Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili mimořádné množství metanolu v kometě 46P/Wirtanen

Astronomové objevili mimořádné množství metanolu v kometě 46P/Wirtanen

Fotografie komety 46P/Wirtanen pořízená 13. 12. 2018 pomocí Hubbleova teleskopu HST
Autor: NASA/ESA/D. Bodewits, Auburn University/J.-Y. Li, Planetary Science Institute

Při použití spektrografu NIRSPEC (Near-Infrared Spectrograph) instalovaného na dalekohledu Keck II astronomové prováděli spektroskopická pozorování v oboru blízkého infračerveného záření hyperaktivní komety 46P/Wirtanen v průběhu jejího dlouho očekávaného blízkého průletu kolem Země v prosinci 2018. Kometu objevil v lednu 1948 americký astronom Carl Wirtanen. Vlasatice je členem Jupiterovy rodiny komet.

S průměrem jádra 1,1 kilometru obíhá kometa 46P/Wirtanen kolem Slunce v periodě 5,4 roku – tedy mnohem rychleji, než známější Halleyova kometa, která uskuteční jeden oběh v průměru za 75 roků. Většina průletů komety skrz vnitřní oblasti Sluneční soustavy se odehrává v mnohem vzdálenějších oblastech od Země, což dělá její přiblížení k Zemi v prosinci 2018 velmi významným.

V průběhu pouhých 10 až 20 minut pozorování pomocí spektrografu NIRSPEC jsme získali měření množství a prostorového rozložení chemických stavebních bloků komety,“ říká Mohi Saki, vědecký pracovník na Department of Physics and Astronomy at the University of Missouri-St. Louis.

Náš výzkum by nebyl možný bez úsilí celého týmu, který dokončil modernizaci spektrografu NIRSPEC,“ dodává Boncho Bonev, astronom z Department of Physics at American University. „Jsem tak vděčný za jejich fantastické a úspěšné úsilí při dokončení důležité modernizace přístroje NIRSPEC pod nesmírným časovým tlakem.“

Na základě nových dat ze spektrografu NIRSPEC astronomové detekovali mimořádné množství metanolu (CH3OH), stejně tak i acetylenu (C2H2), etanu (C2H6), čpavku (NH3), kyanovodíku (HCN), formaldehydu (CH2O) a vody (H2O).

Kometa 46P/Wirtanen má jeden z nejvyšších poměrů alkohol-aldehyd doposud změřených u jakékoliv komety,“ říká Neil Dello Russo, vědecký pracovník zaměřený na výzkum komet na Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory. „To nám poskytuje informaci o tom, jak byly molekuly uhlíku, kyslíku a vodíku distribuovány v mladé Sluneční soustavě v regionech, kde se komety formovaly.“

Nová data ze spektrografu NIRSPEC rovněž odhalila další překvapující charakteristiky. Obvykle, jak se kometa blíží ke Slunci, zmrzlé částice v jejich jádrech jsou zahřívány, následně sublimují, tj. přecházejí přímo z tuhého skupenství ledu do plynné fáze. Tento proces označovaný jako odplynování vede k vytvoření komy, obřího oblaku plynů a prachu zářícího kolem jádra komety.

Jak se kometa přibližuje stále více ke Slunci, sluneční záření vytlačuje některé částice komy pryč od komety a dochází k vytváření ohonu. U komety 46P/Wirtanen však astronomové učinili překvapující objev: další proces kromě slunečního záření záhadně zahřívá kometu.

Zajímavé je, že jsme zjistili, že teplota naměřená pro vodní páru v komě se významně nesnižuje se vzdáleností od jádra, což naznačuje na jakýsi ohřívací mechanismus,“ říká profesorka Erika Gibb, předsedkyně Department of Physics and Astronomy at the University of Missouri-St. Louis. V souladu s vyjádřením vědeckého týmu existuje dvojice možných vysvětlení.

Jednou z možností je chemická reakce, když sluneční záření může ionizovat některé atomy nebo molekuly v husté komě v blízkosti jádra při uvolnění vysokorychlostních elektronů. Když tyto super-nabité elektrony kolidují s dalšími molekulami, mohou jim předat část své kinetické energie a ohřát vodní páru přítomnou v komě.

Další možností zde může být, že pevné kousky ledu vyletují z komety 46P/Wirtanen. „Tento scénář by byl v souladu s pozorováním jiných hyperaktivních komet podobných 46P/Wirtanen, což je třída komet, které uvolňují více vody, než se očekává, když vylučují všechny své plyny přímo z jejich ledového jádra během přibližování ke Slunci,“ říká Erika Gibb.

Výsledky vědecké práce byly publikovány v časopise Planetary Science Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hubbleův teleskop, Kometa 46P/Wirtanen


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »