Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Trpasličí planeta Ceres dostane návštěvu

Trpasličí planeta Ceres dostane návštěvu

Planetka Vesta a kosmická sonda Dawn
Planetka Vesta a kosmická sonda Dawn
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn putuje meziplanetárním prostorem k uskutečnění prvního postupného výzkumu dvou vzdálených těles z oběžné dráhy, což vědcům pomůže odpovědět na základní otázky vzniku naší Sluneční soustavy. Po několikaměsíčním výzkumu sonda opustila 5. září 2012 v 08:26 hodin SELČ velkou planetku Vesta a zahájila dva a půl roku trvající cestu k trpasličí planetě Ceres.

Kosmická sonda Dawn začala svoji 5 miliónů km dlouhou cestu k výzkumu dvou největších těles v hlavním pásu asteroidů startem v září 2007. V červenci 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem prvního cíle - planetky Vesta - a počátkem roku 2015 zahájí výzkum trpasličí planety Ceres. Cíl výzkumu sondy Dawn představují dvě ikony hlavního pásu asteroidů, které byly svědkem velké části historie vzniku a vývoje Sluneční soustavy.

Pro uskutečnění odletu od planetky Vesta se bude kosmická sonda velice pozvolna vzdalovat po spirále, podobným způsobem jako přilétla. A to za použití velmi efektivního pohonného systému - iontového motoru. Pohonný systém sondy Dawn využívá elektricky ionizovaný xenon k zajištění potřebného tahu. Tato pohonná jednotka vytváří sice mnohem menší tah než klasické raketové motory, zato však může nepřetržitě pracovat po velmi dlouhou dobu několika měsíců.

"Motory jsou zažehnuty a sonda se bude pomalu vzdalovat od planetky Vesta na vrcholu modrozeleného proudu iontů xenonu," říká Marc Rayman, hlavní konstruktér a letový ředitel (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie). "Jsme si vědomi toho, že sonda Dawn uskutečnila fantasticky produktivní a napínavý výzkum planetky Vesta, avšak nyní se naše pohledy upírají k trpasličí planetě Ceres."

Topografická mapa jižní polokoule planetky Vesta
Topografická mapa jižní polokoule planetky Vesta
Dráha sondy Dawn umožnila blízký pohled na planetku Vesta, odhalující nevídané detaily na povrchu tohoto velkého asteroidu. Výzkumy ukázaly, že Vesta byla v minulosti zcela roztavená a zformovala se v důsledku navrstvení materiálu kolem kovového jádra, jehož průměr je odhadován na 220 km (celkový průměr planetky je asi 525 km). Sonda rovněž odhalila jizvy po obrovských kolizích, které Vesta musela podstoupit v oblasti jižní polokoule, kde přetrvaly stopy ne po jednom, ale po dvou kolosálních impaktech během posledních dvou miliard roků.

Bez pomoci sondy Dawn by vědci věděli jen velmi málo o těchto dvou impaktech na jižní polokouli. Větší a mladší z impaktních kráterů pojmenovaný Rheasilvia Basin má průměr 505 km, jeho dno leží 13 km pod úrovní okolního terénu a jeho valy sahají místy do výšky až 12 km. Centrální vyvýšenina uprostřed kráteru má průměr 200 km a zvedá se do výšky 22 km. Druhý kráter - Veneneia Basin - má průměr zhruba 400 km.

"Letěli jsme k planetce Vesta s cílem zaplnit prázdná místa v našich znalostech o rané historii Sluneční soustavy," říká Christopher Russell, vedoucí vědecký pracovník se sídlem na University of California Los Angeles (UCLA). "Sonda Dawn zaplnila tuto stránku vrchovatě a dále odhalila, že Vesta je mimořádné těleso, které přežilo z doby prvních dnů existence Sluneční soustavy. Nyní můžeme s určitostí říci, že se Vesta podobá mnohem více malé planetě než typické planetce."

Zdroj: www.nasa.gov a dawn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Dawn, Vesta, Ceres


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »