Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové detekovali přítomnost vodní páry na měsíci Europa

Astronomové detekovali přítomnost vodní páry na měsíci Europa

Představa oceánu na Jupiterově měsíci Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech

Astronomům se vůbec poprvé podařilo detekovat vodní páru nad povrchem Jupiterova ledového měsíce Europa. Voda je tou nejdůležitější ingrediencí na seznamu látek, které umožňují přítomnost života. Umožňuje rozpouštění živin pro „stravování“ organismů, transport důležitých chemických látek uvnitř živých buněk a dovoluje těmto buňkám zbavovat se odpadu.

Planetologové již dříve získali důkazy, že kapalná voda je přítomna pod ledovým povrchem Europy a občas může vytrysknout do okolního prostoru v podobě velkých gejzírů. Avšak zatím astronomové nebyli schopni potvrdit přítomnost vody v těchto výtryscích přímým zjištěním samotných molekul vody.

Zásadní chemické prvky (jako je uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor a síra) a zdroje energie jsou dva ze tří požadavků pro existenci života, které byly nalezeny v celé Sluneční soustavě,“ říká Lucas Paganini, vědecký pracovník NASA’s Goddard Space Flight Center and American University. „Avšak třetí ingredience – kapalná voda – byla velmi obtížně zjistitelná za hranicemi Země. Dokud astronomové ještě nedetekovali kapalnou vodu přímo, objevili další důležitou věc: vodu v podobě páry.“

Lucas Paganini se svými spolupracovníky detekoval dostatečné množství vody uvolňované měsícem Europa – přibližně 2 360 kg/s – což je množství, které by zaplnilo olympijský plavecký bazén během několika minut. Nicméně astronomové rovněž zjistili, že se voda sice objevuje poměrně vzácně, přinejmenším však v dostatečně velkém množství, aby ji bylo možné detekovat při pozorování ze Země.

Podle mne je zajímavé na tomto pozorování také to, že se jedná nejen o první přímou detekci vody nad povrchem měsíce Europa, ale také o nezbytné štěstí v tom, že její množství leží v mezích limitů našich detekčních metod,“ říká Lucas Paganini.

Gejzíry vodní páry na Europě v představě výtvarníka
Gejzíry vodní páry na Europě v představě výtvarníka
Vědci použili k pozorování spektrograf NIRSPEC, což je zařízení pro oblast blízkého infračerveného záření, které je nainstalováno na dalekohled Keck II na observatoři W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havaj. Pomocí tohoto spektrografu bylo prováděno měření chemického složení atmosfér planet prostřednictvím infračerveného záření, které tyto atmosféry emitují nebo absorbují. Molekuly, jako například voda, emitují infračervené světlo na specifických frekvencích v důsledku interakce se slunečním zářením.

Astronomové prováděli pozorování během 17 nocí mezi roky 2016 a 2017, kdy detekovali slabé avšak nesporné signály přítomnosti vodní páry. Sledovali molekuly vody nad čelní polokoulí měsíce Europa, tj. nad polovinou satelitu, která vždycky směřovala ve směru oběhu kolem planety Jupiter.

První přímá identifikace vodní páry nad povrchem měsíce Europa je rozhodující pro potvrzení našich dřívějších detekcí různých druhů atomů a zvýrazňuje evidentní řídkost velkých výtrysků na tomto ledovém tělese,“ říká Lorenz Roth, astronom a fyzik na KTH Royal Institute of Technology.

Závěry studie byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vodní pára, Jupiterův měsíc Europa


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »