Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Cenu Františka Nušla za rok 2025 obdrží prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.

Cenu Františka Nušla za rok 2025 obdrží prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.

prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.
Autor: Archiv Astronomického ústavu AV ČR

Česká astronomická společnost udělí ve středu 28. ledna 2025 v prostorách Štefánikovy hvězdárny (Strahovská 205, Praha 1) v 18:00 své nejvyšší ocenění. Nušlovu cenu obdrží prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc. z Astronomického ústavu AV ČR za celoživotní práci a aktivitu v oblasti vesmírných těles s velmi silnou gravitací.

Cenu předá předsedkyně České astronomické společnosti RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D. Následovat bude laureátská přednáška. Pro novináře je vstup možný bez registrace.

Prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc., se dlouhodobě věnuje studiu kosmických těles s velmi silnou gravitací, zejména neutronových hvězd a černých děr. Jeho práce významně přispěly k hlubšímu pochopení procesů probíhajících v jádrech galaxií, včetně interakcí mezi hvězdami a plynným prostředím, kde se projevují pozoruhodné efekty Einsteinovy teorie relativity.

Odborná činnost

Odborné aktivity prof. Vladimíra Karase náleží do oboru relativistické astrofyziky. Zaměřuje se na metody měření fyzikálních parametrů tzv. kompaktních objektů, tedy kosmických těles s velmi silnou gravitací. Nejextrémnějším příkladem těchto objektů jsou černé díry, u nichž prof. Karas přispěl k podstatnému zlepšení určování jejich rotace.

V případě supermasivních černých děr v jádrech galaxií vedly práce prof. Karase a jeho spolupracovníků z Astronomického ústavu AV ČR k hlubšímu pochopení vzájemné interakce mezi hvězdami obíhajícími v jejich blízkosti a plynným prostředím, které je obklopuje. Toto vzájemné působení způsobuje postupné přibližování hvězd ke středu galaxie a nakonec vede k jejich roztrhání slapovými silami. Zbývající plyn je zčásti pohlcen černou dírou a zčásti urychlen a vyvržen zpět do galaktického prostoru. Významnou roli v těchto procesech hraje souhra magnetohydrodynamických jevů a emise gravitačních vln.

Ilustrace slapového trhání hvězdy Autor: Science Communication Laboratory, DESY
Ilustrace slapového trhání hvězdy
Autor: Science Communication Laboratory, DESY

Prof. Karas je častým hostem na zahraničních vědeckých ústavech a univerzitách. V České republice spolupracuje s kolegy na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde rovněž několik let přednášel, na Slezské univerzitě v Opavě a Masarykově univerzitě v Brně. Jako školitel vedl deset doktorandů a řadu studentů fyziky a astrofyziky. Je členem oborových rad doktorského studia na MFF UK v Praze a Fyzikálním ústavu Slezské univerzity v Opavě.

Na svém domácím pracovišti založil velmi aktivní výzkumnou skupinu tvořenou převážně mladými vědci, z nichž někteří se již zcela osamostatnili a úspěšně pokračují v moderním astrofyzikálním výzkumu v České republice i v zahraničí.

Jako předseda organizačního výboru se podílel na přípravě mezinárodních konferencí, které přivedly do Prahy řadu renomovaných astronomů, mimo jiné sympozium Mezinárodní astronomické unie Black Holes from Stars to Galaxies (Kongresové centrum Praha, 2006), konferenci Probing Strong Gravity near Black Holes (Karolinum, 2010) a Texas Symposium on Relativistic Astrophysics (Národní dům Praha, 2022).

Napsal řadu vědecko-populárních článků pro širokou veřejnost a přeložil do češtiny několik knih, například Stručnou historii času britského autora Stephena Hawkinga.

V letech 2012–2022 působil jako ředitel Astronomického ústavu AV ČR. Je členem profesních organizací zaměřených na astronomii a astrofyziku.

Životopis

Narodil se v roce 1960. Svou světočáru v astronomii započal jako demonstrátor na petřínské Štefánikově hvězdárně a student Keplerova gymnázia v Praze. Před příchodem do Astronomického ústavu AV ČR působil jako přednášející na Astronomickém ústavu Univerzity Karlovy na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze.

Jako hostující vědec pobýval na řadě zahraničních pracovišť, mimo jiné v Terstu (International School for Advanced Studies), Římě (Università Roma Tre), Paříži (Observatoire de Paris-Meudon), Göteborgu (Chalmers University), Baltimore (Johns Hopkins University) a v Cambridge (Massachusetts Institute of Technology). Na Fyzikálním ústavu AV ČR půl roku hostoval v kanceláři dr. Jiřího Grygara.

Inicioval řadu výzkumných programů, včetně Centra pro teoretickou astrofyziku v Praze ve spolupráci s kolegy z Matematicko-fyzikální fakulty UK a Slezské univerzity v Opavě, kde se v roce 2014 stal profesorem teoretické fyziky a astrofyziky. Vyvinul rychlé numerické přístupy ke studiu účinků silné gravitace, které jsou dále rozvíjeny a citovány kolegy v oboru, především v rentgenové astronomii kompaktních objektů.

Velmi plodná je jeho spolupráce s Fyzikálním ústavem AV ČR v programu studia kosmického záření čerenkovskými teleskopy, z nichž dva jsou umístěny na observatoři v Ondřejově. Jeho novější práce se zabývají charakteristikami relativistického strhávání (frame-dragging), tedy interakcí mezi Machovým a Meissnerovým jevem v blízkosti černých děr.

Nadále spolupracuje s Fyzikálním ústavem Slezské univerzity v Opavě, kde působí ve Vědecké radě a je spoluautorem sborníků RAGtime Workshops on Black Holes and Neutron Stars.

Vzdělání a profesní působení

1979–1984   Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, RNDr., teoretická fyzika
1984–1993   Astronomický ústav Univerzity Karlovy, vědecký asistent
1993–1995   pracovní pobyt v International School for Advanced Studies v Terstu
1995–2004   Astronomický ústav Univerzity Karlovy, docent
2004–dosud Astronomický ústav Akademie věd ČR (Praha a Ondřejov)
2001   po obhajobě na Akademii věd ČR získal titul „doktor věd“ (DrSc.)
2014   profesorem teoretické fyziky a astrofyziky
2012–2022   ředitel Astronomického ústavu AV ČR

Ocenění a členství

Od roku 2024 je řádným členem Učené společnosti České republiky. Člen Mezinárodní astronomické unie, Evropské fyzikální společnosti a britské Královské astronomické společnosti, Americké astronomické společnosti a Společnosti pro obecnou relativitu. Držitel ceny časopisu Vesmír (společně s prof. Miroslavem Plavcem) a Kopalovy přednášky České astronomické společnosti.

Vědeké práce

Viz záznam v databázi NASA Astrophysics Data System

Články a překlady

Viz https://astro.cas.cz/karas/popular.htm

Laureátská přednáška

„Nebezpečně blízká setkání“

Když se hvězda zatoulá příliš blízko k černé díře, gravitační slapové síly ji rozbijí na proud plynu. Část hvězdného materiálu unikne ze systému, zatímco zbývající díl obklopí černou díru a zahalí ji do zářícího útvaru – akrečního disku. Tento katastrofický jev byl předpovězen teoretickými astrofyziky jako původce mimořádně velké aktivity vzdálených kvazarů. V přednášce probereme principy, kterými se řídí proces slapového trhání hvězd, jejich souvislost se zákony gravitace, a zmíníme pozorování, která dnes tyto jevy zaznamenávají na téměř každodenní bázi.

Kontakt na laureáta

prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.
Astronomický ústav Akademie věd ČR, Fričova 298, 251 65 Ondřejov
telefon: +420 226 258 420
e-mail: vladimir.karas@asu.cas.cz

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 332 ke stažení v docx a pdf.




O autorovi

Simona Beerová

Simona Beerová

Narodila se ve Frýdku-Místku a působí jako odborný pracovník v Planetáriu Ostrava. Vystudovala astrofyziku a počítačovou fyziku na Slezské univerzitě v Opavě. Pět let vyučovala fyziku na střední škole, na které byla vedoucí přírodovědné sekce. Pracovala na Astronomickém ústavu AV ČR na Slunečním oddělení, kde se věnovala pozorování a předpovědi sluneční aktivity. Od roku 2022 působí také jako průvodce na hvězdárně v Ondřejově. Dlouhodobě spolupracuje se Slezskou univerzitou na organizaci vzdělávací akce Masterclasses ve spolupráci s CERNem. Vedle své odborné činnosti se profesionálně věnuje fotografii a dlouhodobě se angažuje v popularizaci astronomie.

Štítky: Vladimír Karas, Nušlova cena


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »