Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Satelitné galaxie na okraji Mliečnej dráhy koexistujú s tmavou hmotou

Satelitné galaxie na okraji Mliečnej dráhy koexistujú s tmavou hmotou

Veľké Magellanovo mračno
Autor: ESA/NASA/Hubble

Výskumný tím na Rochester Institute of Technology nepripúšťa výzvu akceptovaného štandardného modelu vesmíru a teórie o tom, ako sa galaxie formujú, objasnením ich problematickej štruktúry. Rozsiahla štruktúra v oblasti pólov galaxie – rovina satelitných galaxií na póloch Mliečnej dráhy – sa totiž nachádza v centre roztržiek medzi vedcami, ktorí nesúhlasia s existenciou tmavej hmoty, neviditeľnej hmoty údajne tvoriacej 85% vesmíru.

Štúdia publikovaná v Monthly Notices for the Royal Astronomical Society podporuje štandardný kozmologický model alebo paradigmu chladnej tmavej hmoty poukázaním na to, že rozsiahla štruktúra v oblasti pólov galaxie má nestabilnú štruktúru.

Lipnicky a Chakrabarti analyzovali rozloženie trpasličích galaxií v okolí Mliečnej dráhy, ktoré tvoria rozsiahlu štruktúru v oblasti pólov galaxie a porovnali ho so simuláciou „chýbajúcich“ alebo trpasličých galaxií zahalených do tmavej hmoty v galaktickom hale.

Pomocou merania pohybu vedci vysledovali obežné dráhy satelitov Mliečnej cesty vrátením sa naspäť v čase. Ich simulácie odhalili rozsiahlu štruktúru v galaktických póloch, ktorá sa rozpadá a rozptyľuje, čo naznačuje, že nie je tak stará ako sa pôvodne myslelo a pravdepodobne sa sformovala neskôr. To znamená, že táto štruktúra môže byť akýmsi prechodným prvkom v jej vývoji. Autori zo štúdie odstránili satelity Leo I a Leo II, keď orbitálne analýzy zistili, že tieto satelity neboli súčasťou pôvodnej štruktúry v oblasti galaktických pólov, ale pradvepodobne boli dodatočne vytrhnuté z Mliečnej dráhy.

Oponujúci vedecký pohľad teda odmieta existenciu tmavej hmoty, a spochybňuje štandarný kozmologický model, ktorý prijíma ako rozsiahlu štruktúru na póloch Galaxie, tak aj skrytú tmavú hmotu. Štúdia Lipnického a Chakrabartiho podporuje koexistenciu týchto štruktúr a vyvracia výzvu akceptovaného štandardného modelu vesmíru. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Viktória Zemančíková

Viktória Zemančíková

Mgr. Viktória Zemančíková, PhD. (*1990, Košice) je slovenská popularizátorka astronomie. Do hvězdné oblohy se zamilovala už jako malé dítě a vesmír je její celoživotní vášní. Je absolventka pomaturitního studia astronomie na Slovenskej ústrednej hvezdárni v Hurbanově a též pracovala na Hvězdárně a palnetáriu v Prešově. Vyjma hvězdnému nebi a vesmíru se věnovala filosofii a metodologii vědy v rámci doktorandského studia na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Je autorkou astronomického kalendáře v časopise Quark a na stránkach Slovenského zväzu astronómov. Publikuje populárně-vedecké články na portálu www.pc.sk.

Štítky: Temná hmota, Spiral arm, Struktura ve vesmíru, Magellanic cloud


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 2264: Detail mlhoviny Vánoční stromeček

Snímek zachycuje centrální část komplexu NGC 2264 v souhvězdí Jednorožce, známého jako mlhovina Vánoční stromeček. Jedná se o aktivní oblast tvorby hvězd vzdálenou přibližně 2 400 světelných let. Dominantou pole je mladá otevřená hvězdokupa, jejíž hvězdy ionizují okolní vodíková mračna a dávají jim charakteristickou narůžovělou záři. Součástí tohoto komplexu je i známá mlhovina Kužel, která se nachází na "vrcholku" stromečku.

Další informace »