Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili mimořádné množství metanolu v kometě 46P/Wirtanen

Astronomové objevili mimořádné množství metanolu v kometě 46P/Wirtanen

Fotografie komety 46P/Wirtanen pořízená 13. 12. 2018 pomocí Hubbleova teleskopu HST
Autor: NASA/ESA/D. Bodewits, Auburn University/J.-Y. Li, Planetary Science Institute

Při použití spektrografu NIRSPEC (Near-Infrared Spectrograph) instalovaného na dalekohledu Keck II astronomové prováděli spektroskopická pozorování v oboru blízkého infračerveného záření hyperaktivní komety 46P/Wirtanen v průběhu jejího dlouho očekávaného blízkého průletu kolem Země v prosinci 2018. Kometu objevil v lednu 1948 americký astronom Carl Wirtanen. Vlasatice je členem Jupiterovy rodiny komet.

S průměrem jádra 1,1 kilometru obíhá kometa 46P/Wirtanen kolem Slunce v periodě 5,4 roku – tedy mnohem rychleji, než známější Halleyova kometa, která uskuteční jeden oběh v průměru za 75 roků. Většina průletů komety skrz vnitřní oblasti Sluneční soustavy se odehrává v mnohem vzdálenějších oblastech od Země, což dělá její přiblížení k Zemi v prosinci 2018 velmi významným.

V průběhu pouhých 10 až 20 minut pozorování pomocí spektrografu NIRSPEC jsme získali měření množství a prostorového rozložení chemických stavebních bloků komety,“ říká Mohi Saki, vědecký pracovník na Department of Physics and Astronomy at the University of Missouri-St. Louis.

Náš výzkum by nebyl možný bez úsilí celého týmu, který dokončil modernizaci spektrografu NIRSPEC,“ dodává Boncho Bonev, astronom z Department of Physics at American University. „Jsem tak vděčný za jejich fantastické a úspěšné úsilí při dokončení důležité modernizace přístroje NIRSPEC pod nesmírným časovým tlakem.“

Na základě nových dat ze spektrografu NIRSPEC astronomové detekovali mimořádné množství metanolu (CH3OH), stejně tak i acetylenu (C2H2), etanu (C2H6), čpavku (NH3), kyanovodíku (HCN), formaldehydu (CH2O) a vody (H2O).

Kometa 46P/Wirtanen má jeden z nejvyšších poměrů alkohol-aldehyd doposud změřených u jakékoliv komety,“ říká Neil Dello Russo, vědecký pracovník zaměřený na výzkum komet na Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory. „To nám poskytuje informaci o tom, jak byly molekuly uhlíku, kyslíku a vodíku distribuovány v mladé Sluneční soustavě v regionech, kde se komety formovaly.“

Nová data ze spektrografu NIRSPEC rovněž odhalila další překvapující charakteristiky. Obvykle, jak se kometa blíží ke Slunci, zmrzlé částice v jejich jádrech jsou zahřívány, následně sublimují, tj. přecházejí přímo z tuhého skupenství ledu do plynné fáze. Tento proces označovaný jako odplynování vede k vytvoření komy, obřího oblaku plynů a prachu zářícího kolem jádra komety.

Jak se kometa přibližuje stále více ke Slunci, sluneční záření vytlačuje některé částice komy pryč od komety a dochází k vytváření ohonu. U komety 46P/Wirtanen však astronomové učinili překvapující objev: další proces kromě slunečního záření záhadně zahřívá kometu.

Zajímavé je, že jsme zjistili, že teplota naměřená pro vodní páru v komě se významně nesnižuje se vzdáleností od jádra, což naznačuje na jakýsi ohřívací mechanismus,“ říká profesorka Erika Gibb, předsedkyně Department of Physics and Astronomy at the University of Missouri-St. Louis. V souladu s vyjádřením vědeckého týmu existuje dvojice možných vysvětlení.

Jednou z možností je chemická reakce, když sluneční záření může ionizovat některé atomy nebo molekuly v husté komě v blízkosti jádra při uvolnění vysokorychlostních elektronů. Když tyto super-nabité elektrony kolidují s dalšími molekulami, mohou jim předat část své kinetické energie a ohřát vodní páru přítomnou v komě.

Další možností zde může být, že pevné kousky ledu vyletují z komety 46P/Wirtanen. „Tento scénář by byl v souladu s pozorováním jiných hyperaktivních komet podobných 46P/Wirtanen, což je třída komet, které uvolňují více vody, než se očekává, když vylučují všechny své plyny přímo z jejich ledového jádra během přibližování ke Slunci,“ říká Erika Gibb.

Výsledky vědecké práce byly publikovány v časopise Planetary Science Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hubbleův teleskop, Kometa 46P/Wirtanen


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »