Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Sečská přehrada již popáté v NASA

Sečská přehrada již popáté v NASA

Maximum roje Lyrid 2020 nad Sečskou přehradou.
Autor: Petr Horálek.

V úterý 12. května 2020 publikovala NASA tzv. Astronomický snímek dne "Lyrid Meteors from the Constellation Lyra" (Lyridy z Lyry), který vyobrazuje maximum méně známého každoročního dubnového roje z "Čáslavské zátoky" Sečské přehrady. Na obrázku fotografa Petra Horálka je vidět kromě 29 meteorů také letní úsek Mléčné dráhy, jasné hvězdy Vega nebo Altair a samozřejmě klidná hladina Seče. Sečská přehrada se tak stala oficiálně nejfrekventovanějším místem naší krajiny, které se objevilo ve výběru prestižního Astronomického snímku dne NASA.

Snímek NASA publikovaný 12. května 2020 je výsledkem několikanočního snímání. Pozadí snímku - obloha s Mléčnou dráhou nad hladinou Seče - bylo vytvořeno v noci maxima roje (21./22. dubna 2020) z břehu "Čáslavské zátoky" jako panorama, zatímco druhý aparát snímal celou oblohu časosběrně. Časosběrné snímání probíhalo i v nocích před maximem a po něm. Záběry meteorů pak byly do podkladového snímku přidány matematicky. Lze díky tomu poznat, že 29 zachycených rojových meteorů vylétá soustředně z místa pobllíž jasné hvězdy Vega v souhvězdí Lyry, po němž roj nese svůj název (v celooblohovém pohledu níže jich napočítáte celkem 33).

Roj Lyridy není veřejnosti tolik znám jako například letní Perseidy nebo podzimní Leonidy. Důvodem je nízká frekvence meteorů - běžně v noci maxima vrcholí roj s kadencí ne více jak 15 meteorů v hodině. Meteory způsobují částice o velikosti zrnka písku, které obří rychlostí 49 km/s (tedy přes 175 tisíc km/h!) vlétají do zemské atmosféry a třením v ní zanikají. Viditelný záblesk při zániku pozorujeme jako meteor. Částečky pocházejí z drolícího se jádra periodické komety C/1861 G1 Thatcher, která se ke Slunci vrací jednou za přibližně 415 roků. Naposledy byla pozorována v roce 1861, další návrat se očekává až okolo roku 2280.

Zaznamenat takto Lyridy v České republice je velmi obtížný úkol. Za prvé - díky malé frekvenci meteorů je nutné snímat více nocí najednou, aby se jich podařilo zaznamenat alespoň několik desítek. Meteory jsou rychlé a zanechávají krátkou světelnou stopu, díky čemuž se jich mnoho na citlivé čipy aparátů ani nezaznamená na světlém hvězdném pozadí. Za druhé: Noci na konci dubna jsou již poměrně krátké, focení může probíhat zhruba 6 hodin, mezi 22. hodinou večerní a 4. hodinou ranní. Pakliže část noci ruší svým svitem Měsíc, je o tu část časové okénko okradeno. Letos ovšem byly podmínky ideální - Měsíc byl v novu jen noc po maximu roje. Znovu takové podmínky nastanou až v roce 2023. Za třetí - v Česku není zvykem, že se na konci dubna sejde několik jasných nocí za sebou. Právě letošním Lyridám ale přálo počasí dokonale. A konečně za čtvrté - na obloze žel focení vadí čím dál více člověkem produkovaných rušivých elementů. Jednak všudypřítomné světelné znečištění (které je mimochodem i zdraví škodlivé) a nově také diskutabilní "vláčky" satelitů Starlink, které snímání opravdu mimořádně komplikují. Výsledný snímek je také mj. výsledkem důmyslné retuše rušivých stop těchto družic.

Astronomický snímek dne NASA je nehonorovaný, ovšem prestižní výběr obrázku s astronomickou či kosmonautickou tematikou, který probíhá už od roku 1995. Každý den vybírají profesoři astrofyziky a pracovníci NASA, Jerry Bonnell a Robert Nemiroff, ze stovek až tisíců snímků právě jeden, který pak opatří průvodní edukativní popiskou a reflektují tak (většinou) aktuální dění na nebi, ve vesmíru či v kosmonatutice. O český překlad se stará od roku 1999 Josef Chlachula z České astronomické společnosti a lze jej sledovat na tomto odkazu: www.astro.cz/apod. Do výběru v NASA se již několikrát dostali i čeští fotografové, celý seznam naleznete zde: www.astro.cz/apod/about/#cesi.

Tento snímek NASA je v pořadí již 5. pořízený právě ze Sečské přehrady. Předcházející čtyři jsou: Venuše, Jupiter a noční svítící mraky (1. července 2015), Kdysi dávno za zimního slunovratu (23. prosince 2016), Všechna zatmění roku 2017 (7. prosince 2017, jedno zatmění bylo zaznamenáno u Seče) a Mrazivá prosincová noc (22. prosince 2018). V rámci naší krajiny je to v NASA zatím nejpublikovanější místo (celosvětově jedno z nejpublikovanějších), což je pochopitelně dáno hlavně tím, že autorem všech je Petr Horálek, který zde rád v rámci Česka tráví svůj fotografický čas (nejinak to bylo v době krize COVID-19). Další snímky Petra Horálka ze Seče jsou na speciální stránce Informačního centra Seč.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Česká stránka Astronomického snímku dne NASA
[2] Starlink nás připraví o nebe, jak jej známe
[3] Webové stránky Petra Horálka
[4] Facebook Petra Horálka
[5] Galerie astrofotografií ze Sečské přehrady



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Lyridy, Astronomický snímek dne, Apod, Horálek APOD


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »