Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Čtyři nejnadějnější tělesa pro život ve Sluneční soustavě

Čtyři nejnadějnější tělesa pro život ve Sluneční soustavě

Pojízdná vědecká laboratoř Curiosity na povrchu Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS, CC BY-SA

Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe. Nejvíce zmiňovanými jsou: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul. Avšak nedávný objev snad biogenního fosfinu v oblacích Venuše nám připomíná, že přinejmenším některé z těchto ingrediencí existují rovněž jinde ve Sluneční soustavě. Takže kde jsou jiné nejslibnější lokality pro existenci mimozemského života?

Mars

Mars je ve Sluneční soustavě tělesem nejpodobnějším Zemi. Den zde trvá 24,5 pozemských hodin (tedy je přibližně stejně dlouhý. Mars má i podobný sklon rotační osy (25,2°), proto zde existují polární čepičky, které se zmenšují a zvětšují se střídáním ročních období. A také velké množství povrchových útvarů, které byly vymodelovány vodou v průběhu historie planety.

Planeta Mars a její polární čepičky Autor: ESA & MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/RSSD/INTA/UPM/DASP/IDA, CC BY-SA
Planeta Mars a její polární čepičky
Autor: ESA & MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/RSSD/INTA/UPM/DASP/IDA, CC BY-SA
Odhalení jezer pod jižní polární čepičkou a metanu v atmosféře planety (jehož množství kolísá se sezónními změnami a dokonce s denní dobou) dělá z planety Mars velmi zajímavého kandidáta na přítomnost života. Metan je významnou chemickou složkou a může být uvolňován při biologických procesech. Avšak skutečný zdroj metanu na Marsu zatím není znám.

Je docela možné, že život zde získal základ možná už dříve, což poskytuje svědectví, že planeta kdysi měla mnohem vhodnější životní prostředí. Dnes má planeta Mars velmi řídkou suchou atmosféru obsahující téměř výhradně oxid uhličitý. To nabízí omezenou ochranu před slunečním a kosmickým zářením. Jestliže si Mars udržel určité zásoby vody pod svým povrchem, není vyloučeno, že zde život může stále existovat.

Europa

Měsíc Europu objevil Galileo Galilei v roce 1610, společně s dalšími třemi velkými satelity Jupitera. Je o něco menší než náš pozemský Měsíc a obíhá kolem plynného obra ve vzdálenosti zhruba 670 000 km jednou za 3,5 dne. Europa je nepřetržitě stlačován a natahován soupeřícími gravitačními poli Jupitera a dalších galileovských měsíců, což je proces známý jako slapové působení.

Jupiterův ledový měsíc Europa pokrytý silnou vrstvou ledu Autor: NASA/JPL-Caltech/SETI Institute, CC BY-SA
Jupiterův ledový měsíc Europa pokrytý silnou vrstvou ledu
Autor: NASA/JPL-Caltech/SETI Institute, CC BY-SA
Europa je podle předpokladu geologicky aktivní těleso, podobně jako Země, protože mohutné slapové působení vede k ohřívání jeho kamenného a kovového nitra, a udržuje je v částečně tekutém stavu.

Povrch Europy je pokryt obrovským množstvím rozpínajícího se ledu. Mnoho astronomů se domnívá, že pod zmrzlým povrchem je vrstva kapalné vody – globální oceán – které je zabráněno před zmrznutím teplem přicházejícím z nitra. Oceán může být hluboký více než 100 km.

Důkazy pro existenci tohoto oceánu zahrnují například existenci gejzírů tryskajících skrz ledovou kůru, slabé magnetické pole a chaotický terén na povrchu, který mohl být deformován oceánem existujícím pod ledovou kůrou. Tento ledový štít izoluje podpovrchový oceán před extrémním chladem a vakuem vesmíru, stejně tak před intenzivní radiací.

Ve skutečnosti je tento oceánský svět docela představitelný; předpokládá se, že zde můžeme najít hydrotermální průduchy a vulkány na dně oceánu. Na Zemi takové útvary často podporují velmi bohaté a různorodé ekosystémy.

Enceladus

Podobně jako Europa, i Enceladus má ledem pokrytý povrch s podpovrchovým oceánem kapalné vody. Enceladus obíhá kolem Saturnu a poprvé se dostal do pozornosti vědců jako potenciálně obyvatelný svět následně po překvapujícím objevu obrovských gejzírů v blízkosti jižního pólu měsíce sondou Cassini.

Saturnův měsíc Enceladus s podpovrchovým oceánem a výtrysky vody Autor: NASA
Saturnův měsíc Enceladus s podpovrchovým oceánem a výtrysky vody
Autor: NASA
Tyto výtrysky vody unikají z velkých puklin v ledovém povrchu. A vzhledem ke slabému gravitačnímu poli měsíce Enceladus je voda z nich rozprašována do okolního kosmického prostoru. Existují zde zřetelné důkazy podzemní zásobárny kapalné vody.

V těchto gejzírech byla detekována nejen voda, ale i řada organických molekul a včetně drobných zrníček křemičitanů, která mohou být ve výtryscích přítomna pouze tehdy, jestliže podpovrchový vodní oceán byl v přímém kontaktu s kamenným oceánským dnem za teploty přinejmenším 90 °C. To je velmi jasný důkaz přítomnosti hydrotermálních průduchů na dně oceánu, poskytující chemické látky potřebné pro život, i místní lokalizovaný zdroj energie.

Titan

Titan je největším měsícem planety Saturn a jediným satelitem ve Sluneční soustavě, který vlastní rozsáhlou atmosféru. Je obklopen hustou oranžovou mlhou ze složitých organických molekul a metanu, hrajícím roli ve zdejším počasí místo pozemské vody – vše je doplněno sezónními dešti, periodami sucha a písečnými dunami na povrchu vytvářenými působením větru.

Saturnův měsíc Titan je zahalen do husté vrstvy oranžové mlhy Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute, CC BY-SA
Saturnův měsíc Titan je zahalen do husté vrstvy oranžové mlhy
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute, CC BY-SA
Zdejší atmosféra je složena především z dusíku, důležitého chemického prvku využívaného ve struktuře proteinů ve všech známých formách života. Pozorování pomocí radaru vedla k objevení řek a jezer kapalného metanu a etanu, a pravděpodobně i přítomnosti kryovulkánů – sopkám podobných útvarů, které vyvrhují kapalnou vodu místo lávy. Z toho vyplývá, že Titan, podobně jako Enceladus a Europa, má podpovrchové zásobárny kapalné vody.

V takové velké vzdálenosti od Slunce je povrchová teplota na Titanu docela nízká – kolem -180 °C – což je příliš málo pro výskyt kapalné vody. Nicméně hojné chemikálie dostupné na Titanu vedou ke spekulacím, že určité formy života – potenciálně s podstatně odlišnou chemií vzhledem k pozemským organismům – mohou existovat i zde.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc Titan, Saturnův měsíc Enceladus, Měsíc Europa, Planeta Mars, Život ve vesmíru, Sluneční soustava


43. vesmírný týden 2020

43. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 10. do 25. 10. 2020. Měsíc bude v první čtvrti. Večer jsou nízko nad jihem Jupiter a Saturn, po půlnoci je velmi vysoko Mars. Ráno je vidět jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Na ISS dorazila nová tříčlenná posádka v Sojuzu MS-17. SpaceX připravuje test třímotorové Starhip. Blue Origin provedla po delší odmlce další suborbitální let New Shepard. Sonda BepiColombo proletěla kolem Venuše. Proběhl start s družicemi Starlink (č. 13) a brzy má letět další. Před 45 lety probíhal úspěšně výzkum Venuše sondami Veněra 9 a 10, které také pořídily první snímky povrchu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN468 Temná a reflexní mlhovina škorpion

  Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2020 získal snímek „LBN468 - temná a reflexní mlhovina v Cefeovi“, jehož autorem je Tomáš Zábranský   Na naší obloze je několik souhvězdí, která nikdy nezapadají. Jsou tak blízko nebeského pólu, že se ani při největší snaze během

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc stáří 2,32 dne

Další informace »