Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vychází kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara

Vychází kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara

Vychází kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara.
Autor: Albatros Media.

"V minulosti se jich lidé obávali. Brali je jako zlá znamení. Doba se však změnila..." Těmito řádky začínala kniha Tajemná zatmění, která spatřila světlo světa a oči dychtivých čtenářů na jaře roku 2015. Na 248 stranách se pokusila prostřednictvím pestrých faktů, fantastických obrázků (především z dílny legendárního prof. Miloslava Druckmüllera) i cestopisných zážitků zprostředkovat takřka nepopsatelnou krásu měsíčních a slunečních zatmění. Nyní vychází její zbrusu nové, rozšířené a aktualizované vydání, které navíc okořenil velice lidskou a svojskou předmluvou sám dr. Jiří Grygar.

Sluneční a měsíční zatmění bezpochyby patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy vůbec. Není tedy divu, že se k nim již mnohokrát obraceli i autoři nejrůznějších knih - žánrově od prózy či poezie, historie až k populárně naučnému faktu. Tajemná zatmění patří k tomu poslednímu zmíněnému, ale snaží se prostřednictvím mnoha zážitkových odboček čtenáři zprostředkovat co nejlidštější dojem z těchto úchvatných nebeských "divů". Druhé vydání knihy, které vychází 23. července 2018 (v týdnu, který přinese pozorovatelům na mnoha místech světa včetně střední Evropy to nejdelší úplné zatmění Měsíce v tomto století), je rozšířeno o tři další zajímavé kapitoly, tedy o plných 16 stran navíc. Stávající obsah je navíc v mnohém opraven a aktualizován. Nesmírnou poctou je, že počátek knížky patří předmluvě renomovaného popularizátora astronomie, dr. Jiřího Grygara.

Video: Upoutávka ke knize Tajemná zatmění

Devítiletá cesta od filmu ke knize

Původní vydání knihy v roce 2015 vznikalo 9 let. Zážitková kapitola "Vzpomínky na zemi Mustafy" (viz videa na konci článku) je vlastně přepisem deníkových záznamů z nezapomenutelné expedice pardubické hvězdárny do Turecka. Kniha samotná má ovšem ještě zajímavější vývoj - jejím prapůvodním zárodkem byl totiž scénář ke stejnojmennému dokumentárnímu filmu, který skutečně vznikl a dodnes jej můžete spatřit jako náhradní program při návštěvních hodinách zmíněné hvězdárny v Pardubicích. Film se začal natáčet v roce 2007 a jeho součástí byly i videorozhovory s největšími ikonami své (ale i dnešní) doby, pokud jde o popularizátory měsíčních a slunečních zatmění. Jmenovitě s Pavlem Gabzdylem, nositelem ceny Littera astronomica za popularizaci měsíční astronomie, dr. Evou Markovou, sluneční fyzičkou, jež uspořádala několik vědeckých expedic za zatměními po světě, a pochopitelně dnes uznávaným matematikem, prof. Miloslavem Druckmüllerem a jeho dcerou Hanou, kteří přinesli světu patrně nejlepší snímky úplných slunečních zatmění vůbec. Film byl slavnostně uveden na Mezinárodní rok astronomie 2009 v Pardubicích a právě ty rozhovory se později staly jedním z nosných podkladů pro toto knižní vydání. Mimo zmíněných se v korekturní rovině na knížce podíleli i takové osobnosti jako sluneční fyzik Michal Švanda, nositel ocenění nadace Neuron, dr. Pavel Spurný, vedoucí vědeckého oddělení s největším úspěchem na poli hledání meteoritů s rodokmenem, nebo Jan Vondrák, předseda České astronomické společnosti mezi lety 2010 a 2017. Knížka je tedy mnohem víc než jen přehled nejrůznějších faktů a zážitkových perliček. Je to odkaz mladým generacím s obří úctou k těm, kteří nás svým věděním posunuli či posouvají dále.

Video: Trailer k filmu Tajemná zatmění z roku 2009

 

Video: Pasáž z filmu Tajemná zatmění
(V knize kapitola "Zatmění Slunce: Dech beroucí nebeské představení")

Podrobné přehledy zatmění v následujících dekádách

Film Tajemná zatmění, resp. jeho scénář, byl ovšem jen jedním z pilířů později vytvořeného knižního díla. Tím druhým a z hlediska pracnosti nejnáročněším byl přehled všech slunečních a měsíčních zatmění, na která se můžete těšit v tuzemsku (v případě úplných zatmění ve světě) až do roku 2060. Zárodek této sekce knihy byl podmíněn zase úplně jinak. V březnu roku 2007 mělo nastat jedno z nejlépe pozorovatelných měsíčních zatmění v České republice, ale bohužel počasí absolutně zhatilo jeho viditelnost. I přes impulzivní výjezd za jasnem v Německu jsme fázi úplného zatmění s kamarádem Daliborem Hanžlem nestihli, české silnice nás zradily a já si tak začal zoufat, kdy a jestli vůbec u nás ještě někdy tak dobře měsíční zatmění uvidíme. Skutečně jsem to zjistil, ale to datum mě dosti vyděsilo: až v noci 20./21. prosince 2029! Ano, až tehdy bude úplné měsíční zatmění viditelné zrovna v době, kdy Měsíc bude ležet nejvýše nad jižním horizontem kolem místní půlnoci.

Než jsem se ale k tomutu datu dokousal, stálo to mnoho námahy a studia, hledání na několika webových serverech, čímž jsem záhy do mého tehdy ještě mladého mozku nastřádal jako vedlejší produkt data všech zatmění, jaká v tuzemsku spatříme až do roku 2030. Dalibor byl ovšem pragmatik a jediná jeho reakce na můj smutek byla "Tenhle tvůj přehled, co jsi mi poslal, by si zasloužil zviditelnit". A tak vznikl historicky první zevrubný český web s přehledy slunečních a měsíčních zatmění viditelných nad naším územím pod správou Expresních astronomických informací. O dva roky později, v roce 2010, se tento přehled stal nedílnou součástí serveru České astronomické společnosti Astro.cz, v sekci "Úkazy", kde je navíc každé zatmění velice podrobně popsáno a opatřeno přehledovými mapkami daného úkazu. I tyto roky práce se nakonec bohatě zužitkovaly jako nedílná součást knihy Tajemná zatmění.

Aktualizovaná, rozsáhlejší, pestřejší

Je mi velkou ctí, že po 12 letech od vzniku prvních řádek tvořících obsah knihy se Tajemná zatmění dostávají zase o stupínek výše - k druhému vydání (v nakl. Albatros CPress, najdete ji tak na pultech všech větších českých a slovenských knihkupectví). Jak již bylo zmíněno, vydání je obsahově rozšířené. Ovšem nejen to. Za ty tři roky jsem pečlivě sbíral podněty pozorných čtenářů, takže bylo poopraveno i mnoho faktických chyb. V tomto směru bych rád poděkoval zejména Janě Sátorové, Robertu Kratochvílovi a Martě Betušové, třema čtenářům, kteří vzali mou prosbu o pomoc s hledáním chyb více než zodpovědně a díky nimž je mnoho faktů oproti původnímu vydání uvedeno skutečně správně. Dále, ač to zní neuvěřitelně, se za ty tři roky zpřesnily i metody výpočtů průběhů zatměňových úkazů, takže jejich časové údaje jsou v novém vydání vskutku preciznější.

Knížka je vskutku rozsáhlejší obsahem, o což se stará jednak příjemná předmluva dr. Jiřího Grygara a dále třeba další kapitola ze soudku dobrodružných i strastipných výprav za zatměními Slunce po světě. Jedním z naprostých unikátů je pak pozoruhodný vědecký snímek slunečního zatmění 21. srpna 2017 v USA, který zobrazuje úkaz ve speciálních úzkopásmových filtrech iontů železa. Vůbec poprvé na celém světě je tento obrázek publikován knižně a je mu věnovaná celá nová kapitola. Proč je obrázek unikátní a jaké vědě přínosné informace v sobě skrývá, se dozvíte právě v knížce.

Unikátní snímek slunečního zatmění 21. srpna 2017 vzniklý kombinací dat viditelné sluneční koróny s daty kamer snímajících přes úzkopásmové filtry. Autor: Miloslav Druckmüller, Peter Aniol, Shadia Habbal, Pavel Štarha, Judd Johnson, Jana Hoderová
Unikátní snímek slunečního zatmění 21. srpna 2017 vzniklý kombinací dat viditelné sluneční koróny s daty kamer snímajících přes úzkopásmové filtry.
Autor: Miloslav Druckmüller, Peter Aniol, Shadia Habbal, Pavel Štarha, Judd Johnson, Jana Hoderová

Fantastické fotografie

Především je ale kniha přehlídkou překrásných snímků těchto dech beroucích úkazů. Vedle fantastických záběrů vytvořených komplikovanými matematickými metodami renomovaného prof. Miloslava Druckmüllera, jemuž právem toto knižní dílo vzdává hold, zde najdete díla i dalších autorů zvučných jmen. Z tuzemska například Martina Myslivce, nositele několika významných ocenění České astrofotografie měsíce, ze zahraničí pak třeba tureckého fotografa Tunçe Tezela, patrně nejčetněji publikovaného ve výběru Astronomického snímku dne NASA. Nechybí však ale ani mé fotografie, které jsou mnohdy bezprostředně spojeny s nějakým cestovatelským zážitkem. Zkrátka s velkými díky všem, kteří se na knížce nějak podíleli, věřím, že si druhé vydání Tajemných zatmění získá oblibu, možná i obdiv, ale především spousty nadšenců, kteří podlehnou kouzlu těchto nesporně nejkrásnějších nebeských úkazů, které si s trochou štěstí může každý pozemšťan užít i několikrát za život. Přeji vám všem mnoho radosti i inspirace!

OCHUTNÁVKY...

Úryvek: Diamantový prsten

V davech se ztrácíte, nevíte, ke komu se připojit. Lidé ukazují prsty k nebesům, smějí se, vyjadřují úžas tisíci způsoby. Nestačí slova, prostě jen pokřikují. Před úkazem málokdo ví, co čekat. Zvyšují jinak klidné hlasy. Tepny a srdce vám buší tak citelně, jako byste právě něco vyhráli. Omezujete se jen na kratší věty. Hesla. To stupňování napětí je někdy neukojitelné.V hrdle vás tlačí vzrušivé šimrání. A jak to přijde, nevíte, jestli se smát, anebo brečet. Nevíte, na co se dívat nejdříve. Všechno je tak rychlé, tak ohromující, tak mystické, překotné, neznámé, překrásné i mírně děsivé. Všechny ty emoce vás svírají až do morku kostí, podlamují se i kolena. Je to úžasné! Vnímáte ty rozsáhlé davy, šťastné křiky, aplaus, pískot, neustálý potlesk z různých stran. Nebe mění pomalu odstín i tmavost. Můžou vám jet kamery, cvakat foťáky, můžete si to zkusit zaznamenat na mikrofon. Ale vězte, že nikdy, skutečně nikdy a při ničem jiném si nebudete moc tyto pocity prožít znovu. A stejně tak se nikdy nikomu nepodaří všechno to okolo zaznamenat tak, abyste to již nemuseli spatřit na vlastní oči a pocítit na vlastní kůži. Čili ještě jednou: Když neuvidíte, nepochopíte. Když uvidíte, totálně vás to pohltí…

Kdybyste si kdykoli snažili vybavit zážitek z úplného zatmění Slunce, které jste spatřili, byl by to dozajista zejména jeden strhující a zároveň takřka posvátný okamžik. Právě v ten moment, kdy se všechno láme a začíná ta pravá podívaná, odstín oblohy se dynamicky mění, tisíce nebo desetitisíce párů očí zří záhy zjevující se tmavý Měsíc obklopený zjasňujícími vlákénky sluneční koróny a tenčící srpek jinak oslnivé fotosféry problikává jasným modrobílým svitem. Nastává jev po známý po staletí jako diamantový prsten. V tento moment na jinak přezářené denní obloze neviditelný disk měsíčního kotouče náhle prozrazen jako silueta před Sluncem, odstín oblohy se dynamicky mění, koróna je nepřehlédnutelná. Na celém úplném zatmění Slunce není snad dramatičtějšího, ale i nejvíce svazujícího momentu. Trvá jen maximálně desítky sekund a obvykle je provázen tím nejhlučnějším burácením davů za celou dobu úkazu. Ať už je to očekávaný začátek líbezné nebeské show, nebo mnohdy nechtěný závěr tajuplné podívané. V obou případech je diamantový prsten tím, co by každý měl vidět, a v průběhu celé podívané by se každý měl rozhodně dívat ke Slunci. Předtím i potom lze pozornost obrátit ke všemu tomu bohatému dění okolo, ale diamantový prsten prostě musíte vidět.

 

Video: Z expedice do Turecka
(V knize kapitola "2006: Vzpomínky na zemi Mustafy")

 

Video: Lidé podmaněni zatměním v Novosibirsku
(V knize kapitola "2008: Černé Slunce nad sibiřskou metropolí")

 

Video: Černé Slunce v Číně a v Tibetu
(V knize kapitola "2009: Den, kdy drak opět udeřil")

 

Video: Ve stínu Země...
(V knize kapitola "Tajemný duch v Karpatech")

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tajemná zatmění na webu Albatros Media
[2] Nejbližší zatmění Slunce a Měsíce - Expresní astronomické informace
[3] Nejdelší zatmění Měsíce v tomto století nastane v pátek 27. července 2018
[4] Stránky a fotogalerie Petra Horálka
[5] Stránky prof. Miloslava Druckmüllera



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Úplné zatmění Slunce, Zatmění měsíce, Zatmění Slunce, Jiří Grygar, Petr Horálek, Tajemná zatmění


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »