V těchto dnech máme možnost spatřit planetku č. 3200 Phaethon, která je mateřským tělesem meteorického roje Geminid, jehož maximum je očekáváno ráno 14. 12. Díky relativně blízkému přiblížení planetky k Zemi je viditelná i v malých astronomických dalekohledech.
Planetka Phaethon byla objevena 11. 10. 1983 v datech infračervené astronomické družice IRAS. Krátce po objevu bylo astronomem Fredem Whipplem zjištěno, že dráha planetky je shodná s meteorickým rojem Geminid. Po spočtení přesné dráhy a definitivním očíslování byla planetka pojmenována podle bájného Faethóna, syna boha Hélia. Faeton si na otci vyprosil, aby mohl řidit jeho ohnivé koně. Faethón však neuřídil spřežení, aby neshořela zem, Zeus srazil Faethóna bleskem.
Dráha planetky Phaethon ve Sluneční soustavě Autor: David RankinPrůměr planetky je zhruba 5 km. Její dráha je silně eliptická, může se přiblížit k Zemi až na vzdálenost přibližně 0,02 AU (3 miliony km). Z tohoto důvodu je katalogizována jako potenciálně nebezpečná planetka. Dráha je však bezpečně známa a víme, že v následujících stovkách let se s námi nesrazí. Phaethonův nejbližší bod dráhy ke Slunci (perihelium) je 0,14 AU (21 milionů km), tedy mohem blíže než obíhá Merkur okolo Slunce (zhruba 0,39 AU). Teplota povrchu planetky může dosáhnout přes 400 °C. Toto blízké přibližování ke Slunci způsobuje termální fragmentaci a dává tak vznik již zmíněnému meteorickému roji. Kosmická sonda STEREO u Phaethonu zjistila krátký prachový ohon.
Termální ohon planetky Phaethon zachycený sondou STEREO Autor: NASA/STEREOLetošní přiblížení k Zemi je velmi výhodné pro pozorovatele na severní polokouli. Planetka se letos k Zemi nejvíce přiblíží 17. 12. a to na vzdálenost 0,069 AU (10,3 milionů km). Nejjasnější bude již o pár dní dříve, konkrétně 14. 12., v tu dobu bude jasnost dosahovat 10,7 mag. Planetku je možné pozorovat již nyní, jelikož jasnost planetky je vyšší než 11. hvězdná velikost. Tato jasnost dovoluje spatřit planetku i malými dalekohledy o průměru okolo 7 cm! V takto malých dalekohledech je však zapotřebí tmavší obloha mimo města. Ve větších dalekohledech (s průměrem optiky nad 15 cm) lze planetku nalézt i na světlejší příměstské obloze. Phaethon se bude poměrně rychle pohybovat oblohou přes souhvězdí Persea, Andromedy, Pegase a Vodnáře. Pod 13. hvězdnou velikost zeslábne v noci z 19. na 20. prosince. Podrobnější mapky na vyhledání planetky jsou ke stažení na stránkách časopisu Sky and Telescope.
Dráha planetky Phaethon (červenou čarou) mezi 12. až 20. prosincem 2017 na obloze. Autor: Martin Mašek, Guide9
Kromě maxima meteorického roje Geminid dále nezapoměňte na setkání Měsíce, Marsu a Jupiteru na ranní obloze, které proběhne v těchto dnech nad jihovýchodním obzorem. Na závěr nezbývá nic jiného, než popřát dobré počasí a průzračnou oblohu.
Setkání Měsíce, Marsu a Jupiteru na ranní obloze 14. 12. 2017 v 6h. Autor: Martin Mašek, Stellarium
Mgr. Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd a komety C/2024 Y1. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4