Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST objevil na Jupiterově měsíci Europa přítomnost kuchyňské soli

HST objevil na Jupiterově měsíci Europa přítomnost kuchyňské soli

Ledová kůra na povrchu Jupiterova měsíce Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech/SETI Institute

Astronomové objevili prostřednictvím Hubbleova kosmického teleskopu HST, že žlutě zbarvené oblasti na povrchu Europy, druhého Galileovského měsíce podle vzdálenosti od planety Jupiter, jsou ve skutečnosti pokryty chloridem sodným, což je známá kuchyňská sůl. Z objevu, který byl 12. 6. 2019 publikován v časopise Science Advances, vyplývá, že podpovrchový oceán Europy se chemickým složením podobá pozemským oceánům více, než jsme doposud předpokládali.

Pod svojí ledovou kůrou ukrývá Europa kapalný oceán slané vody, který je v kontaktu s mořským dnem, což z něj dělá vzrušující místo k výzkumu obyvatelnosti ve Sluneční soustavě. Avšak potenciální podpora života v oceánu závisí hodně na jeho složení. V současné době je nejlepším oknem k pochopení chemického složení oceánu na Europě studium složení jejího geologicky mladého a aktivního povrchu.

Průlety kosmické sondy NASA s názvem Galileo vedly astronomy k závěru, že na Europě převládají tři chemické látky: vodní led, hydráty kyseliny sírové a další materiály, které nemají ledovou povahu a  jsou označovány jako sírany hořčíku pocházející z podpovrchového oceánu. K výzkumu byl použit infračervený spektrometr na palubě sondy.

To všechno se změnilo, když nové informace s vysokým spektrálním rozlišením získané pomocí pozemního teleskopu na W. M. Keck Observatory napověděly, že vědci ve skutečnosti nepozorovali sírany hořčíku. Většina těchto sulfátových solí zvažovaných dříve ve skutečnosti představují typické absorpce, které by měly být rozlišitelné díky datům z teleskopu Keck pořízených s vysokým rozlišením. Avšak spektra předpokládaných oblastí odrážejících vnitřní složení postrádala jakékoliv charakteristiky představující absorpci sulfátů.

Mysleli jsme si, že by se mohlo jednat o pozorování chloridu sodného, ale ten je zásadně nevýrazný v infračerveném spektru,“ říká Mike Brown, profesor na Caltech.

Pohled na Jupiterův měsíc Europa Autor: NASA/JPL/University of Arizona
Pohled na Jupiterův měsíc Europa
Autor: NASA/JPL/University of Arizona
Nicméně astronomové ozářili v laboratoři „oceán solí“ za podobných podmínek, jaké panují na Europě a zjistili několik nových a nesporných charakteristik, avšak ve viditelné části spektra. Zjistili, že soli mění barvu, která může být identifikována na základě analýzy viditelného spektra. Například chlorid sodný přechází do odstínu žluté, podobně je zbarven například geologicky mladý region na povrchu měsíce Europa pojmenovaný Tara Regio (viz obrázek v úvodu článku).

Chlorid sodný se poněkud podobá neviditelnému inkoustu na povrchu Europy. Před ozářením nemůžete říci, že zde je, avšak po ozáření barva náhle vyskočí z jedné vody načisto a vy ji uvidíte,“ říká Kevin Hand z NASA’s Jet Propulsion Laboratory (JPL).

Nikdo nepořídil spektrum Europy v oblasti vlnových délek viditelného světla předtím, než vznikla tato sada pozorování s vysokým prostorovým a spektrálním rozlišením,“ dodává postgraduální studentka Samantha Trumbo z California Institute of Technology (Caltech).

Na základě detailních pozorování pomocí Hubbleova kosmického teleskopu byl vědecký tým schopen identifikovat rozdílnou absorpci v pořízeném spektru ve viditelném světle na vlnové délce 450 nm, která přesně odpovídá ozářené soli, což potvrzuje, že žlutá barva v oblasti Tara Regio představuje přítomnost ozářeného chloridu sodného na povrchu Europy.

Sulfáty magnézia by se prostě vyluhovaly do oceánu z horniny na oceánském dnu, avšak chlorid sodný může indikovat, že dno oceánu Europy je hydrotermálně aktivní,“ vysvětluje Samantha Trumbo. „To by znamenalo, že Europa je mnohem více geologicky zajímavým planetárním tělesem, než jsme se doposud domnívali.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Podpovrchový oceán, HST, Jupiterův měsíc Europa


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »