Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Kolik je měsíců? - díl druhý

Kolik je měsíců? - díl druhý

Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.
Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.
V minulém díle jsme si představili jednotlivé měsíce a historii jejich pojmenování. Dále jsme si nastínili astronomický význam měsíce, vysvětlili rozdíly v kalendářních měsících a též jsme se nakrátko octli v zákoníku, kde je k nalezení definice právnického měsíce. Dnes se podíváme na další měsíce (samozřejmě myšleno jako časové intervaly) ovlivněné přímo pohybem našeho přirozeného souputníka, Měsíce.

3.2.1 Metonův cyklus
Pohrajeme-li si s čísly, zjistíme, že 235 synodických měsíců dává stejný počet dnů jako 19 roků (s průměrnou délkou 365.25 dnů). V 5. století před Kristem to zjistil Řek Meton, ale již dávno předtím Číňané. Po 19 letech se uskuteční stejné fáze Měsíce ve stejných kalendářních dnech.

3.3 Tropický měsíc
Název tropický souvisí s řeckým slovem trepó, což znamená "obracím". Jedná se o analogii k názvu tropický rok. Ten byl v starších dobách měřen od okamžiku, kdy Slunce dosáhlo obratníku Raka (tropicus Cancri). Tato doba souvisí s polohou Měsíce vůči jarnímu bodu. Rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru v kružnici nazývané ekliptika. Rovina zemského rovníku protíná nebeskou sféru ve světovém rovníku. Obě kružnice s protínají v jarním a podzimním bodě. V důsledku toho, že rotační osa Země opisuje plášť kužele s periodou cca 26 000 let a rovina oběžné dráhy Země v důsledku působení planet také nemá stálou polohu vůči hvězdám, se jarní i podzimní bod vůči hvězdám pohybují. Poněvadž Měsíc nekoná zdánlivý pohyb po ekliptice, nemusí jarním bodem během oběhu procházet vůbec. Rozhodující jsou proto okamžiky, kdy dosáhne nulové astronomické délky. Trvání podle Kleczka a Švestky je 27d 7h 43min. 4.7s , tj. 27.321582 dnů.

3.4 Anomalistický měsíc
Podle I. Keplerova zákona (zobecněného)obíhá těleso v centrálním gravitačním poli (tj. poli, vytvořeném hmotným bodem nebo stejnorodou koulí) po kuželosečce, v jejíž jednom ohnisku se nachází střed gravitačního pole. Z této skutečnosti plyne, že vzdálenost obíhajícího tělesa od centra se mění. Bod na trajektorii nejbližší ohnisku (tedy centru gravitačního pole) se obecně nazývá pericentrum, nejvzdálenější bod je apocentrum. Přímka těmito body proložená se nazývá přímka apsid. Je-li centrem gravitačního pole konkrétní těleso, získávají tyto body zvláštní názvy; v případě, že je centrem Země, mluvíme o perigeu a apogeu (česky přízemí a odzemí). V našem případě obíhá kolem Země Měsíc a úhel, který opíše jeho průvodič od okamžiku průchodu perigeem se nazývá pravou anomálií. Odtud tedy pojem anomalistický měsíc. Je to doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody Měsíce perigeem (přízemím). Tato doba činí podle Kleczka a Švestky 23d 13h 18min. 33.7s, tj. 27.554557 dnů. Průchody Měsíce přízemím uvádí např. Hvězdářská ročenka.

Jak je patrné, je anomalistický měsíc delší než měsíc siderický. Je to zapříčiněno stáčením přímky apsid. Tento jev je důsledkem více skutečností, zejména důsledkem tvaru Země, sklonu měsíční dráhy vůči ose Země a působení gravitačního pole Slunce. Plnou otočku učiní přímka apsid za 8.8503 roku. Následkem toho je ovšem dráha Měsíce vůči Zemi neuzavřenou křivkou.

3.5 Drakonický měsíc
Přívlastek drakonický souvisí s latinským slovem draco, znamenajícím "drak". (Podle starověkých představ žil v uzlech měsíční dráhy drak, požírající během zatmění Slunce nebo Měsíc. V němčině byl starý název pro uzel Drachenpunkt. Ottův slovník naučný uvádí pojmenování "dračí měsíc".) Existence této periody souvisí se skutečností, že rovina dráhy Měsíce je skloněna vůči rovině ekliptiky o úhel přibližně 5 stupňů a 9 minut. (Z hlediska nebeských úkazů je to škoda, kdyby obě roviny splývaly, mohli bychom každý měsíc pozorovat zatmění Měsíce i Slunce.) Následkem toho na nebeské sféře se ekliptika protíná s dráhou Měsíce ve dvou bodech - v uzlu výstupném a sestupném. Při průchodu výstupným uzlem pohyb Měsíce směřuje k severu, při průchodu sestupným uzlem směřuje k jihu. Oba uzly leží na průsečnici roviny ekliptiky a roviny dráhy Měsíce, která se nazývá uzlovou přímkou. V důsledku gravitačního působení Slunce na Měsíc a druhotně též tvaru Země se uzlová přímka stáčí ve směru proti pohybu Měsíce s periodou 18.66 roků. Navíc kolísá sklon roviny měsíční dráhy vůči ekliptice.Doba trvání drakonického měsíce je podle Kleczka a Švestky 27d 5h 5min 35.8s, tj. 27.212220 dnů.

3.5.1 Perioda Saros
Za 6585 dnů 7 hodin 42 minut se Měsíc vrací do téže fáze a téhož uzlu. S touto periodou se opakují zatmění Měsíce a Slunce ve stejném pořádku a velikosti.

Závěr
Účelem tohoto článku bylo seznámit čtenáře s hodnotami různých period označených názvem "měsíc". Nebylo možno rozvádět podrobně příčiny rozdílů mezi nimi, které jsou ve skutečnosti fyzikálně velmi složité.

Reference:
[1] Guth V. aj., Astronomie I (Nakladatelství ČSAV, Praha 1954)
[2] Kleczek J., Švestka Z., Astronomický a astronautický slovník (Orbis, Praha 1963)
[3] Ottův slovník naučný
[4] Sbírka zákonů ČR (na www.podnikatel.cz)
[5] Vanýsek V., Základy astronomie a astrofyziky (Academia, Praha 1980)
[6] www.Wikipedia.org
[7] Zachová I., FF MU Brno, soukromé sdělení
[8] Zamarovský V., Bohové a hrdinové antických bájí (Mladá fronta, Praha 1970)




Seriál

  1. O čase - Díl první
  2. O čase - Díl druhý
  3. O kalendáři - Díl první
  4. O kalendáři - Díl druhý
  5. Kolik je měsíců? - díl první
  6. Kolik je měsíců? - díl druhý
  7. Příliš mnoho roků - díl první
  8. Příliš mnoho roků - díl druhý


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »