Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Elenin prach byl a v prach se obrátil

Elenin prach byl a v prach se obrátil

Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho.
Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho.
Kometa C/2010 X1 (Elenin) - jedna z nejvíce medializovaných komet tohoto roku - se rozpadla při průchodu kolem Slunce a na několik týdnů nebyla pozorovatelná. Až v říjnu se teoreticky měla objevit na obloze severní polokoule. Astronomové napjatě očekávali, co z komety zbude. V posledních říjnových nocích se konečně dočkali potvrzení, na dráze komety se několik týdnů pohybuje už jen nezřetelný oblak prachu.

Kometa Elenin byla trpasličí kometou, velikost jejího jádra se pohybovala řádově ve stovkách metrů. Možnost rozpadu komety a pozorování oblaku prachu byla zmíněna již v předchozím článku. Přestože jsme přišli o možnost pozorovat tuctovou kometu na hraně viditelnosti pouhým okem, získali jsme naopak šanci možná nejlépe v historii zmapovat rozpad komety a zachytit její pozůstatek tak dlouho po rozpadu!

Člověk, který porazil techniku

Dobře si zapamatujte jméno: Juan Jose Gonzáles. Byl to totiž první člověk, který spatřil pozůstatek komety Elenin a porazil tak armádu dalekohledů s CCD kamerami svým zrakem. Již ráno 9. října ohlásil pozitivní pozorování protaženého prachového oblaku o souhrnné jasnosti 10.7 mag a velikosti 6 úhlových minut svým 20-cm SCT. Aby kometu spatřil, vydal se neohroženě do Cantabrijských hor, 1720 m.n.m. vysoko. Jeho pozorování potvrdil pouze Mieczyslaw Leszek Paradowski stejný den z Polska, který nahlásil pozorování nezřetelného oblaku s jasností kolem 12.0 mag bez zřetelného středu.

Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce. Autor: J. Drummond
Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce.
Autor: J. Drummond
Vzhledem k tomu, že pokusy kometu vyfotit dalekohledy s CCD kamerami byly tou dobou neúspěšné, stal se Gonzáles terčem značné kritiky. Jeho pozorování označil za neplatné i slavný pozorovatel a objevitel komety století C/1995 O1 (Hale-Bopp) - Alan Hale. Stejně tak John Bortle, dlouholetý pozorovatel a významná osoba ve výzkumu komet, prohlásil tato pozorování za chybná.

Chybná se nakonec ukázala být strategie obsluhy dalekohledů s CCD kamerami. Tým ve složení Ernesto Guido, Giovanni Sostero a Nick Howes jako první zkusil k focení komety nepoužívat velký dalekohled, ale naopak, malý s velkým zorným polem: 10-cm, f/5 APO refraktor. A byli překvapeni úspěchem! Na snímku byl zachycen protáhlý oblak se stejnou orientací protažení hlášenou J. S. Gonzálesem. O jejich úspěšném zachycení vč. animace pohybu oblaku se dočtete na jejich blogu.

S fotografiemi prachového oblaku se roztrhl pytel

Úspěch trojice astronomů byl během několika hodin potvrzen od řady dalších fotografů. Očividně jsme se stali svědky historické události, zachycení zbytku komety téměř 2 měsíce po jejím rozpadu s možností dalšího sledování. Je pravděpodobné, že získáme dost dat o povaze prachu a rychlosti jeho rozptýlení. Následné "zvážení" pozůstatků komety a sumy vyprodukovaných plynů umožní určit hmotnost a složení kometárního jádra.

Animace: Snímek pozůstatku komety pořízený jejím objevitelem Leonidem Eleninem
(velmi nevýrazný mlhavý pruh v levé dolní polovině pod středem obrázku)

Známky pokračující aktivity

Jakkoli se to zdá podivné, objevil japonský astrofotograf Hiro Cun známky pokračující kometární aktivity v pozůstatku komety. Na snímku z 27. října 2011 se mu povedlo provést odlišení komety v zeleném kanálu viditelného spektra. To je spektrum, na kterém lze očekávat světlo emisí ionizovaného plynu, nikoliv prachu. Snímek tedy možná dokládá sporadickou kometární aktivitu v oblaku po zaniklé kometě.

Vysvětlení by mohlo existovat takovéto: kometa přiletěla ke Slunci jako několika set metrový slepenec malých balvanů (velikých řádově desítky metrů) a její aktivitu zajišťovalo "lepidlo" ze zmrzlé vody a plynů. Jak se toto lepidlo rychle vyčerpávalo, začalo docházet k rozlepení celého jádra. Několik dní poté, po překotném odpařování z maximální plochy, došlo k vyčerpání lepidla, tehdy jsme mohli poprvé pozorovat silné slábnutí komety. Balvany se pomalu od té doby rozlétly v oblaku prachu a vytvořily jakýsi pás. Zatímco z jemného prachu se těkavé plyny a voda odpařily velice rychle, menší balvany mohou stále produkovat emise plynů. Jejich velikost se může pohybovat kolem 20 - 50 metrů, podobné velikosti měly úlomky zaniklé komety C/1999 S4 (LINEAR) na snímcích z HST (Hubble space Telescope) a VLT (Very Large Telescope). Při porovnání snímků z obou dalekohledů bylo zjištěno, že úlomky pokračovaly i v případě této komety v nepravidelné aktivitě.

V případě komety Elenin by tyto úlomky měly hypotetickou jasnost me 27. až 29. magnitudou, tedy opět pouze v dosahu velkých profesionálních dalekohledů. Na nepozorovatelnosti komety se tím bohužel nic nemění, pokdud ovšem nemáte na zahradě Hubbleův dalekohled. Pro fyziku komet je to však významný objev.

Převzato: www.kommet.cz

Související:
[1] Kometa Elenin v náruči pekla (Jakub Černý)
[2] Kometa Elenin konec světa nepřinese (Jakub Černý)
[3] Nešikovná Hyakutake a zaběhnutá Hale-Bopp (Jakub Černý)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »