Jaké počasí panuje na vnějších planetách?

Začneme Jupiterem, jehož dvě fotografie můžete vidět v úvodu článku. Snímek nalevo dokazuje, že na Jupiteru je jako vždy bouřlivo, a to zejména v nízkých severních šířkách. Cyklony a anticyklony vypadají jako stroj se střídavými převody pohybujícími se po a proti směru hodinových ručiček. To zajištuje, že se jednotlivé bouře nesrazí a nevytvoří další natolik velkou, jako je Velká rudá skvrna. Jasné rozdíly barev na fotografii také dokazují, že jednotlivá oblaka jsou různě vysoká a sahají v atmosféře různě hluboko. Před kotouček planety se zde také promítá jeden z jejích největších měsíců, Io. Stín, který vrhá, pak najdeme u levého okraje samotného Jupiteru. Hubbleův dalekohled má dostatečné rozlišení i na to, aby viděl naoranžovělou barvu povrchu měsíce, kterou má díky řadě aktivních sopek na svém povrchu. Tato fotografie byla pořízena 12. listopadu 2022.

Pravému snímku jasně dominuje Velká rudá skvrna, největší bouře v celé Sluneční soustavě, která trvá již dlouhé stovky let. Na Jupiteru jí astronomové pozorují od chvíle, kdy se na něj poprvé podívali dalekohledem. Nyní je však vůbec nejmenší za posledních 150 let pozorování, stále je však dostatečně velká na to, aby se do ní vešla celá planeta Země. Planetu zde pro změnu doplňuje vůbec největší těleso, které kolem ní obíhá, měsíc Ganymed. Ten je zároveň vůbec největším měsícem v celé Sluneční soustavě a svou velikostí převyšuje i nejmenší planetu, Merkur. Na fotografii se ale Jupiter jeví o něco menší než na té první. Tato byla totiž pořízena skoro o dva měsíce později, 6. ledna 2023, kdy se planeta Jupiter nacházela o zhruba 130 000 km od Země dále než v polovině listopadu.

Na druhé dvojici fotografií vidíme planetu Uran. Pohled nalevo pochází sice již z roku 2014, ale pomůže nám k porozumění druhého snímku tohoto obra. Polární oblasti Uranu jsou zde vidět jen velmi slabě u pravého okraje kotoučku planety a prstence jsou docela snadno přehlédnutelné. Ohledně zajímavého počasí na něm ale můžeme vidět několik rozsáhlejších bouří tvořených ledovými krystaly metanu.

Vzhledem k aktuálnímu počasí můžeme vidět, že severní pól planety je zahalen jakýmsi fotochemickým oparem připomínajícím smog nad městy. Díky tomu je polární čepička jasnější než dříve, což také dobře ukazuje porovnání se starší fotografií. Astronomové to přisuzují atmosférické cirkulaci, vlastnostem částic a chemickým procesům. Poblíž polární čepičky také můžeme vidět několik menších bouří.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov