Stručná historie průzkumu Marsu

Mars, čtvrtá planeta Sluneční soustavy, vzdálená více než 200 milionů kilometrů od Slunce, byla lidmi – konkrétně moudrými Egypťany, Babylóňany a Řeky – pozorována jako „putující hvězda” již 4 000 let před naším letopočtem. Díky své načervenalé barvě pro ně představovala symbol ohně, krve či zániku. Za posledních několik desítek let jsme se však v poznání sousedního světa neuvěřitelně posunuli a nyní žijeme v době, kdy na povrchu této planety pracují 2 robotické plošiny, 3 pojízdná vozítka, dokonce se v řídké atmosféře vznáší dron Ingenuity, z oběžné dráhy Rudou planetu studuje  dalších 8 sond, a to vše v mírové cestě lidstva za poznáním tohoto úchvatného světa  a v naději budoucí návštěvy této planety člověkem. 

Počátek výzkumu Marsu datujeme až k samým počátkům kosmonautiky do 60. let 20.  století, kdy mezi oběma světovými velmocemi zuřila studená válka a dobývání blízkých vesmírných těles bylo její součástí. První pokusy o oblet Marsu byly iniciovány Sověty v říjnu roku 1960, oba pokusy však skončily selháním nosné rakety. Nějakou dobu poté  se pozornost kosmických lídrů obrací spíše k Venuši, ale 28. listopadu 1964 startuje z USA Mariner 4, který v červenci následujícího roku proletí úspěšně ve vzdálenosti 10 000 kilometrů od povrchu Marsu a získá naprosto zásadní data o této planetě. Podobný úspěch se podařil v létě 1969 sondám Mariner 6 a 7. Dva roky poté se NASA povede další velký úspěch, když se její stroj Mariner 9 stane první umělou družicí rudé planety a během 349 dnů služby na orbitě této terestrické planety naprosto změní náš pohled na tento svět. Sovětům však Mars nepřeje, když selžou další sondy z programu  příznačně pojmenovaného Mars.

V polovině 70. let však přichází zásadní zvrat v objevování celé Sluneční soustavy, který se zlatým písmem zapsal i do historie lidstva. 20. července 1976, přesně 7 let od prvního přistání lidí na Měsíci, s pozorností celého světa přistává na povrchu Marsu bezpilotní modul Viking 1, což se stane bez nadsázky světově nejdůležitější událostí roku. Přistávací modul dosedá, vybaven nejlepšími vědeckými  přístroji, jako například seismometry, meteorologickou stanicí, analyzátorem půdy či biochemickou laboratoří, do oblasti Chryse Planitia. Záhy poté pořídí první fotografie povrchu. Ten samý rok, 3. září, na Marsu přistává dvojče, záloha Vikingu 1, Viking 2, a to v oblasti Utopia Planitia. 

Po těchto úspěších zájem o Mars opadá, Američané se zajímají o raketoplány, Sověti o kosmické stanice a vesmírné programy ostatních zemí ještě nejsou dostatečně vyspělé, aby se o něco takového, jako je let k Marsu, mohly pokusit. Změna přichází v druhé polovině 90. let. Roku 1997 přistává na Marsu mise Mars Pathfinder, skládající se ze statické platformy pojmenované po významném astronomovi a popularizátorovi vědy Carlu Saganovi a vozítka Sojourner, prvního robotického vozítka na jiné planetě, jehož první jízda byla přirovnávána i k prvním krokům Armstronga na Měsíci.

Sojourner byl však jen první nesmělý krůček k celé dynastii vozítek, či dnes spíše  používaného slova roverů. V lednu roku 2004 postupně, každý na jiném konci planety, na Mars dosedají legendární asi dvousetkilové rovery Spirit a Opportunity. Jejich základní mise, která měla trvat 90 marťanských dnů, solů, se v případě Spiritu protáhla na více než 6 let a u jeho odolnějšího kolegy Opportunity na neuvěřitelných 14 let. Přičemž první zmiňovaný urazil téměř 8 km a druhý přes úchvatných 45 km.

Mezitím startuje vstříc oběžné dráze Marsu několik dalších sond, které fungují dodnes. Roku 2001 je to mise NASA s názvem Mars Odyssey, na kterou tato americká agentura naváže roku 2006 snímkovací družicí Mars Reconnaissence Orbiter (MRO) a v roce 2013 družicí MAVEN. Mezitím však Mars přestává být dominantou USA, již  roku 2003 vysílá svého prvního zástupce k Rudé planetě Evropa, a to pod záštitou  ESA – Evropské kosmické agentury. Je jí Mars Express, který je už dnes takřka legendární, jelikož bezchybně pracuje do dnešních dní a přináší další a další objevy. Svými  družicemi přidává ruku k dílu stále více států, Indie orbiterem Magalján, Rusko ve  spolupráci s ESA vysílá sondu TGO, která měla být první částí programu ExoMars, jenž však utrpěl obrovský zásah kvůli válce na Ukrajině a realizace další mise v tomto projektu není vůbec jistá. Čína se přidává s roverem, povrchovou platformou a družicí v rámci mise Tianwen 1 a v neposlední řadě také Spojené Arabské Emiráty se sondou Hope. 

Inženýři z NASA však současně pracují na dalším unikátním roveru pro tuto planetu, který dostává název Curiosity. Ten 6. srpna 2012 dosedá na nehostinný povrch Marsu, do kráteru Gale, místa, kde je jen setinová atmosféra oproti Zemi a teploty kolísají od  plus dvaceti do minus sto stupňů Celsia. Curiosity je téměř 5× hmotnější než jeho předchůdci, má mnohem lepší vědecké přístroje a nese vyspělejší technologie prodlužující život roveru. Curiosity v době psaní tohoto článku má na kontě již mnoho vědeckých úspěchů a stále je v perfektním stavu, a to má na kontě již více než 28 km. Na povrchu Marsu ovšem také funguje americká statická laboratoř InSight, která například měří marsotřesení. 

Současným vrcholem meziplanetárních letů a zkoumání Marsu je však s naprostou  jistotou větší bratr vozítka Curiosity, Perseverance, tedy vytrvalost, což symbolizuje  dlouholetý souvislý a úspěšný výzkum této planety. Perseverance je však opravdový vrchol současné vědy, osázený kamerami, spektrometry, radary či analyzátory hornin, avšak nejpřitažlivější součástí mise je bezesporu vrtulníček Ingenuity, v překladu  vynalézavost. Jde o malý, asi dvoukilový stroj s 2 rotory, který 19. dubna 2021 jako první stroj vykonal motorický let mimo Zemi, a to díky otáčkám rotorů, které dosahují frekvence až 2 700 za minutu. Nyní má na kontě již 29 letů, uletěl více než 7 kilometrů, a to bylo původně naplánováno pouhých 5 letů pro technologickou demonstraci letu v tak řídké atmosféře, ale v těchto  dnech je plnohodnotným společníkem roveru a fotí lokality pro rover nepřístupné. Samotný rover Perseverance urazil za svých 520 solů téměř dvanáct kilometrů a je prvním článkem úžasného řetězce misí, jehož cílem je roku 2033 dopravit první geologicky zajímavé vzorky z povrchu Marsu do pozemských laboratoří.

I nyní je v pokročilé fázi přípravy velká škála misí, z nichž nejdůležitější jsou ty související s dopravou vzorků marsovské půdy na Zemi. Je totiž potřeba na Mars dopravit přistávací platformu s raketou pro dopravu vzorků na orbitu Marsu spolu se dvěma helikoptérami pro pomoc roveru Perseverance se sběrem vzorků a vedle toho na oběžnou dráhu Marsu také vyslat sondu, která odtud vzorky dopraví na Zemi. Na rok 2028 se pak také chystá japonská mise MMX k  průzkumu měsíců Marsu, Fobosu a Deimosu. 

V dnešní technologicky velmi pokročilé době však robotické mise nejsou tím jediným, čím se dnešní vesmírné agentury v souvislosti s Marsem zabývají. Lidským snem už odpradávna je jednoho dne opustit naši rodnou planetu a v posledních desetiletích se pozornost v tomto smyslu obrací právě na rudou planetu. I přes nehostinné podmínky na jejím povrchu je pro nás Mars, po zhodnocení všech faktorů, tím nejlepším místem pro prvopočáteční expanzi lidstva do Sluneční soustavy. Je to nepředstavitelně těžký úkol a na jeho zdolání pracují desetitisíce vědců, inženýrů a konstruktérů. Stále jsou zde problémy jako radiace, potřeba obrovského množství paliva či lidská psychika; při podobných výpravách ale problémy stály před každým lidským pokrokem. Již v dnešních dnech se k realizaci takové cesty a prakticky novému počátku lidstva přibližujeme mílovými kroky. Kalifornská společnost SpaceX už je ve velmi pokročilé fázi vývoje plně znovupoužitelného raketového systému Starship/Super Heavy, přičemž cílem  Elona Muska, zakladatele a výkonného ředitele této revoluční společnosti, je vybudovat s tímto systémem na Marsu město pro 50 000 obyvatel. NASA ve spolupráci s ESA pracuje na kosmické lodi Orion a raketě SLS, která se má stát prvopočátkem pilotovaného meziplanetárního programu. Oproti dobám minulým je tu navíc nesporná výhoda v globální spolupráci na těchto programech.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1]SPARROW, Giles. Vesmírné výpravy: od prvních krůčků po práh mezihvězdného prostoru. Druhé, aktualizované vydání. Přeložil Štěpán JINDRA. V Praze: Knižní klub, 2019. Universum (Knižní klub). ISBN 978-8
[2] wikipedia.org