Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Co je zodpovědné za rozdílnou barvu planet Uran a Neptun?

Co je zodpovědné za rozdílnou barvu planet Uran a Neptun?

Planety Uran a Neptun na fotografiích pořízených sondou Voyager 2
Autor: NASA/JPL-Caltech/B. Jónsson

Mezinárodní tým planetologů pod vedením vědců z University of Oxford uskutečnil analýzu pozorování Uranu a Neptunu v oboru viditelného světla a infračerveného záření prováděných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST, dalekohledu NASA s názvem Infrared Telescope Facility (ITF) a dalekohledu Gemini North telescope.

Planeta Uran a sousední Neptun jsou klasifikovány jako ledoví obři jako protiklad k obřím plynným planetám Jupiter a Saturn. Oba ledoví obři mají mnoho společného, přesto Neptun vypadá zřetelně modřejší než jeho planetární soused Uran.

Na základě nového výzkumu profesor Patrick Irwin z University of Oxford a jeho spolupracovníci využili dalekohledy HST, ITF a Gemini North Telescope ke zdokonalení modelu, který popisuje vrstvy aerosolu v atmosférách obou ledových obrů.

Toto je první model umožňující přizpůsobení pozorování odraženého slunečního světla od ultrafialového až po infračervené záření,“ říká Patrick Irwin. „Je to rovněž první vysvětlení odlišnosti viditelného zbarvení planet Uran a Neptun.“

Model, který tým vypracoval, zahrnuje tři vrstvy mlhy na odlišných výškách v atmosféře každé z planet. Prostřední vrstva mlžných částic, přesně nad úrovní kondenzace metanu, jak bylo zjištěno, je hustší na Uranu než na Neptunu, a která právě ovlivňuje pozorované zbarvení obou planet.

Na obou planetách kondenzuje metanový led na částicích v prostřední vrstvě vytvářející spršku metanového sněhu, která přitahuje mlžné částice hlouběji do atmosféry, kde mohou následně podporovat kondenzaci sirovodíku v podobě ledu, vytvářející oddělené hluboké vrstvy v podobě mlhy či oblaků.

Planeta Neptun má mnohem aktivnější turbulentní atmosféru než Uran, což nasvědčuje tomu, že atmosférou Neptunu mnohem efektivněji proniká plynný metan do vrstvy mlhy, kde může kondenzovat na částicích mlhy a vytvářet zmiňovaný sníh.

Toto působení odstraňuje většinu mlhy a udržuje vrstvu mlhy na Neptunu řidší, než je tomu na Uranu, díky čemuž Neptun vypadá modřejší než planeta Uran. Naproti tomu nadbytečná mlha na Uranu dělá planetu stagnující s netečnou atmosférou, což dodává planetě světlejší tóny zbarvení než v případě Neptunu.

Schéma ukazuje tři vrstvy aerosolů v atmosférách planet Uran a Neptun Autor: Gemini Observatory/NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva/NASA/JPL-Caltech/B. Jónsson
Schéma ukazuje tři vrstvy aerosolů v atmosférách planet Uran a Neptun
Autor: Gemini Observatory/NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva/NASA/JPL-Caltech/B. Jónsson
Popis k obrázku: Schéma ukazuje tři vrstvy aerosolů v atmosférách planet Uran a Neptun. Výškové měřítko diagramu reprezentuje tlak nad hodnotou 10 bar. Nejhlubší vrstva (Aerosol-1) je hustá a složená ze směsi ledu sirovodíku a částic vytvářených interakcí atmosfér planet se slunečním zářením. Klíčovou vrstvou, která ovlivňuje barvu, je prostřední vrstva, která obsahuje částice mlhy (Aerosol-2), která je na Uranu hustější než na Neptunu. Patrick Irwin se svými spolupracovníky mají podezření, že na obou planetách metanový led kondenzuje na částicích v této vrstvě, stahující částice hlouběji do atmosféry v podobě spršky metanového sněhu. Protože Neptun má mnohem aktivnější turbulentní atmosféru než Uran, vědci se domnívají, že atmosférou Neptunu mnohem snáze pronikají částice metanu do vrstvy mlhy a vytváří zde metanový sníh. To odstraňuje větší množství mlhy a udržuje ji na Neptunu řidší než na Uranu, což znamená, že modrá barva Neptunu má silnější odstín. Nad oběma těmito vrstvami se prostírá vrstva mlhy (Aerosol-3) podobná spodní vrstvě, avšak mnohem řidší.

Autoři rovněž dokázali, že přítomnost druhé – hlubší vrstvy v modelu – která když ztmavne, by mohla vysvětlovat temné skvrny příležitostně pozorovatelné na Neptunu a velmi sporadicky na Uranu, jako například byla známá Velká tmavá skvrna na Neptunu, kterou pozorovala v roce 1989 kosmická sonda Voyager 2.

Zatímco astronomové si již byli vědomi přítomnosti tmavých skvrn v atmosférách obou planet, nevěděli, jaké vrstvy mlhy způsobily vznik těchto tmavých skvrn a jestli byly způsobeny řídnutím či tmavnutím této vrstvy.

Doufali jsme, že vývoj tohoto modelu nám pomůže porozumět výskytu oblačnosti a vrstev mlhy v atmosférách těchto ledových obrů,“ říká Mike Wong, astronom na University of California, Berkeley. „Vysvětlení barevných rozdílů mezi Uranem a Neptunem byl neočekávaný bonus!

Článek byl publikován v časopise Journal of Geophysical Research: Planets.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Uran a Neptun, Ledoví obři


13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »