Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Maximum roja Alfa Aurigidy 2021

Maximum roja Alfa Aurigidy 2021

alfa_aurigidy

V noci z 31. augusta 2021 na 1. septembra 2021 nastane maximum zaujímavého meteorického roja alfa Aurigidy. Roj sa vyznačuje veľmi premenlivou aktivitou s pomerne vysokým zastúpením jasných bolidov. Alfa Aurigidy sú aktívne každoročne, avšak ich ZHR je málokedy vyššia ako 9 meteorov za hodinu. Radiant roja leží neďaleko jasnej a známej hviezdy Capella, ktorú nájdeme v súhvezdí Povozník.

Obdobie aktivity roja nastáva okolo 25. augusta a trvá až do 6. septembra. Maximum pripadá každoročne na 1. septembra (dĺžka Slnka 158°). Radiant má polohu α = 5 hod 40 min, δ = +41°. Meteory tohto roja sú pomerne rýchle, rýchlosť vstupu do atmosféry Zeme je až 66 km/s. Napriek tomu, že rojová aktivita alfa Aurigíd je pomerne nízka, v rokoch 1935, 1986, 1994 a 2019 boli pozorované maximá o ZHR 30 až 50 meteorov za hodinu. Je možné, že zvýšená aktivita roja nastala aj v iných rokoch, no bohužiaľ roj je veľmi málo pozorovaný a tak prípadná zvýšená aktivita nebola zachytená. Napríklad v rokoch 1986 až 1994 roj pozorovali len 3 pozorovatelia. Veľmi zaujímavé bolo maximum v roku 2007, kedy vizuálni pozorovatelia zaznamenali frekvenciu okolo 130 meteorov za hodinu, pričom bolo pozorované väčšie množstvo veľmi jasných meteorov. Maximum trvalo približne 20 minút. Radarové pozorovania počas maxima v roku 2007 však zaznamenali až niekoľko sto meteorov za hodinu. Meteorický roj alfa Aurigidy sa v ničom nepodobá chronicky známym Perzeidám. Je to veľmi málo preskúmaný meteorický roj, ktorý je nepredvídateľný vo svojom správaní sa vzhľadom na počet meteorov za hodinu.

Materskou kométou roja je dlhoperiodická kométa Kiess (C/1911 N1). V blízkosti Slnka sa kométa naposledy objavila v roku 1911. Predtým to bolo pravdepodobne v roku 83 pred našim letopočtom. To znamená, že kométa navštívila vnútorné časti Slnečnej sústavy za posledných 2500 rokov iba dvakrát.

Roj je teda absolútne neznámy, nepoznáme rozloženie častíc na dráhe kométy. Navyše je pomerne málo pozorovaný. Aurigidy majú jednu veľmi zvláštnu vlastnosť. Sú veľmi charizmatické a po ich prelete oblohou za nimi zostáva akási diamantová trblietavá stopa, ktorá je sfarbená modro - zeleno. Vedci sa domnievajú, že je to spôsobené tým, že kométa veľa času na svojej púti okolo Slnka strávi v temnote vonkajších častí Slnečnej sústavy. Preto je jej povrch relatívne nedotknutý slnečným žiarením. Avšak toto tvrdenie je len v roli domnienok a tak ho netreba brať veľmi vážne.

Tohtoročné maximum síce nebude mať práve najideálnejšie pozorovacie podmienky, nakoľko pozorovanie bude rušiť Mesiac v okolí poslednej štvrti. Avšak z dôvodu predpokladanej zvýšenej aktivity je vhodné pozorovať celú noc z 31. 8. na 1. 9. Predpokladá sa, že frekvencia aktivity by mohla v maxime dosiahnuť hodnotu 50 až 100 meteorov za hodinu, ale hodnota je len teoretická. Presný čas zvýšeného maxima nie je presne známy, ale odhaduje sa, že zvýšené maximum nastane 31. 8. 2021 niekedy medzi 21:17 až 21:35 UT. Maximum roja je pomerne ostré a nebude trvať viac ako 20 minút.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] SPA
[2] IMO



O autorovi

Štítky: Meteory


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »