Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mars zrychluje svoji rotaci

Mars zrychluje svoji rotaci

Kresba sondy InSight na povrchu Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech

Při sledování rychlosti rotace rudé planety využili planetární vědci experiment RISE (Rotation and Interior Structure Experiment) na palubě sondy InSight. Zjistili, že rotace planety se zrychluje přibližně o čtyři tisíciny úhlové vteřiny za rok – což odpovídá zkrácení délky marťanského dne o zlomek milisekundy za rok.

Přístroj RISE na sondě InSight (NASA) je součástí dlouhé tradice experimentů na marsovských sondách využívajících rádiové vlny k vědeckým účelům, včetně dvojčat sond Viking v 70. letech a sondy Pathfinder v 90. letech. Rádiová technologie sondy InSight, která na Marsu přistála v roce 2018, je však na vyšší úrovni a k modernizaci došlo i u antén pozemské sítě NASA Deep Space Network, které zajišťují příjem dat ze sondy. Tato vylepšení dohromady poskytla asi pětkrát přesnější údaje, než jaké byly k dispozici v případě přistávacích modulů Viking.

V případě sondy InSight vysílali vědci rádiový signál k modulu pomocí sítě Deep Space Network. Experiment RISE pak signál odrážel zpět. Když vědci přijali odražený signál, hledali drobné změny frekvence způsobené Dopplerovým posunem. Měření posunu pak umožnilo vědcům určit, jak rychle planeta rotuje.

„To, co hledáme, jsou odchylky, které v průběhu jednoho marťanského roku činí jen několik desítek centimetrů,“ řekl hlavní řešitel projektu RISE dr. Sebastien Le Maistre, výzkumný pracovník Belgické královské observatoře v Uccle. „Trvá velmi dlouho a je třeba nashromáždit velké množství dat, než tyto odchylky vůbec uvidíme.“

Dr. Le Maistre a jeho kolegové zkoumali data z prvních 900 marťanských dnů (solů) sondy InSight, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby takové odchylky mohli najít. Při zpracování výsledků museli eliminovalt zdroje šumu: voda zpomaluje rádiové signály, takže vlhkost v zemské atmosféře může zkreslit signál přicházející z Marsu. Podobně působí i sluneční vítr, tedy elektrony a protony vyvržené ze Slunce protínající dráhu signálu.

„Je to historický experiment. Přípravě experimentu a odhadu toho, co bychom mohli zjistit, jsme věnovali mnoho času a energie,“ řekl dr. Le Maistre. „Přesto jsme byli z jeho výsledků překvapeni – a to ještě není konec, protože RISE toho má o Marsu ještě hodně co prozradit.“

Schéma seismometru SEIS (Seismic Experiment for Interior Structure) na sondě InSight Autor: NASA/JPL-Caltech/CNES/IPGP
Schéma seismometru SEIS (Seismic Experiment for Interior Structure) na sondě InSight
Autor: NASA/JPL-Caltech/CNES/IPGP
Data z RISE použili autoři studie také k měření kývání Marsu – tzv. nutace – způsobené „šploucháním" v jeho kapalném jádře. Toto měření vědcům umožnilo určit velikost jádra: na základě údajů RISE má jádro poloměr zhruba 1 835 km. Tento údaj pak porovnali se dvěma předchozími měřeními jádra získanými ze seismometru této sondy. Při nich se zaměřili na to, jak se seismické vlny šíří nitrem planety – zda se od jádra odrážejí, nebo jím nerušeně procházejí.

S přihlédnutím ke všem třem měřením odhadli poloměr jádra na 1 790 až 1 850 km. Protože Mars jako celek má poloměr 3 390 km – asi polovinu velikosti Země – je jeho jádro relativně stejně velké.

Měření nutace Marsu rovněž poskytlo podrobnosti o tvaru jádra. „Údaje RISE naznačují, že tvar jádra nelze vysvětlit pouze jeho rotací,“ uvedl dr. Attilio Rivoldini, vědecký pracovník Belgické královské observatoře. „Tento tvar vyžaduje oblasti s mírně vyšší nebo nižší hustotou vyskytující se hluboko v plášti.“

Studie byla publikována v časopise Nature.

Poznámka

Obdobně přesné měření rotace Marsu a studium jeho vnitřní sktruktury měl provádět belgický experiment LaRa (Lander Radioscience) v rámci mise ExoMars. Měl být umístěn na ruském přistávacím modulu Kazačok. Tato část mise ExoMars byla v červenci 2022 z důvodů ruské invaze na Ukrajinu zrušena. ESA uvažuje o vývoji vlastního přistávacího modulu s možným datem startu po roce 2028. O experimentech na jeho palubě nejsou v současné době žádné informace.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news
[2] Experiment RISE na Wikipedii (anglicky)



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Rotace planety, InSight, Mars


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »