Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Migrace měsíce Mimas pomáhá tvarovat Saturnovy prstence

Migrace měsíce Mimas pomáhá tvarovat Saturnovy prstence

Poloha dráhy Saturnova měsíce Mimas v minulosti, dnes a ve vzdálené budoucnosti
Autor: Cassini, Dante, Baillié and Noyelles

Druhá největší planeta Sluneční soustavy, pokud se týká velikosti i hmotnosti – Saturn – je velmi známá především díky svým prstencům. Ty jsou rozděleny širokou mezerou označovanou jako Cassiniho dělení (Cassini Division), jehož vznik nebyl až do nedávné doby jednoznačně vysvětlen. Nyní astronomové z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Paris Observatory – PSL a University of Franche-Comté prokázali, že Saturnův měsíc Mimas se projevuje jako druh sněžného pluhu, který na dálku odsouvá stranou ledové částice, které jsou součástí prstence. Toto zjištění je výsledkem dvou studií podporovaných International Space Science Institute a francouzskou kosmickou agenturou CNES. Závěry byly publikovány v červnu 2019 v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Saturnovy prstence jsou tvořeny ledovými částicemi, jejichž oběžná rychlost se zvyšuje směrem k planetě. Cassiniho dělení je široká tmavá mezera nacházející se mezi dvěma nejjasnějšími částmi prstence označenými A a B, ve které je hustota částic podstatně nižší než uvnitř prstenců. Astronomové mají podezření na vzájemnou vazbu mezi Mimasem – jedním ze Saturnových měsíců – a mezerou. Oblast na vnitřním okraji dělení je místem, kde částice obíhají kolem Saturnu přesně dvakrát rychleji než Mimas.

Tento úkaz známý jako orbitální rezonance vytlačuje ledové částice stranou, čímž nyní dochází k relativnímu zúžení mezery. Astronomové z CNRS, Paris Observatory – PSL a University of Franche-Comté nyní prokázali, že se Mimas v minulosti pohyboval mnohem blíže k Saturnu. Od té doby působí tento měsíc jako sněžný pluh, který rozšiřuje počáteční mezeru mezi prstenci, která je v současnosti široká asi 4 800 km. Jestliže se naopak dráha měsíce Mimas vzdaluje od planety, částice se vracejí na svoji původní pozici. Spíše než jako sněžný pluh bude jeho vliv působit opačně, zastaví odstrkování sněhu a ponechá znovu rozšiřovat mezeru. Na základě počítačových simulací astronomové zjistili, že Mimas musí migrovat o více než 9 000 km během několika miliónů roků, aby vytvořil 4 800 km širokou mezeru, kterou nyní označujeme jako Cassiniho dělení.

Saturnův měsíc Mimas má povrch pokrytý velkým množstvím kráterů Autor: NASA
Saturnův měsíc Mimas má povrch pokrytý velkým množstvím kráterů
Autor: NASA
Přirozené satelity, jako je například náš Měsíc, mají obvykle tendenci vzdalovat se od mateřské planety, než se k ní přibližovat. Aby se k planetě přibližovaly, musely by být schopné zbavovat se energie, zejména zahříváním, což by způsobilo roztavení vnitřního ledu a zeslabení jejich vnější kůry. Avšak stav kůry měsíce Mimas, která stále nese jizvy po relativně nedávných dopadech meteoritů, není ve shodě s takovouto představou. Astronomové přišli s jinou hypotézou, kterou zbývá potvrdit. Tato teorie předpokládá, že o ztrátu tepla se dělí Mimas a Enceladus, další Saturnův měsíc, a to prostřednictvím orbitální rezonance. To by mohlo mít za následek vytvoření podpovrchového oceánu, který sonda Cassini detekovala pod povrchem obou těchto satelitů.

V současné době se Mimas začíná znovu vzdalovat od planety Saturn. Podle počítačových simulací, které astronomové uskutečnili, bude Cassiniho dělení pravděpodobně zhruba za 40 miliónů roků zcela uzavřeno – zkrátka nebude existovat. Díky těmto objevům se mohou astronomové podívat na přítomnost mezer v prstencích kolem exoplanet jako na vodítko, odhalující měsíce s podpovrchovými oceány.

Data ze sondy Cassini, především z období posledních průletů mezi prstenci a planetou (tzv. Grand Finale) vedou k závěru, že stáří Saturnových prstenců je zhruba 200 miliónů roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mimas, Saturnovy prstence, Sonda Cassini, Planeta Saturn


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »