Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  ALMA detekovala kyanovodík ve stratosféře planety Neptun

ALMA detekovala kyanovodík ve stratosféře planety Neptun

Fotografie planety Neptun pořízená kamerou na sondě Voyager 2
Autor: NASA/JPL

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) vytvořili detailní mapu intenzity a množství plynného kyanovodíku ve svrchní stratosféře Neptunu, osmé a nejvzdálenější planety od Slunce známé v naší planetární soustavě.

Na publikované fotografii v úvodu článku, která byla pořízena přes zelený a oranžový filtr úzkoúhlé kamery na palubě sondy NASA s názvem Voyager 2 je snímek, který byl pořízen ze vzdálenosti 7,1 miliónu kilometrů od planety, 4 dny a 20 hodin před největším přiblížením. Fotografie zachycuje Velkou tmavou skvrnu a její průvodce jako světlé šmouhy; na západním okraji je viditelný rychle se pohybující útvar označovaný jako Scooter (skútr) a malá tmavá skvrna. Tato oblaka byla pozorovatelná tak dlouho, dokud je mohly kamery sondy rozlišit.

Neptun je jedinou planetou Sluneční soustavy, která se nedá pozorovat pouhým okem bez dalekohledu, protože se nachází v extrémní vzdálenosti od Země. Jedná se o první matematicky předpovězenou planetu před jejím objevem.

Neptun obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti téměř 4,5 miliardy kilometrů, přičemž jeden oběh vykoná za 165 roků. Je zajímavé, že velmi excentrická dráha Pluta přivádí trpasličí planetu dovnitř orbity Neptunu na dobu 20 let každých 248 pozemských roků.

Atmosféra Neptunu je tvořena převážně molekulárním vodíkem a atomy hélia a metanu. Modrá barva planety Neptun je důsledkem přítomnosti metanu v jejím ovzduší. Modro-zelená barva Uranu je také důsledkem atmosférického metanu, avšak Neptun je mnohem intenzivněji zbarvený, jasně modrý, proto zde musí být neznámá složka, která způsobuje mnohem intenzivnější zbarvení.

Neptun obíhá kolem Slunce na vnějším okraji Sluneční soustavy a jeho atmosféra je složena převážně z vodíku a hélia, podobně jako další plynné planety Jupiter, Saturn a Uran,“ říká Takahiro Iino z University of Tokyo. „Co odlišuje planetu Neptun od jiných plynných planet, je podle dřívějších studií to, že má velké množství plynného kyanovodíku ve svrchní stratosféře.“

Poměr intenzity (naměřená hodnota vůči radiálnímu zprůměrovanému profilu) mapuje rozložení kyanovodíku; bílá elipsa vlevo dole představuje tvar syntetizovaného svazku Autor: Iino et al., doi: 10.3847/2041-8213/abbb9a
Poměr intenzity (naměřená hodnota vůči radiálnímu zprůměrovanému profilu) mapuje rozložení kyanovodíku; bílá elipsa vlevo dole představuje tvar syntetizovaného svazku
Autor: Iino et al., doi: 10.3847/2041-8213/abbb9a
Astronomové analyzovali archivní data shromážděná radioteleskopem ALMA 30. dubna 2016. „Maximum intenzity kyanovodíku bylo zaregistrováno v okolí rovníku (přibližně 1,7 ppb), zatímco nejvíce ochuzeno bylo přibližně 60 stupňů jižně od rovníku (zhruba 1,2 ppb),“ říká Takahiro Iino. „Pro porovnání, 1 ppb znamená, že jedna molekula kyanovodíku je přítomná v jedné miliardě molekul atmosféry.“

Rozložení kyanovodíku v oblasti podobné pásu může být interpretováno buď jako vliv transportu dusíku z troposféry Neptunu v důsledku poledníkového proudění atmosféry, nebo náhodným zdrojem, jako jsou například srážky s kometami.

Velké atmosférické proudy mohou uvést do pohybu nehomogenní prostorovou distribuci drah molekul v atmosféře planety. Například ozón v zemské atmosféře je distribuován rozdílným způsobem,“ říká astronom.

Ozón ve stratosféře Země je charakteristický pro svoji vysokou koncentraci ve vysokých šířkách. Je to v důsledku tendence směřování vzduchu z nižších zeměpisných šířek do vysokých zeměpisných šířek ve stratosféře, kde je ozón vytvářen.

Na tomto základě předpokládáme, že rozdílné koncentrace kyanovodíku na Neptunu by mohly být přisuzovány stratosférické cirkulaci. Vyjádřeno jinými slovy, cesta vzhůru je generována ve středních šířkách, kde je přítomnost kyanovodíku nejvíce ochuzena a potom zde dochází k transportu molekul dusíku, zdroje kyanovodíku, do stratosféry.

Tyto molekuly dusíku jsou dále transportovány směrem k rovníku a k jižnímu pólu, zatímco vytváření kyanovodíku fotochemickými reakcemi probíhá ve stratosféře.

Naše studie silně podporuje možnost, že na Neptunu existuje masivní atmosférické proudění nebo všeobecná cirkulace, které vyvolává produkci kyanovodíku ve stratosféře,“ uzavírá Takahiro Iino.

Článek popisující objev byl publikován v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] alma-telescope.jp

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Radioteleskop ALMA, Kyanovodík, Planeta Neptun


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »