Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Elenin prach byl a v prach se obrátil

Elenin prach byl a v prach se obrátil

Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho.
Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho.
Kometa C/2010 X1 (Elenin) - jedna z nejvíce medializovaných komet tohoto roku - se rozpadla při průchodu kolem Slunce a na několik týdnů nebyla pozorovatelná. Až v říjnu se teoreticky měla objevit na obloze severní polokoule. Astronomové napjatě očekávali, co z komety zbude. V posledních říjnových nocích se konečně dočkali potvrzení, na dráze komety se několik týdnů pohybuje už jen nezřetelný oblak prachu.

Kometa Elenin byla trpasličí kometou, velikost jejího jádra se pohybovala řádově ve stovkách metrů. Možnost rozpadu komety a pozorování oblaku prachu byla zmíněna již v předchozím článku. Přestože jsme přišli o možnost pozorovat tuctovou kometu na hraně viditelnosti pouhým okem, získali jsme naopak šanci možná nejlépe v historii zmapovat rozpad komety a zachytit její pozůstatek tak dlouho po rozpadu!

Člověk, který porazil techniku

Dobře si zapamatujte jméno: Juan Jose Gonzáles. Byl to totiž první člověk, který spatřil pozůstatek komety Elenin a porazil tak armádu dalekohledů s CCD kamerami svým zrakem. Již ráno 9. října ohlásil pozitivní pozorování protaženého prachového oblaku o souhrnné jasnosti 10.7 mag a velikosti 6 úhlových minut svým 20-cm SCT. Aby kometu spatřil, vydal se neohroženě do Cantabrijských hor, 1720 m.n.m. vysoko. Jeho pozorování potvrdil pouze Mieczyslaw Leszek Paradowski stejný den z Polska, který nahlásil pozorování nezřetelného oblaku s jasností kolem 12.0 mag bez zřetelného středu.

Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce. Autor: J. Drummond
Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce.
Autor: J. Drummond
Vzhledem k tomu, že pokusy kometu vyfotit dalekohledy s CCD kamerami byly tou dobou neúspěšné, stal se Gonzáles terčem značné kritiky. Jeho pozorování označil za neplatné i slavný pozorovatel a objevitel komety století C/1995 O1 (Hale-Bopp) - Alan Hale. Stejně tak John Bortle, dlouholetý pozorovatel a významná osoba ve výzkumu komet, prohlásil tato pozorování za chybná.

Chybná se nakonec ukázala být strategie obsluhy dalekohledů s CCD kamerami. Tým ve složení Ernesto Guido, Giovanni Sostero a Nick Howes jako první zkusil k focení komety nepoužívat velký dalekohled, ale naopak, malý s velkým zorným polem: 10-cm, f/5 APO refraktor. A byli překvapeni úspěchem! Na snímku byl zachycen protáhlý oblak se stejnou orientací protažení hlášenou J. S. Gonzálesem. O jejich úspěšném zachycení vč. animace pohybu oblaku se dočtete na jejich blogu.

S fotografiemi prachového oblaku se roztrhl pytel

Úspěch trojice astronomů byl během několika hodin potvrzen od řady dalších fotografů. Očividně jsme se stali svědky historické události, zachycení zbytku komety téměř 2 měsíce po jejím rozpadu s možností dalšího sledování. Je pravděpodobné, že získáme dost dat o povaze prachu a rychlosti jeho rozptýlení. Následné "zvážení" pozůstatků komety a sumy vyprodukovaných plynů umožní určit hmotnost a složení kometárního jádra.

Animace: Snímek pozůstatku komety pořízený jejím objevitelem Leonidem Eleninem
(velmi nevýrazný mlhavý pruh v levé dolní polovině pod středem obrázku)

Známky pokračující aktivity

Jakkoli se to zdá podivné, objevil japonský astrofotograf Hiro Cun známky pokračující kometární aktivity v pozůstatku komety. Na snímku z 27. října 2011 se mu povedlo provést odlišení komety v zeleném kanálu viditelného spektra. To je spektrum, na kterém lze očekávat světlo emisí ionizovaného plynu, nikoliv prachu. Snímek tedy možná dokládá sporadickou kometární aktivitu v oblaku po zaniklé kometě.

Vysvětlení by mohlo existovat takovéto: kometa přiletěla ke Slunci jako několika set metrový slepenec malých balvanů (velikých řádově desítky metrů) a její aktivitu zajišťovalo "lepidlo" ze zmrzlé vody a plynů. Jak se toto lepidlo rychle vyčerpávalo, začalo docházet k rozlepení celého jádra. Několik dní poté, po překotném odpařování z maximální plochy, došlo k vyčerpání lepidla, tehdy jsme mohli poprvé pozorovat silné slábnutí komety. Balvany se pomalu od té doby rozlétly v oblaku prachu a vytvořily jakýsi pás. Zatímco z jemného prachu se těkavé plyny a voda odpařily velice rychle, menší balvany mohou stále produkovat emise plynů. Jejich velikost se může pohybovat kolem 20 - 50 metrů, podobné velikosti měly úlomky zaniklé komety C/1999 S4 (LINEAR) na snímcích z HST (Hubble space Telescope) a VLT (Very Large Telescope). Při porovnání snímků z obou dalekohledů bylo zjištěno, že úlomky pokračovaly i v případě této komety v nepravidelné aktivitě.

V případě komety Elenin by tyto úlomky měly hypotetickou jasnost me 27. až 29. magnitudou, tedy opět pouze v dosahu velkých profesionálních dalekohledů. Na nepozorovatelnosti komety se tím bohužel nic nemění, pokdud ovšem nemáte na zahradě Hubbleův dalekohled. Pro fyziku komet je to však významný objev.

Převzato: www.kommet.cz

Související:
[1] Kometa Elenin v náruči pekla (Jakub Černý)
[2] Kometa Elenin konec světa nepřinese (Jakub Černý)
[3] Nešikovná Hyakutake a zaběhnutá Hale-Bopp (Jakub Černý)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »