Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Marsu opět sněžilo

Na Marsu opět sněžilo

Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky Marsu
Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky Marsu
Kosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO, start 12. 8. 2005) poskytla vědcům dosud nejjasnější důkazy, že na Marsu sněží "vločky" oxidu uhličitého. Tím byl odhalen zatím jediný známý případ sněžení zmrzlého oxidu uhličitého ve Sluneční soustavě.

Zmrzlý oxid uhličitý známý také jako "suchý led" vyžaduje ke své existenci teploty okolo -125 °C, což je teplota podstatně nižší, než při jaké zamrzá voda. Sníh oxidu uhličitého připomíná vědcům, že ačkoliv některé části Marsu se mohou velmi podobat povrchu Země, v celku je rudá planeta velmi odlišná. Zpráva byla publikována v časopise Journal of Geophysical Research.

"Toto je první rozhodující odhalení sněhových oblaků oxidu uhličitého," říká hlavní autor článku Paul Hayne, NASA, Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, Kalifornie. "Zcela jasně jsme určili, že oblaka jsou složena z oxidu uhličitého - vytvářejícího vločky v marťanském ovzduší - a jsou dostatečně rozsáhlá. Výsledkem je ukládání sněhových vloček na povrchu planety."

Ke sněžení došlo z oblaků v okolí jižního pólu planety Mars, kde nyní panuje zima. Sezónní změny a zbytková přítomnost ledu oxidu uhličitého v oblasti jižní polární čepičky Marsu byla známa již před několika desítkami let. Rovněž americká sonda Phoenix, která přistála na Marsu v roce 2008, pozorovala padající "vodní" sněhové vločky na severní polokouli Marsu.

Paul Hayne se šesti spoluautory analyzoval data získaná pozorováním oblaků přesně shora a zboku pomocí aparatury Mars Climate Sounder, jednoho ze šesti přístrojů na palubě sondy MRO. Tento přístroj zaznamenává průzračnost atmosféry v devíti vlnových pásmech ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, což umožňuje zkoumat částice a plynné složky atmosféry Marsu.

Tato data poskytují informace o teplotě, velikosti částic a jejich četnosti. Nové analýzy na základě dat z pozorování v oblasti jižního pólu planety Mars během zimy 2006-2007 vedly k odhalení rozsáhlého oblaku oxidu uhličitého o velikosti zhruba 500 km přímo nad polární oblastí, a menšího oblaku s krátkou životností v oblasti mezi 70. a 80. stupněm jižní šířky.

Jižní polární čepička Marsu
Jižní polární čepička Marsu
"Jedna řada důkazů existence sněhových vloček spočívá v tom, že ledové částice oxidu uhličitého v oblacích jsou dostatečně velké, aby mohly padat směrem k povrchu planety během životnosti pozorovaných oblaků," říká spoluautor objevu David Kass z JPL. "Další důkaz pochází z pozorování, kdy byl přístroj namířen směrem k horizontu, nikoliv směrem dolů k povrchu. Infračervená spektra vedou k závěru, že oblaka pozorovaná z tohoto úhlu jsou zcela jasně tvořena zmrzlými zrníčky oxidu uhličitého a vyskytují se až k povrchu planety. Při takovémto způsobu pozorování je přístroj Mars Climate Sounder schopen rozlišit částice suchého ledu v atmosféře od oblaku až k povrchu."

Ledová polární čepička v oblasti jižního pólu Marsu je jediným místem, kde zmrzlý oxid uhličitý přetrvává na povrchu celoročně. Jakým způsobem se oxid uhličitý dostává z atmosféry a ukládá se na povrchu planety, se můžeme jen domnívat. Není zatím jasné, zda se vyskytuje pouze jako sníh nebo přímo vymrzá na povrch v podobě jinovatky. Tyto výsledky pozorování ukazují, že sněhové srážky jsou výrazné zejména v oblasti vytvořené polární čepičky.

Mapa v úvodu článku ukazuje rozložení depozitů malých ledových zrníček oxidu uhličitého vytvořených v důsledku sněžení v oblasti nad jižní polární čepičkou. Mapa byla zhotovena na základě měření v oboru infračerveného záření pomocí přístroje Mars Climate Sounder na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars reconnaissance orbiter, Mars


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »