O kalendáři - Díl druhý

2. Gregoriánský kalendář. Rozdíl mezi trváním tropického roku a průměrnou délku roku juliánského kalendáře se projevil v polovině druhého tisíciletí zcela markantně - jarní rovnodennost nastávala již 11. března. To mělo v některých oborech lidské činnosti nepříjemné důsledky, např. v zemědělství, kdy různé polní práce se řídily starobylými pranostikami, které přestávaly "fungovat". Bylo třeba provést novou reformu, o níž se zasadil papež Řehoř XIII. (vlastním jménem Hugo Buoncompagni, vládl 1572-1585).

Reforma byla provedena v r. 1582. Sestávala ze dvou opatření:

• Z kalendáře bylo vypuštěno 10 dnů, takže po 4. říjnu 1582 následoval 15. říjen.
• Bylo ustanoveno, že nadále platí, aby přestupným rokem byl ten, jehož letopočet je dělitelný 4. Pokud však letopočet bude končit dvěma nulami, bude přestupným pouze tehdy, bude-li dělitelný 400.

Důvody těchto opatření byly následující:

• Ad 1. Vypuštěním 10 dnů byl obnoven stav, platný roku 325 ( našeho letopočtu), kdy se sešel církevní koncil v Niceji.
• Ad 2. Vypuštěním 3 přestupných roků v období 400 let se vznikl stav, kdy 97 roků je přestupných po 366 dnech a 303 roků je obyčejných po 365 dnech. Střední délka roku je tedy: (365x303 + 366x97): 400 = 365,2425 dne. Tato hodnota se liší od tropického roku o 0,0003 dne. Reformátor pamatoval i na tento rozdíl a ustanovil, že rok 4840 nebude přestupný.

Realizace přestupného roku se provádí vsunutím 1 dne po 24. únoru, následuje ovšem přečíslování následujících dnů, takže únor v přestupném roce má 29 dnů.

Kalendář takto zavedený a platící v současnosti se nazývá gregoriánský podle papeže, který ho vyhlásil.

Prosazení reformy nebylo snadné, neboť v důsledku náboženského rozdělení nebyla autorita papeže uznávána všeobecně. V českých zemích se reforma z příkazu císaře Rudolfa II. uskutečnila r. 1584 tak, že po 6. lednu následoval 17. leden. V této věci se pozitivně, byť s výhradami, angažoval český astronom a lékař Tadeáš Hájek z Hájku. Protestantské země přijaly reformu až v 18. století. V Rusku byla reforma přijata po bolševické revoluci 26. 1. 1918.

Ještě přesněji se přiblížila tropickému roku reforma pravoslavné církve. Roky zakončené dvěma nulami jsou přestupné pouze tehdy, jestliže zbytek po dělení 900 je 200 nebo 600. Vzniká tak cyklus o délce 900 let, z nichž je 682 roků obyčejných a 218 přestupných. Průměrná délka roku je 365,24222 dne.

3. Juliánské datum. V astronomii se používá pro některé účely (např. pro udávání okamžiků minim jasností proměnných hvězd) juliánské datum, jehož dny se číslují průběžně od 1. ledna 4713 před Kr. Datum se mění v poledne. Údaj o juliánském datu je uveden ve Hvězdářské ročence. (V poledne 1. 1. 2009 bylo j.d. 2454833, v poledne 1.1.2010 bude 2455198.) Časy mezi dvěma po sobě následujícími poledni se vyjadřují desetinnými zlomky dne.

4. Velikonoce. Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem v roce, jejichž původ však sahá do starověku (Pascha - přechod Židů z Egypta do Kanaanu). Jsou svátkem pohyblivým, přibližně platí, že se slaví první neděli po prvním jarním úplňku Měsíce. Přesné početní pravidlo pro stanovení data odvodil Karl Friedrich Gauss (1777-1855) a výpočet se provádí takto:

• Letopočet se dělí číslem 19, zbytek po dělení se označí "a"
• Letopočet se dělí číslem 4, zbytek po dělení se označí "b"
• Letopočet se dělí číslem 7, zbytek po dělení se označí "c"
• Výraz 19a + x se dělí číslem 30, zbytek po dělení se označí "d". Zde x = 24, pokud je letopočet mezi roky 1900 a 2099 včetně obou.
• Výraz 2b + 4c + 6d + y se dělí číslem 7, zbytek po dělení se označí "e". Zde y = 5, pokud je letopočet mezi roky 1900 a 2099 včetně obou.
• 6. Datum velikonoc je určeno výrazem (22 + d + e) března nebo (d + e - 9)dubna.
• Pokud d = 28, je nutno místo 26. dubna klást 19. dubna. Pokud je a >10, je nutno místo 25. dubna klást 18. dubna.

4. Závěr. Dnešní obyčejné kalendáře neobsahují astronomické údaje vyjma význačných fází Měsíce. Dříve bylo obvyklé udávat alespoň polohu Slunce ve znameních zvěrokruhu, případně i další. Proto dnes musíme hledat astronomické údaje například ve Hvězdářské ročence.

Literatura:
[1] Guth V. a j., Astronomie (Nakladatelství ČSAV, Praha 1954)
[2] Ilustrovaná encyklopedie (Encyklopedický dům, s.r.o., 1995)
[3] www.slovnik.cz
[4] Kleczek J., Švestka Z., Astronomický a astronautický slovník (Orbis, Praha 1963)
[5] Procházka J., Astronomie sférická (Vysoká škola technická Dra Edvarda Beneše, Brno 1951)