavila ho západoněmecká společnost Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB). Tyto družice jsou unikátní tím, že se nacházely v nákladovém prostoru raketoplánu na místě, odkud mohly být pomocí ramena manipulátoru Canadarm vypuštěny volně do vesmíru a poté zase zachyceny a odvezeny zpět na Zemi. Tento konkrétní exemplář nesl deset vědeckých experimentů pro průzkum kovových slitin v kosmu, heat pipe, dálkového průzkumu Země a spektrometr pro průzkum plynů v nákladovém prostoru raketoplánu.

Va palubě byly také experimenty nabízené komukoliv od NASA v podobě kanystrů Getaway Special (GAS) a jeden experiment OSTA-2 ve spolupráci USA a Západního Němeecka.

A úplně nejzajímavějším experimentem byla asi Ku anténa schopná poprvé přenášet data z raketoplánu přes tahdy nový satelit TDRS přímo na Zemi. 

Vypuštění družice Palapa B1 z nákladového prostoru raketoplánu Challanger. Autor: NASA
Vypuštění družice Palapa B1 z nákladového prostoru raketoplánu Challanger.
Autor: NASA

Naši planetu oběhl raketoplán při tomto letu 97× a celková délka mise byla šest dní a dvě hodiny. Kromě toho, že se do kosmického prostoru podívala první žena, tak došlo k pokoření i dalšího rekordu – tato posádka čítala pět členů a byla to největší posádka, která tehdy letěla v jedné kosmické lodi na oběžnou dráhu.

Vtipným a zajímavým faktem také je, že se na palubě Challangeru do kosmu podívaly želatinové fazole od firmy Jelly Belly, oblíbené tehdejším prezidentem Ronaldem Reganem. Staly se tak prvními želé fazolemi, co se do vesmíru podívaly.

Raketoplán Challanger vyfocený družicí SPAS-1, která jím byla později znovu zachycena. Autor: NASA
Raketoplán Challanger vyfocený družicí SPAS-1, která jím byla později znovu zachycena.
Autor: NASA

Sally Ride se po této misi stala nejen národní, ale i celosvětovou hrdinkou, a hlavně inspirací pro další generace žen a dívek angažovaných v kosmonautice.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sally Ride - Wikipedia
[2] STS-7 - WIkipedia
[3] Shuttle pallet satellite - Wikipedia



O autorovi

Zdeněk Jánský

Zdeněk Jánský

Narodil se roku 2011 v Hradci Králové a studuje na osmiletém gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích. Zajímá ho převážně kosmonautika ale i astronomie, IT a fotografie – fotografuje především detailní makrofotografie hmyzu, krajinářskou astrofotografii a v poslední době ho fascinuje filmová fotografie. Dosahuje úspěchů v mnoha fotografických soutěžích. Je držitelem 3. místa v krajském kole Astronomické Olympiády kategorie GH 2024 v Pardubickém kraji. V roce 2025 se umístil na 5. místě v celostátním finále Astronomické olympiády rovněž kategorie GH. Na vesmíru obecně ho fascinuje jeho nikdy nekončící tajemství, která lidstvo nikdy všechna nepozná. Na kosmonautice ho fascinují neuvěřitelné technologie, které stále posouvají lidstvo dál. Je také redaktorem webu Kosmonautix.cz. Kromě tvorby článků se podílí i na obsahu pro Instagramový účet ČAS, spravuje oficiální profil webu Kosmonautix na sociální síti Threads a je členem administrátorského týmu Discord serveru AstroConnect a členem Astronomické společnosti v Hradci Králové (ASHK).

Další články autora (14)

Štítky: NASA, Sally Ride, Space shuttle, STS-7

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »